Japonsko


- Japonci přejali čínskou vzdělanost, dokonce i buddhismus
- na počátku japonského písemnictví stojí dvě dějepisná díla: V obou kronikách jsou písňové vložky, většinou lidové písně. Ty představují nejstarší památky jazyka a písemnictví.

Proti čínskému vlivu vyrůstá hnutí, které je reprezentováno dvěma slavnými sbírkami písní:

Sbírka 10 000 listů - obsahuje básně z let 629-758. Mezi účastnými básníky vynikají Hitomaro, Akahito, Jakamoči.
V básních jsou ustáleny strofy střídající pěti a sedmislabičné verše.
  • Kokinšú
Staré a nové básně - sestaveno roku 905. Z autorů vynikají
Narihira a Tsurajuki(882-946).
Ten je dokonce prvním japonským prozaikem.

Začínají se zde ustalovat i určité formy:

  • tanka - krátká báseň o pěti verších, ty mají 5,7,5,7,7 slabik
  • haikai - tříveršová báseň, 5,7,5 slabik, jakýsi epigram
U Japonců není příliš mnoho epiky, literatura je však zahlcena romány (monogatari).
Nejslavnějším je Gendži-monogatari, která vznikla po roce 1000, autorkou je dvorní dáma
Murasaki Šikibu.

Japonské drama se vyvinulo z náboženských tanců, první drama vzniklo v 5. století.






Indie Návrat k seznamu kapitol Čína