Roku 499 př. n. l. se vzbouřili maloasijští Řekové proti perské říši , která byla tehdy nejmocnějším státním útvarem ve Středomoří a na Blízkém východě. Zahrnovala celý Blízký východ - Anatólii, Sýrii, Izrael, Egypt, Babylón, Asýrii, Elam, dnešní Írán, Médii, Baktrii a Pákistán. Říše byla skvěle řízená pomocí satrapů (správců, kteří spravovali jednotlivé provincie). Královská silnice spojovala maloasijské Sardy a další města s perskými Súzami, což zaručovalo rychlý přesun zpráv a vojska. Súzy bylo město, kde sídlila administrativa, v Persepoli pak perský král. Vše bylo zaštítěno obrovskou armádou, která se skládala ze všech podrobených národů říše, Peršané navíc najímali řecké žoldnéře a foinické mořeplavce.
Roku 449 seděl na trůně král Dareios z dynastie Achajmenovců, kterou založil Kýros. Mohl se pyšnit mj. tím, že Peršané jako první lidé po Skythech nosili kalhoty. Přesto se iónské městské státy na maloasijském pobřeží vzbouřili proti Peršanům a shlukli se kolem své metropole Mílétu. Vyslali své armády do Sard, které vyplenili. Od Byzantionu po Kypr se začali shromaždovat povstalci a Persii hrozilo, že ztratí kontrolu nad Thrákií.
Dáreios proto postavil vojsko a v průběhu let 496- 494 př. n. l. maloasijské Řeky porazil a Milét srovnal se zemí. Protože ve službách povstalců bojovala i elitní jednotka athénských hoplítů, rozhodl se Athény zničit a ovládnout pevninské Řecko. Roku 492 byla povstání konečně udušeno a Dáreios se začal orientovat na Řecko.
Nejdříve do Řecka poslal své posly pro vodu a hroudu země , což bylo symbolické uznání perské autority. Někteří ji poslali, jiní ne. Pak Dáreios poslal své vojáky do Řecka, kde se k nim přidal syn athénského tyrana Hippias , který byl z Athén vyhnán a chtěl se jich s perskou pomocí zmocnit znovu. Roku 490 se Peršané vylodili u Marathonu .
Zatím měl v Athénách Milthiadés, jeden z deseti vojenských stratégů, na výběr: poslat k Marathonu hoplíty z Athén, nebo požádat o pomoc Spartu. Nakonec se athénští hoplíté s posilou vojáků z Platají postavili Peršanům na vyvýšenině nad planinou, která ležela na cestě do Athén. Peršané několik dní pozorovali situaci, potom v noci nalodili svou jízdu, aby Attiku obepluli. V té chvíli Athéňané zaútočili, rychlým postupem překonali hustý proud perských šípů a donutili nepřítele ke zmatenému útěku a k zanechání stovek raněných a mrtvých na bojišti. Vítězové ihned přispěchali do Athén, aby je ochránili, a perská flotila se neúspěšně vrátila do Malé Asie. Když dorazili na pomoc Sparťané, mohli si bojiště jenom prohlédnout a athénským pogratulovat k vítězství.
Z vojenského hlediska to byla malá bitva, pro Persii nepředstavovala velkou ztrátu, ale pro Řeky se stal barbar dědičným nepřítelem a médismus synonymem zrady.
Literatura:
Obrazový atlas starých civilizací . Z anglického originálu The Atlas of Ancient Worlds. London 1994 přeložily H.Kozlová a J. Ryndová. Nakl. Slovart, Praha 1996.
J. Marseille, N. Laneyrie-Dagen: Významné události světových dějin. (original title Les grands évenements de l´historie du monde. Larousse 1992). Vydalo nakl. Svojtka a Vašut, Praha 1997 (překlad D. Výletová).
Vít Janeček, 1. ročník, 5. II. 2004