Den otevřených dveří
ve středu 15. 2. 2016

Více se o programu DOD dozvíte zde.

ČRG s. r. o. je i na Facebooku

Podívejte se sem.

Zájezd do Toskánska, Itálie, podzim 2007

___

Študácký výlet do Toskánska
10. X. – 14. X. 2007

Fotografie: Pavel Dvořák, Markéta Koppová, Šárka Roubíčková, Barbora Nedvědová

 

První a pátý den se uskutečnil v podobě transferů – trasa:

Dolní Dvořiště – Linec – Salcburk – Bavorsko – Insbruck – Brenner – Verona – Florencie.

___

DRUHÝ DEN:

 

Siena: (60.000 obyvatel) Podle legend stál u zrody Sieny Rémův syn Senius. Jedním z městských symbolů je proto vlčice. Ve 12. a 13. st. byla Siena stejně důležitá, jako Paříž. Rozkvět města zastavila morová rána: v r. 1348 zemřelo do října 100.000 lidí. Díky tomu se ve městě zásadně  nestavělo až do dnešních časů. Nedostatek financí zabránil významnějším investicím.

 

Navštívili jsme:

>> Fortezza Medicea: cihlovou pevnost vybudovali Florenťané v r. 1560.

>> dominikánský klášter San Domenico: cihlový kostel v těchto místech založen r. 1125. V interiéru umístěny vlajky představující jednotlivé městské čtvrti. Působila zde Kateřina Sienská, slavná mystička, která přiměla papeže Řehoře, aby po dlouhých 68 letech opustil Avignon, kde jeho předchůdce věznili francouzští králové.

V sienském klášterním kostele San Domenico ji připomínají tři místa: v relikviáři je vystavena její hlava, o kousek dál její dokonale mumifikovaný prst a na speciálně vyvýšeném patře je navíc její první známý portrét od její přítelkyně Andrey Vanni.

>> jižně od kostela je také dům svaté Kateřiny - zde působila jako jeptiška.

>> náměstí Piazza del Campo: připomíná velkou mušli, namísto perleti je však dlážděna cihlami vypálenými ze slavné sienské hlíny. Jeho vrchní část zdobí kašna Fonte Gaia,  kterou vytvořil Jacopo della Quercia. Na náměstí se koná dvakrát do roka koná nejznámější sienská slavnost – palio. K hlavním pamětihodnostem patří:

>> Palazzo Pubblico: palác dodnes slouží jako radnice, velkou část jeho prostor však zabírá >> Museo Civico: k hlavní části expozice patří freskami vyzdobené sály zachycující život ve městě. Nejslavnější je městská soudní síň, k jejímž vrcholům patří jedna z nejlepších italských fresek nazvaná Maestà.

>> věž Mangia: na výšku měří 102 metry (což z ní dělá druhou nejvyšší středověká věž v Itálii). Své jméno dostala po svém prvním hlídači, líném žroutovi.

>> dóm = katedrála Santa Maria della Scalla: podlahu uvnitř zdobí 56 polí se scénami z Nového a Starého zákona. Hlavním pokladem chrámu je kazatelna od Nicoly Pisana, zdobená reliéfem ze života Ježíšova a výjevy Posledního soudu. Uprostřed chrámové lodi (po levé straně) je vchod do knihovny postavené sienským rodem Piccolominiů. Dva z nich to dotáhli na papeže, přičemž první z nich, E., S. Piccolomini navštívil Čechy v době husitských válek. Součástí katedrály je i baptisterium, jemuž se v celé Itálii vyrovná pouze baptisterium florentské. Oba prostory pro křty tvořili stejní tvůrci: tedy PinturicchioDonatello.

