Během války ve Vietnamu
zachovávala Kambodža oficiálně neutralitu. Tehdejší princ Norodom Sihanouk
však umožňoval vietnamským komunistickým silám operovat proti americkým
vojenským jednotkám z tajných základen v Kambodži. V roce 1970 byl Sihanouk
svržen pravicovým, proamericky orientovaným režimem generála Lon Nola, který se
za asistence bezohledného amerického bombardování neúspěšně pokusil zlikvidovat
vietnamskou přítomnost v zemi. Mnoho Kambodžanů se proto připojilo k Rudým
Khmerům, levicově orientovanému (maoistickému) hnutí vedenému Pol Potem,
které v občanské válce dobylo roku 1975 Phnompenh a následujícího roku vyhlásilo
Demokratickou Kampučii.
Pol Pot (vl. jm. Saloth Sar; 19.5.1928 - 15.4.1998), jeden z nejkrvavějších diktátorů v dějinách lidstva, původně buddhistický mnich, se již v mládí stal stoupencem Ho Či Mina, do jehož Komunistické strany Indočíny pak v době druhé světové války vstoupil. V roce 1949 odchází do Paříže, kde studuje a odkud se pak vrací v roce 1953 do Kambodže jako vystudovaný učitel. Od roku 1963 žije na severu Kambodži, kde se stává předním funkcionářem komunistické strany a kde začíná organizovat povstalecké oddíly Rudých Khmerů.
Rudí Khmerové se pokusili
brutálním způsobem transformovat celou společnost. Chtěli vybudovat zemědělskou,
soběstačnou a mezinárodně zcela izolovanou komunistickou společnost (Pol Pot byl
výrazně ovlivněn Mao Ce-Tungem). Cizince vyhnali ze země během jediného měsíce.
Veškeré obyvatelstvo měst (více než 2 miliony lidí) bylo během jednoho týdne
přestěhováno na venkov a přinuceno pracovat na rozsáhlých zavodňovacích a
zemědělských projektech, jelikož podle původní čínské doktríny jsou jedinými
platnými členy společnosti chudí rolníci a někteří manuální dělníci. Tisíce
Kambodžanů při tomto exodu zahynuly a další tisíce, zvláště bývalí vojáci, byly
potají masově popravovány. Zcela byla zlikvidována inteligence. Při jednání
s kýmkoli, a obzvláště pak k zajatcům byli Rudí Khmerové velmi krutí. Lidé,
trpící překotnou inflací, podvýživou, chorobami a nekontrolovatelnou korupcí
režimu, přesto doufali v nastolení míru a sociální spravedlnosti pro všechny
Khmery. Reakcí na to bylo zrušení peněz, trhu, organizovaného náboženství, škol,
soukromého vlastnictví, médií a svobody stěhování. Každý musel nosit rolnický
oděv a spadal pod kontrolu „organizace“ (angkar), skupiny nikdy nespatřených
úředníků, jejichž často nejasných rozkazů muselo být uposlechnuto pod trestem
smrti. Obyvatelstvo bylo rozděleno do dvou skupin : „nový lid“ – evakuovaní a
„obyčejný lid“ – populace věrná režimu.
Saloth Sar a jeho společníci
přitom vládli pod ochranou silné stráže v opuštěném hlavním městě. Roku 1976 se
po volbách, jichž se směl účastnit jen obyčejný lid, stal premiérem Demokratické
Kampučie jistý Pol Pot, dělník z kaučukových plantáží. Že se jedná o Saloth Sara
se podařilo dokázat až po více než roce. Volby však byly jen jakýmsi klamným
manévrem, určeným pro zahraniční veřejnost. V Kambodži se mezitím dala do pohybu
utopická politická soustava, zaměřená na dosažení socialismu rychleji a
důkladněji, než tomu bylo kdekoli jinde na světě. Důsledkem těchto idejí byla
smrt milionu Kambodžanů během pár měsíců díky podvýživě, přepracování,
nedoléčeným chorobám a popravám. Tato politika byla obsažena v nezveřejněném
čtyřletém plánu, který usiloval o zdvojnásobení zemědělské produkce, zejména
rýže, a k získání peněz z vývozu, jež měly pokrýt potřeby
industrializace. Zdá
se, že tento plán byl jakousi naivní a uspěchanou kopií čínských a sovětských
vzorů. Pol Pot totiž věřil, že totálně mobilizovaní a indoktrinovaní rolníci
mohou „holýma rukama“ vybudovat stát, jaký dosud nebyl vybudován ani za
dřívějších „feudálních“ režimů. Klíčovým heslem bylo „tři tuny z hektaru“,
vycházející z průměru vymlácené rýže, který si dal stát za cíl. Bylo to téměř
třikrát víc než průměrné výnosy v předrevolučních dobách. Očekáváním takové
produkce po občanskou válkou ožebračené zemi, plné uprchlíků a bez materiálních
podnětů Pol Pot téměř stát zničil.
