((Úryvek seminární práce, Tereza Chvalová, oktáva vrbenská, 2003)V první polovině 19. století byla situace v Anglii poměrně klidná, bez větších politických otřesů a revolucí. Tradiční a uznávanou institucí se zde stal parlament, který ovšem zastupoval jen šlechtu a měšťanstvo starých měst, většina národa byla bez politických práv. Vznikala nová průmyslová střediska a rozmnožoval se počet dělnictva. Dělnictvo trpělo zákony, kterými se omezoval dovoz obilí, aby cena domácího obilí byla udržena na své výši. Tyto sociální konflikty ve společnosti byly řešeny umírněnou cestou. Roku 1832 byl vydán volební řád, díky němuž se do politiky dostali i měšťané z nových měst, ne však dělnictvo (až roku 1867 bylo volební právo rozšířeno na dělnictvo). Počet dělnictva rostl s rozvojem techniky.
Roku 1825 byla postavena první železnice a roku 1840 se zahájilo pravidelné paroplavební spojení s Amerikou. Ozývaly se hlasy pro obchodní a tržní svobodu, a proto byla roku 1846 zrušena obilní cla.
V této době Anglie vehementně rozšiřovala svá zámořská panství a Kanada získala samosprávu. Anglie opanovala Nový Zéland, získala přístup do několika čínských přístavů a obsadila Hongkong. Mohutnělo panství v Indii, ostrovy Fidži v Oceánii byly prohlášeny za korunní provincii. Značný vliv získala Anglie v Asii a Egyptě. Další výboje probíhaly i v druhé polovině 19. století, situace byla však ztížena sociálními konflikty v Anglii.
Dělnické hnutí se soustředilo v odborových spolcích a prosazovalo své požadavky a práva. Největších úspěchů dosáhlo dělnické hnutí v Austrálii a na Novém Zélandě, kde bylo zákonodárství upraveno podle jejich požadavků.V Anglii se objevili představitelé romantické poezie, jezerní básníci William Wordsworth, P.B.Shelley a S.T.Coleridge.
Historickým romanopiscem byl Walter Scott a básník George G.Byron.Za vlády královny Viktorie stáli v čele literatury nejprve romanopisci Charles Dickens, sociálně cítící reformátor anglické společnosti, a její aristokratický kritik William Makepeace Thackeray.
První velkou spisovatelkou viktoriánské doby byla George Eliotová.
V poezii vynikal oslavovaný Alfred Tenyson a manželská dvojice Robert a Elisabeth Browningovi.
Velkými učiteli doby byli estetikové George Meredith a John Ruskin, také i filozof a historik Thomas Carlyle.
Na přelomu století se ozývá dekadence v dílech Oscara Wildea, optimismus s viktoriánské doby se naposledy objevuje v díle Rudyarda Kiplinga, které je věnováno oslavě britského impéria.
V důsledku proměn světa a rozvoje věd se přechází od citového vnímání světa (romantismus) k realistickému pohledu.Z období preromantismu pocházejí méně významná díla.
Nový směr v literatuře začal počátkem 19. století udávat romantismus.
Vyznačoval se individualitou hrdinů se subjektivním pohledem na svět, kteří se snažili hledat ideální prostor, kde by se jejich sny a tužby naplnily. Častými náměty byly příběhy z minulosti, i když byly z velké části domýšleny, v tehdejší době sklízely velký úspěch.
Autorova fantazie rozvíjela komplikované zápletky a nahodilý sled událostí, většina děl se vyznačovala rozsáhlými popisy prostředí. Romantičtí spisovatelé jsou závislí pouze na ohlasu publika.Skotský básník, prozaik a sběratel lidové slovesnosti, jeden z tvůrců moderní skotské kultury Walter Scott, pocházel z rodiny významného edinburského právníka.
Nejvýznamnější představitel romantické prózy, zakladatel historického románu, autor výpravné poezie a překladatel německých básníků (např. Goetha).
Jeho prózy jsou plné cti, hrdinství, mravní ušlechtilosti a vlasteneckého nadšení. Význam jeho tvorby spočívá v novém pojetí dějinných událostí jako jevů formujících životy všech společenských vrstev.
Román Ivanhoe má základ v reálných historických postavách z konce 12. století, ale děj je smyšlený, najdeme tu tajemné osobnosti, které svůj původ odhalují až na konci příběhu.Scestovalým romantikem byl George Gordon Byron, jeho cesty po Evropě se odrážejí v dílech. Nejvíce ho zaujalo centrum antické vzdělanosti Itálie a s tím souvisí i povídka Džaur, kde hlavní hrdina pochází právě z Itálie.
Lyrickoepická báseň Childe Haroldova pouť se skládá ze čtyř zpěvů, protože vydání dvou prvních zpěvů mu přineslo slávu, pokračoval ve psaní, které mu nedělalo žádné problémy, těžil z rychlosti a lehkosti, s níž uměl vytvářet taková dílka.