>> kastel Monteriggione postavili na počátku 13. st. Sieňané proti Florentským. Dante jeho věže popsal jako: „Obry, stojící v pekle kolem nejhlubšího kruhu.“

___

TŘETÍ DEN:

 

Pisa: (103.000 obyvatel): už v 5. st. př. Kr. zde sídlili Ligurové. Pak byla etruským obchodním střediskem, později římskou obcí (od r. 180 př. Kr.), a proto se v okruhu jejích hradeb našlo velké množství antických soch. Už od počátků město těžící z výbojů a křížových výprav, v 9. st. si zajistila monopol na obchod v západním Středomoří. V letech 1063 - 70 se tu zrodila ryze italská románská architektura. Její námořníci vyhnali z Korsiky a Sardinie Maury, s barcelonským hrabětem vyplenili Minorku. Podařilo se jim vyloupit Palermo a za jeho poklad mohli pisánští postavit dóm. Úpadek nastává ve chvíli, kdy se mořské pobřeží začalo vzdalovat. Dnes má statut průmyslového i zemědělského centra. 1/3 obyvatel města tvoří dnes studenti - na jedenácti fakultách je zapsáno přes 30.000 studujících.

Areál Campo dei Miracoli (náměstí Zázraků, Piazza del Duomo) nabízí:

>> baptisterium: stavba největšího baptisteria v celé Itálii zahájena pod vedením Diotisalviho. Rotundovitá budova o průměru 30,50 metru byla dokončena až r. 1278 pod vedením Nicoly a Giovanni Pisana.

>> dóm: peníze na stavbu získali pisánští vítězstvím na Maury u Palerma. Stavbu dokončil r. 1118 Rainaldo. R. 1597 dóm poničil požár. Interiér kombinací světlých a tmavých oblouků připomíná mešitu v Cordobě. Uvnitř nepřehlédnutelná kazatelna od zdejšího slavného sochaře a architekta Giovanniho Pisana. V pravé příčné lodi je hrobka městského patrona Rainera a  také hrobka císaře Jindřicha VII. (dědečka Karla IV.).

>> hřbitov Camposanto: výstavba údajně nejkrásnějšího pohřebiště na světě začala pod vedením Giovanni di Simoneho. Má tvar pravoúhlého nádvoří - 126 m dlouhý, 52 m široký. Téměř celý zničen za II. světové války. Do dnešních dnů dochován Triumf smrti, který vznikl po morové ráně v roce 1348.

>> šikmá věž: stavbu 54 metrové věže zahájil r. 1173 Bonanno Pisano. Ve chvíli, kdy se dospělo do čtvrtého patra, se stavba se začala naklánět tak výrazně, že byla zastavena. Dokončil ji 1372 Tomasso Pisano, tehdy už nakloněna o 143 cm. V roce 1990 se naklonila o pět metrů, a proto byla pro turisty uzavřena. Otevřena v prosinci r. 2001. Galileo Galilei vystupoval po 294 schodech věže, aby experimenty dokazoval zákony zemské gravitace.

 

>> Museo delle Sinopie:  Po zničení fresek v Camposantu obnovili restaurátoři jejich sinopie (černobílé nákresy, podle nichž se maluje freska). Umístěny na velkých sádrových tabulích, nejsou však příliš srozumitelné.

 

Volterra: proslula svými útesy (balse), jež se neustále sesouvají. Patřila do svazu dvanácti etruských měst. Dnes město žije především z těžby a zpracování alabastru

>> brána Porta Arco připomíná někdejší sílu antických hradeb a etruskou éru

>> zdejší radnice prý posloužila jako vzor pro stavbu radnice ve Florencii

>> baptisterium za radnicí nabízí jesličky z alabastru

>> římské divadlo pochází z císařské éry. Dodnes se dochovala části scény a také lázně.

>> v Medicejské pevnosti dnes vězení pro doživotně odsouzené

 

San Gimignano: „Manhattan středověku“ (7.500 obyvatel). Zdejší šlechta si na obranu svých sídel postavila 72 věží, do dnešních časů se jich dochovalo 14. V okolí Gimignana se pěstuje víno Vernaccia (D.O.C.G.).

Malé etruské sídlo zde vzniklo na přelome 3./2. st. př. Kr. První listinná zmínka o městě pochází z r. 929. V hospodářském životě roli města hrála velkou roli především jeho poloha na spojnici mezi Římem a Lombardií, zastavoval se zde řada poutníků. Velkou roli ve vzájemných konfliktech sehrály v Gimignanu dvě rodiny: Ardinghelliové a  Salvucciové. K velkému úpadku města přispěla morová rána r. 1348, město se z ní nikdy nevzpamatovalo.

