* 30. 11. 1874, † 24. 1. 1965
„ Naivně věří, že patří k vyvoleným, kteří smí životy obyčejných smrtelníků používat jako surovinu pro svá hrdinství, jako by jim je nějaká vyšší moc k těmto účelům vydala. Je plný fantazie, je posedlý sny - sny o velkých činech, o velkém životě... Co si přeje nade vše, je svět jako jeviště plné padouchů - s jedním hrdinou.“ - H. G. Wells
První projev na postu ministerského předsedy (Dolní sněmovna 13.května 1940):
„…Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: „Vésti válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát: vésti válku proti obludné tyranii, která nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin. To je naše politika. Tážete se jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství - vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, jakkoli dlouhá a trnitá bude cesta; neboť bez vítězství není života..."
Winston Churchill, jedna z nejznámějších postav novodobých dějin, měl ke svému politickému úspěchu spoustu předpokladů a prostředků. Na domácí scéně využíval především svých řečnických schopností a silné osobnosti s ráznými názory. Byl-li přesvědčen o správnosti své cesty, nedbal žádných překážek, postavil se sám třeba celému veřejnému mínění, celé sněmovně, a dokonce i své straně. Proto také několikrát vystřídal politické strany. Zastával i mnoho různých funkcí, protože se snažil být vždy středem dění.
 Staromódní svrchník, u krku stále vyčnívající motýlek, legrační klobouk, doutník a hůlka = Churchill |
V zahraniční politice se zase uplatnila jeho předvídavost a schopnost analyzovat situace, díky nimž byl vždy o krok napřed, a nesmírná informovanost. Neustále četl jakékoli noviny, navazoval kontakty s významnými státníky a osobnostmi, osobně navštívil Německo, studoval dějiny válek (měl prý fenomenální paměť), pozorně sledoval činnost ministerstva války, admirality a letectví. Protože správně hodnotil význam techniky ve válkách 20. století, prosazoval ve 30. letech budování letectva, věděl, že bude pro Británii klíčové (za 1. světové války se zase velkou měrou podílel na vývoji a použití tanků). Velmi usiloval také o prvenství ve vlastnictví atomové pumy – považoval ji za zbraň, která by Velké Británii zajistila rozhodující slovo ve světě.
Jeho ideály tvořily demokracie a velikost britského impéria. Od začátku odsuzoval Chamberlainovu politiku appeasementu. Jako jeden z mála politiků poznal, jak smrtelně nebezpečný je německý nacismus v rukou Hitlera – zfanatizovaní lidé, rychlý vývoj zbraní,… - a předpověděl hrozbu další světové války. Za žádnou cenu nechtěl dopustit, aby Británie uzavřela s Německem mírovou dohodu.
A když se po drtivých porážkách britského loďstva v Norsku (měl na tom vinu i Churchill – ministr námořnictva) začala pozice vlády třást, jednal od této chvíle velmi opatrně a snažil se o jediné: získat moc, o kterou usiloval celý život – premiérské křeslo. Nakonec jej dostal těsně po německém útoku na Francii, 10.května 1940. Tehdy řekl:
„Cítil jsem se jako vyvolenec osudu a připadalo mi, že celý můj minulý život byl jen přípravou na tuto hodinu a na tuto zkoušku. …Soudil jsem, že o tom všem hodně vím, a byl jsem přesvědčen, že neselžu.“
Churchill si ponechal kromě funkce předsedy vlády i post ministra obrany, aby měl nejvyšší moc k vedení války ve svých rukou. Začal zemi přestavovat podle válečných potřeb. Stal se z něho vlastně až diktátor. Na začátku války se Velká Británie ocitla proti Německu sama a Churchill si plně uvědomoval, že takto bude odsouzena k porážce, a proto hledal spojence. Churchill byl stoupencem těsných vztahů s USA (chtěl dokonce zavést formu společného občanství), a tak se obrátil na ně a pokoušel je co nejrychleji přimět ke vstupu do války. S americkým prezidentem F. D. Rooseveltem si proto několik let dopisoval.
|
Churchill nenáviděl socialismus, ale SSSR byl jako druhý spojenec pro přežití Velké Británie nezbytný, musel tedy své city odsunout do pozadí. I přes spojenectví se SSSR však nadále prohlašoval, že nacistický režim je nerozeznatelný od nejhorších rysů komunismu, a se SSSR měl Churchill svůj plán. Chtěl na něj převést ty nejhorší boje a nechat ho dokonce osamocený – ulevil by tak Anglii a zároveň si přál, aby německá i sovětská strana vyšla z tohoto souboje co nejvíce oslabená. Proto také neustále protahoval otevření západní fronty.
Co však zkřížilo jeho záměr, byla úspěšná sovětská ofenzíva u Stalingradu. Dobře pochopil, že vítězství a postup Sovětů na západ znamená i šíření komunismu. Tato událost naprosto obrátila jeho politiku. Tlačil na otevření druhé fronty a co nejrychlejší postup spojeneckých vojsk na východ. Sám chtěl prosadit plán vtrhnout do Evropy přes Balkán, aby cestu SSSR přehradili dříve, ale v tom neuspěl.
Komunistické záplavě chtěl zabránit také dosazením emigrantských vlád soustředěných během války v Londýně do osvobozených států – narazil však na smýšlení národů, které už bylo orientováno na SSSR (Polsko, Řecko, …) Po kapitulaci Německa by byl schopný rozpoutat další světovou válku (počítal dokonce i s Německem jako možným spojencem) – zabránila mu v tom koaliční smlouva a popularita SSSR mezi obyvateli Anglie.
Celou historii 2.světové války sepsal v šestidílné knize, za který obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu.
CITÁTY :
Politika je vzrušující jako válka a stejně nebezpečná. Jenže ve válce vás mohou zabít jen jednou. V politice mnohokrát.
Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký znám. Až na to, že neexistuje žádný lepší.
Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.
Chce-li se někdo stát politikem "Musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc anebo příští rok ... A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo."
Mají-li dva lidé stále shodné názory, je jeden z nich zbytečný
Klára Marková, oktáva, 17. XII. 2003
literatura:
V.G.Truchanovskij, Winston Churchill, Praha 1986.
http://mujweb.cz/společnost/mentlik
http://www.betanie.cz/zvk/churchill.htm