Byl nucen odejít do vyhnanství, kde s psaním Childa Harolda pokračoval. Do hlavní postavy další básně Manfréda vložil Byron vlastní touhu po nalezení země, kde nebudou panovat společenské rozpory, proto sestupuje do podsvětí, kde mu je odpuštěno, ale jeho sen zůstane vždy nenaplněn.Anglický revolučně romantický básník, dramatik a literární teoretik Percy Bysshe Shelley pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec byl členem parlamentu. Napsal teoretický esej o podstatě a společenské funkci poezie. Nenáviděl společenské předsudky, pokrytectví, státní a náboženskou tyranii i sociální nespravedlnosti. Měl pohnutý život, pro své názory musel opustit univerzitu v Oxfordu, jeho první žena spáchala sebevraždu a on sám měsíc před svými třicátými narozeninami tragicky zahynul na rozbouřeném moři nedaleko italského Livorna.
Jeho nejvýznamnějším dílem je Odpoutaný Prométheus, v němž vykreslil Prométhea jako bytost, která s ohněm přinese i kulturu a za má potíže s Jupiterem.Mary Wollstonecraft Shelleyová anglická romantická spisovatelka. Druhá manželka Percyho B.Shelleyho, dcera Williama Godwina a spisovatelky Mary Wollstonecraftové. Nejvýznamnějším dílem je román, kombinující prvky gotické a vědecko-fantastické prózy, Frankenstein.
V dalším díle vylíčila zkázu lidstva morem v 21. století. Kromě rozsáhlého žurnalistického díla redigovala manželovy spisy. Shelleyové komentáře spolu s dopisy a s deníky jsou cennými biografickými a literárně-historickými prameny.
Zemřela v rodném Londýně.V románové tvorbě se viktoriánské období vyznačovalo velkolepým rozmachem realismu, humoru a satiry v zachycování mravů, studiem společenských a průmyslových problémů a okrajovým využitím historického žánru a napínavých kriminálních příběhů. Důležitou roli hrálo i dokonalé psychologické vykreslení povahy hlavních hrdinů. Autoři se snaží upozornit na stále se prohlubující krizi, v níž se stále více lidí dostávalo na okraj společnosti.
Příkladem takového člověka je i sám autor realistických děl Charles Dickens, který pocházel z chudé rodiny a sám jako malý musel tvrdě pracovat, díky dluhům se jeho rodina dostala do vězení, ale měla povolení si na vlastní živobytí vydělávat, a tím splatit i své dluhy. Po propuštění se Dickens dostal do školy, byl už na ni starý, a proto se raději vzdělával sám, naučil se těsnopis a stal se parlamentním zapisovatelem londýnského tisku. Jeho osobní zkušenost se promítá v tvorbě, píše o chudých dětech, nejdříve příběhy vycházely jako seriály na pokračování v novinách, po té byly vydány jako souhrnné dílo.
Nejoblíbenějším byl a je Oliver Twist.Stejným námětem chudých a opuštěných dětí se zabýval Henry Fielding v díle Příběh nalezence Toma Jonese (The History of Tom Jones, a Foundling).
Emily Bronteová se narodila roku 1818 na faře v yorskhirských vřesovištích v zapadlé vesničce Hawort v severní Anglii. Společně se svými pěti sourozenci pocházela z rodiny konzervativního a panovačného kaplana. Otec nechtěl, aby se jeho děti stýkaly s nevzdělanými sousedy, a proto se jejich svět skládal pouze z uzavřeného kruhu osob - otce,tety a staré hospodyně. Všechny sestry byly poslány studovat do ústavu pro dcery duchovních. Zde zažily hroznou bídu, špatné podmínky a strašné zacházení. Dvě dívky se už odsud nevrátily a ostatní odnesly studium podlomeným zdravím i pošramocenou psychikou. Po celý život se Bronteovy děti scházely v dětském pokoji, kde se věnovaly studiu, četbě malování, ale především si hrály s figurkami, kterým dávaly různá jména a prožívaly s nimi složité a velmi propletené situace. Hra je upoutala, a proto si s přibývajícím věkem vymýšlely stále komplikovanější zápletky. Hra je inspirovala natolik, že mohly vzniknout stěžejní romány anglické literatury, které napsaly sestry Emily Bronteová, Charlotta Bronteová a Anna Bronteová. Tyto ženy se věnovaly intelektuální činnosti, byly vzdělané.
Takový postoj ženy v první polovině 19. století nebyl vůbec myslitelný, a proto vydaly sbírku společné poezie pod mužským pseudonymem.
Dále každá vydala nejméně jeden samostatný román. Charlotta Janu Eyrovou, Anna Agnes Greyovou a Emily Na větrné hůrce.
