Bitva u Kadeše

a

první mírová smlouva v dějinách lidstva

Faraón Ramesse II. sledoval s velikou nelibostí rozpínání chetitské říše, která obsadila Anatolii, Sýrii a Levant (Libanon) a stala tak se přímým sousedem Egypta. Nebylo v jeho zájmu mít silné sousedy, a proto, aby zabránil její rozpínavosti, se rozhodl zaútočit jako první. Po důkladných přípravách, kdy vybudoval soustavu námořních základen a zásobovacích pevností ve Foinikii, zmobilizoval na jaře roku 1312 př. n. l. jednu z největších armád egyptského starověku. Čítala na dvacet tisíc mužů ve zbrani a z taktických důvodu byla rozdělena na čtyři menší celky, z nichž každý nesl jméno jednoho z egyptských bohů. V čele pochodovalo vojsko boha Amona pod velením samotného faraóna, za ním s odstupem dvou kilometrů táhla armáda boha Rea, tu po sedmi kilometrech následoval Ptahův sbor a výpravu uzavírala po dalších deseti kilometrech armáda boha Suteha. Toto ohromné vojsko mělo v plánu přejít přes údolí Oronto  a oblehnout Kadeš, největší chetitské město v Sýrií.

O tomto plánu však dostal chetitský král Muvatalliš včas zprávu. Díky ní mohl zorganizovat spojenectví panovníků od Arzavy po Kadeš, jejich vojsky a najatými žoldnéři doplnil svou armádu. Vytvořil tak vojsko o stejné početní síle, jako bylo vojsko egyptské. Jádro chetitského vojska tvořila neporazitelná válečná vozba doplněná o pěchotu a jízdu spojenců. Muvatalliš však pro jistotu sáhl ke lsti, uhnul se svým vojskem z cesty a na místě ponechal jen několik málo mužů, které pak zajaly egyptské předsunuté hlídky. Zajatci při výslechu tvrdili, že jsou zběhy z chetitské armády, která ze strachu z faraónova vojska odtáhla daleko na sever.

Když se však Amonova armáda utábořila, našli egyptští vojáci v písku čerstvé stopy po Chetitech. Nedalo jim tolik práce ze zajatců „vymlátit“ (a to doslova, jak ukazují reliéfy v Karnaku) pravdu. V té době však již chetitské vozy zaútočily na nic netušící a ještě pochodující Reovu armádu a naprosto ji rozmetaly. Egypťané se nezmohli na

odpor a byli pobíjeni jako ovce. Někteří se snažili doběhnout k blízkému táboru vojska boha Amona jenomže rychlé chetitské vozy je dostihly. Následně vtrhli chetitští vojáci do Amonova ležení a rozpoutali zde doslova masakr. Mnozí z egyptských vojáků u sebe zrovna neměli ani zbraně, někteří spali nebo jen tak odpočívali, ale nikdo z nich nebyl připraven na chetitský útok.

Jediný, kdo se dokázal postavit Chetitům, byl faraón Ramesse II. a jeho královská garda. Díky svým obětavým vojákům se dokázal Ramesse s několika dalšími veliteli s vypětím všech sil prosekat a utéct. Chetité jej nepronásledovali, bitva byla rozhodnuta a vojáky čekala bohatá kořist. Prchající Ramesse však čistě náhodou narazil na jeden z pomocných oddílů pěchoty, který byl vyslán z jedné z egyptských pevností. Ramesse se v tu chvíli rozhodl pro šílený plán – v čele tohoto pomocného oddílu se vrátil na bojiště a naprosto nečekaně, jako bůh pomsty, vpadl mezi rabující Chetity. Krátce na to dorazil i Ptahův sbor a přidal se ke krvavým jatkám nepřipravených Chetitů. Muvatalliš sice nezpanikařil a pokusil se nasadit své vozy, jenže ty v nastalém boji neměly dostatek místa pro manévrování, a tak pro změnu vykoupal v krvi faraón Chetity. Muvatalliš se k večeru stáhl se zbytky svých vojáku za hradby Kadeše, rozhodnut jej bránit, ale Ramesse již neměl dost sil, aby Kadeš oblehl a dobyl, proto ještě téže noci od Kadeše odtáhl.

Obě říše si tuto bitvu vysvětlovaly jako své vítězství. Ale pro jistotu, aby se to již nikdy nemohlo opakovat, uzavřely obě strany příměří a zároveň i spojenectví. Až dosud je to nejstarší doložená mírová smlouva v dějinách lidstva. Ramesse II. ji sepsal s nástupcem Muvatalliho Chattušilem III. Oba vládci se v ní zavázali k vzájemné pomoci pro případ napadení. K završení těchto přátelských vztahů uzavřel Ramesse II. ve 34. roce své vlády sňatek s jednou z dcer Chattušilla III. Po příchodu do Egypta dostala jméno Manefrure a byla povýšena na jeho "velkou manželku", tj. první v pořadí po jeho hlavní manželce Nefertari.

Tolerance mezi oběma říšemi přetrvala až do pádu chetitské říše. Jejich stát znenadání zanikl pod koly vozů nezadržitelně se valících hord „mořských národů“. Snad by Chetitům bylo alespoň jistým zadostiučiněním, že to byli právě Egypťané pod velením faraóna Ramesse III., kdo jejich barbarské ničitele ve dvou zoufalých bitvách o vlastní přežití roku 1190 př.n.l. zastavil a definitivně rozdrtil.

Oleg Farnijev, kvinta, 1. listopadu 2005.