>> vstup branou Porta San Giovanni. Zanedlouhou se vchází na náměstí Piazza della Cisterna. Své jméno dostalo náměstí podle travertinové veřejné nádrže na vodu. Majitel zdejšího zmrzlinářství Sergio opět vyhrál soutěž Gelatissimo d´Italia.

>> Piazza del Duomo. Zdobí ho  kapitulní chrám Collegiata di Santa Maria Assunta - stavěn od 12. st. Veškerý volný prostor interiéru je pokryt freskami. Severní stěnu zdobí fresky inspirované Starým zákonem. Protilehlou jižní stěnu zdobí scény z Nového zákona. Vrchol freskové představuje kaple Santa Fina nabízející díla Domenica Ghirlandaia. Připomínají místní světici, sv. Finu.

>> přímo proti dómu je palác podestů (13./14. st.) jehož Torre dell´Orologio svými 51 m určovala výšku, jíž nesměla žádná věž ve městě přesáhnout.

>> Museo civico: druhá velká budova na Piazza Duomo poskytuje přístřeší nejen městské radě, ale také Museu CivicuTorre Grosse.

>> Via San Matteo: nejlépe dochovaná ulice ve městě. Dá se jí dostat až k bráně Porta San Matteo.

___

ČTVRTÝ DEN:

 

Florencie: (460.000 obyv.)

historie: První doklad osídlení pochází z časů římských, kdy zde r. 59 př. K. svoji kolonii zřídili Římané. V 6. st. se jí na čas zmocnili germánští Langobardi, v průběhu raného středověku však zmohutněla ekonomicky natolik, že si vydobyla pozici nezávislého státu. V 9. st. tu Lothar (syn Karla Velikého) založil (845) jednu z prvních devíti teologických škol v Itálii. Kolem r. 1000 sem markrabě Hugo přeložil správní sídlo z Luccy. Jeho barvy – červená a bílá – jsou dodnes erbovním znakem města. K autonomii dovedla město markraběnka Matylda, která už r. 1078 osobně dohlížela na stavbu městského opevnění. V roce své smrti (1115) Florencii udělila statut nezávislého města. Kolem r. 1200 ve městě vznikají první Arti (cechy), jejichž hlavním úkolem je hájit zájmy kupců a bankéřů.

Ještě ve 13. století skončily boje mezi guelfy a  ghibelliny a to vítězstvím strany papežské (guelfů), kteří nastolili vládu Secondo Popolo. K moci se dostala Signoria tvořená pouze zástupci cechů. Výsledkem toho bylo mj. vyhnanství Danta Alighieriho (1302). Ten na oplátku zaplnil peklo ve své Božské komedii právě florentskými patriciji. Nejvíce se město proslavilo v éře, kdy mu vládli Medicejstí.