Plán byl prakticky katastrofou. Přebytky, pokud existovaly, odčerpal stát a lidé, kteří je vypěstovali, hladověli. Špatně koncipované a nekvalitně vybudované zavlažovací systémy si vyžádaly životy tisíců dělníků a způsobily ekologickou pohromu. Další tisíce lidí podléhaly amatérské „léčbě“ neškolených, zato sebevědomých mladých lidí. Normálním bylo popravování za přestupky, jako byla znalost cizích jazyků či shánění jídla. Pol Pot nechápal tyto ztráty a pohromy jako důsledek své revoluční politiky či praxe a byl odhodlán si udržet moc za každou cenu, dával vše za vinu „mikrobům“ či „zrádcům“ uvnitř strany. Koncem r. 1976 byla uvedena do chodu série dalekosáhlých čistek, které stály život několik tisíc členů strany, obviněných z činnosti pro zahraniční výzvědné služby s cílem podkopat revoluci.
Jak se Demokratická Kampučia
rozpadala, vyvolali její vůdci sérii brutálních, i když nakonec neúspěšných
nájezdů do Vietnamu. Navenek zůstaly přesto komunistické strany Kambodže i
Vietnamu „bratrské“.
Během roku 1978 se vedení Demokratické Kampučie zoufale snažilo o mezinárodní uznání země, zatímco pokračovalo jak ve válce proti Vietnamu, tak i v tajných stranických čistkách. Ze stovek uprchnuvších členů strany se zanedlouho ve Vietnamu zformovala exilová vláda. Vietnam podnikl na Štědrý den roku 1978 mohutný útok na Kambodžu a prohlásil, že se jedná o invazi Kambodžské osvobozenecké fronty. Do 6. ledna byl evakuován Phnompenh – Pol Pot uprchl vrtulníkem do Thajska, ostatní Rudí Khmerové byli vytlačeni do hor na kambodžsko-thajském pomezí – a Demokratická Kampučia zanikla téměř přes noc. Pol Pot nikdy nevěřil lidem natolik, aby je nechal vytvořit domobranu; navíc většina Kambodžanů invazní vojska vítala.
Zmizení Rudých Khmerů, rozsáhlý
hladomor a nejasné vietnamské úmysly vedly statisíce Kambodžanů v letech 1979 a
1980 k útěkům do Thajska, kde byly pod záštitou Spojených národů zřízeny
uprchlické tábory: Další uprchlíci směřovali do Francie, Austrálie a Spojených
států.
Mezitím thajské úřady z obav před vietnamskou invazí znovu vyzbrojili a vybavili pozůstatky Pol Potovy armády, jež překročila hranici. Pol Pot získal podporu i od Číňanů a nepřímo i od Spojených států, které se chtěly zalíbit Číně a potrestat Vietnam a tudíž se postavily proti novému provietnamsky orientovanému režimu. S těmito spojenci si Demokratická Kampučia jako jediná exilová vláda udržela křeslo za Kambodžu v OSN a Vietnam cítil jako svou povinnost udržovat na území Kambodže velkou armádu. Když se důkazy o hrůzách Pol Potova režimu rozšířily do okolního světa, bylo kvůli přijatelnosti koalice se Západem a Čínou prohlašováno, že komunistická strana Kampučie byla rozpuštěna, přestože vůdci zůstali ve funkcích a Pol Pot u moci. V té době již ale nevládli tak krutě jako dříve a mezi řadou Kambodžanů si získali dobrou pověst pro své protivietnamské postoje.
Koncem 80. let 20. století, po ochabnutí moci komunistů v sovětském bloku, se začala situace měnit. Boje se zmírnily a z obav před vzpourou došlo k legalizaci soukromého majetku, buddhismu jako státního náboženství či změně vlajky. Kambodža se rychle otevřela vykořisťování – statisíce tun dřeva a drahokamy v ceně milionů dolarů byly bez jakékoli kontroly vyváženy ze země. V roce 1985 se Pol Pot začíná stahovat do pozadí - odchází z čela Rudých Khmerů, ponechává si jen možnost "poradního hlasu ve vojenských otázkách". V roce 1990 pak Pol Pot opouští i exilovou vládu. Roku 1991 se hlavní politické frakce včetně Rudých Khmérů dohodly a vládnoucí režim prince Sihanouka přijal mírový plán OSN. Byla vytvořena přechodná vláda a roku 1993 se konaly první svobodné parlamentní volby, které vyhrála koalice vedená Sihanoukem.
Rudí Khmerové spolupráci odmítli. Pol Pot byl koncem roku 1997 zajat odpadlíky z jeho komunistické strany, a aby se vyhnul obžalobě před mezinárodním soudem, spáchal pravděpodobně roku 1998 sebevraždu. Jeho genocida stála život více než 2 miliony obyvatel (některé zdroje hovoří dokonce až o 4 milionech mrtvých).
Kristián Abrman, septima, 22. dubna 2005.
Zdroje:
Ian Mabbett, David Chandler;
The Khmers; nakl. Blackwell; Oxford/Cambridge; 1995 (Khmerové; přel. Lucie Hlavatá, Lukáš Hlavatý;
Nakladatelství Lidové noviny; Praha; 2000)
Graham Bateman, Victoria
Eganová; Encyklopedia Of World Geography; Barnes &
Noble Inc.; New York; 1993
(Encyklopedie Zeměpis světa; odb. red. RNDr. Jiří Tomeš; Columbus; Praha; 1999)
Všeobecná encyklopedie ve 4
svazcích; nakl. Dům OP Diderot; Praha; 1997
Lydie Tarantová; Apokalypsa a
znovuzrození; Praha; 1984
www.zivotopisyonline.cz/pol-pot.php