Skvělým představitelem rodu byl Lorenzo il Magnifico, který na rozdíl od svého bratra Giovanniho přežil atentát. Ten na ně v katedrále r. 1478 spáchali příslušníci konkurenčního rodu Pazziů. Za jeho syna došlo k poklesu prestiže Medicejů, a to i vlivem kázání G. Savonaroly. Ten na čas město ovládl, po jeho upálení se do čela florentské republiky postavil umírněný Piero Soderini, jehož hlavním poradcem byl Machiavelli. Medicejští se k moci vrátili r. 1512. R. 1516 se Giovanni dokonce stal papežem. Jako Lev X. podporoval umělce, jež znal z dob svého pobytu ve Florencii. Nová sláva rodu nastává za Cosima I., který sňatkem s Eleonorou Toledskou získal velké finanční prostředky. Do dějin se zapsal r. 1569 jako velkovévoda toskánský. Z nich byla mj. postavena galerie Uffizi. Hlavním architektem a malířem této éry se stal pochlebník Vasari. Závěr vlády Medicejských byl dekadentní: Francesco takřka celých 13 let své vlády trávil alchymistickými pokusy, Ferdinand II. nebyl schopen čelit neúrodě a rozkladu městských bank a  textilního průmyslu, antisemita Cosimo III. vládl 53 let. R. 1737 rod Medicejských vymřel, když jeho poslední mužský příslušník Gian Gastone proležel celou vládu opilý v posteli. Jeho sestra Anna Maria Ludovica věnovala veškeré rodové umělecké sbírky městu. Na dalších 130 let se vlády nad celou oblastí ujali Habsburkové (1737 – 1859). Petr Leopold udělal z Toskánska moderní evropský stát. Jakmile však došlo ke sjednocení Itálie, využili zdejší obyvatelé první příležitost a  připojili se k italskému království. Florencie se dokonce na šest let stala hlavním městem nově vzniklého státního útvaru (1865 – 71). V noci na 3. srpna 1944 zničili Němci všechny mosty s výjimkou Ponte Vecchio. Před ním a za ním pak pro jistotu strhli řadu historických domů. V listopadu 1966 vystoupila řeka Arno ze břehů, při povodni se utopilo několik lidí a bylo zničeno velké množství památek (na opravách se podílela mj. ČSSR).

 

PAMÁTKY:

>> kostel Santa Croce: s jeho stavbou pro františkánský řád započato r. 1294 pod vedením Arnolfa di Cambia,  dokončen až v 19. st. Slouží coby Pantheon nejvýznamnějších Florenťanů (270 náhrobních kamenů). Jsou zde pohřbeni: Alfieri, Machiavelli, Michelangelo, Vasari, Rossini, Galileo

>> Michelangelův dům

>> Bargello: nabízí nejobsáhlejší sbírku renesančních soch v celé Itálii. Samotný palác vznikl v roce 1255, stal se sídlem podesty = hlavního trestního soudce. R. 1574 se zde usadil bargello = policejní kapitán. V 19. st. změněno v Museo Nazionale.

Michelangelova síň nabízí sochařova podnapilého Bakcha, Pitti Tondo a bustu Bruta. s hranatými čelistmi – chápána jako projev protimedicejského republikánství (vznikla totiž krátce po zavraždění despoty Alessandra de Medici). Přehlédnout se nedá ani Giambolognův Merkur. Ve vyšším patře jsou Donatellovy sochy David, Marcozzo, sv. Jiří a Amor Atys.

>> Dantův dům

>> Dóm Santa Maria del Fiore - čtvrtý největším kostelem v Evropě. S jeho stavbou signorie příliš nespěchala. Jejím cílem byla velkolepá stavba. Když tedy r. 1296 začaly stavební práce, měla sousední města Pisa, Lucca, Prato i Siena výstavné chrámy. Stavba dómu slavnostně skončila r. 1436.

Jeho dominantou je kupole od Filippa Brunelleschiho. Její rozpětí činí 42 m, klenout se začíná až od výšky 54 m. Má dva pláště a jako celek váží 25.000 tun. Strop kupole zdobí fresky Posledního soudu od Giorgia Vasariho a Federica Zuccariho.

>> Campanilla (Giottova věž) měří 85 m, k ochozu vede 414 schodů. 54 sochařské reliéfy v prvním patře věže vytvořil Andrea Pisano.

>> Baptisterium vzniklo patrně už ve 4. st. př. Kr. Florenťané se rozhodli ozdobit ho bronzovými dveřmi- doufali, že tak odvrátí v městě zuřící mor. Následovala soutěž na zhotovení bronzových dveří, jež stála u zrodu italské renesance. Zúčastnilo se jí sedm umělců, mj. Donatello a Brunelleschi, vyhrál však Ghiberti.  Ten pro stavu odlil panely pro dvoje dvoře - zakázku dostal, když mu bylo 23, své dílo dokončil jako 73letý.

>> Piazza del Santissima Annunziata. Jednou z nepřehlédnutelných staveb na tomto náměstí je Špitál neviňátek- první nemocnice pro odložené děti v Evropě. Lodžii navrhl Brunelleschi.

>> Galleria dell´Accademia : byla první školou v Evropě specializovanou na výuku technik kresby, malby a sochařství. R. 1784 sem byla na příkaz velkovévody Pietra Leopolda umístěna řada uměleckých děl s cílem poskytnout zdejším studentům co nejvíce studijních materiálů. Tehdy dostala svůj dnešní název. Nejvíce je vábí originál 410 cm vysoké Michelangelovy sochy Davida (1504).

>> konvent di San Marco - dominikánský klášter tu byl založen ve 13. století. Součástí kláštera je i Museo di San Marco. Zahrnuje mj. hospic pro poutníky (Ospizio dei Pelegrini), v němž jsou dnes volně vystaveny obrazy od Fra Angelica. V celách 12 - 14 bydlel svého času Savonarola.

>> Palazzo Medici – Riccardi: Lorenzo Medici ho dal postavit jako nový rodinný palác. Jako architekta si vybral začínajícího Florenťana Michelozza (syna krejčího). Palác se stal se vzorem pro paláce Pitti a Strozzi. V 17. st. ho pro své potřeby přestavěl rod Riccardi. Hlavním tahákem je kaple Benozzo Gozzoli. O její výzdobu se postaral jeden ze žáků Fra Angelica. Jako námět mu posloužilo zpodobení výjevu, v němž se Tři králové přijíždějí poklonit právě narozenému Ježíškovi.

>> kostel San Lorenzo: stojí na stejnojmenném náměstí. Interiér navrhl Brunelleschi jako jedno z prvních renesančních děl vůbec. Michelangela navrhl v duchu manýrismu novou Medicejskou knihovnu. Kaple Medicejských (Capelle Medicce) je také z Michelangelovy dílny.

>> kostel Orsanmichele: postaven do výšky tří pater. Už v 9. st. zde stál kostel San Michele ad Hortum (U Zahrady). V r. 1240 na jeho místě vznikl obilný trh, po požáru v r. 1304 si zde bohatý obchodník nechal postavit lodžii. V r. 1380 byla obehnána zdí a určena náboženským účelům.

>> Piazza della Signoria: velká část budov pochází z 19. st. Dominantou je budova radnice - Palazzo Vecchio- stavba zahájena r. 1299 jako sídlo rady města. Zásadní změnu stavba doznala r. 1540, když se sem florentský vévoda Cosimo I. přestěhoval z Palazzo Medici. Nádvoří navrhl Michelozzo.

Náměstí zdobní řada kopií (i originálů) soch:

>>  jezdecká socha Cosima I. od Giambologni

>>  Neptunova fontána od Ammannatiho (blízko ní v kruhu vsazen nápis připomínající smrt G. S.)

>>  Donatellův Marzocca (heraldické lev ze znaku města) je kopií

>>  Donatellovo sousoší Judita a Holofernes

>>  Michelangelův David

Výzdoba pokračuje pod krytou Loggia della Signoria. Ta vznikla ve druhé polovině 14. st. jako pódium pro městské úředníky v době obřadů. Na konci 18. st. sem umístěna řada soch:

>>  Perseus B. Celliniho

>>  Únos Sabinek od Giambologni

>> Galerie Uffizi je jednou z nejnavštěvovanějších italských památek. Postavena na příkaz Cosima I., uvnitř velká část sbírek, které výhradně městu odkázala poslední představitelka rodu Medici Anna Maria Ludovica r. 1743. Dnes nabízí nejucelenější kolekci renesančního malířství na světě.

>> Ponte Vecchio: most zde vyrostl už v roce 1345, kdy nahradil do té doby používaný dřevěný most. Dříve v nich sídlili příslušníci profesí, kteří vodu potřebovali ke svému životu: řezníci, koželuzi a obchodníci rybami. Nad střechami těchto domů nechali Medicejští Vasariho r. 1565 zbudovat chodba spojující Palazzo Vecchio a Palazzo Pitti tak, že tudy mohli procházet Medicejští bez obav, že je někdo bude rušit.

 

15. října 2007 sepsal Václav Kabíček