Narodil se 30. listopadu 1874 jako vnuk sedmého vévody z Marlborough. Absolvoval vojenskou akademii. Po ní pracoval jako dopisovatel v Indii, Súdánu a Jižní Africe. Pak se, ale rozhodl po vzoru svého otce pro politickou kariéru a tak už v roce 1900 byl poprvé zvolen (kandidoval za konzervativce, později přešel k liberálům). Zastával mnoho politických funkcí, stal se i nejmladším britským ministrem obchodu.
Jako první si uvědomil hrozící nebezpečí ze strany Německa a nesmyslnost politiky appeseamentu, která akceptovala různé ústupky Německu, jen aby nevypukla válka. Proto, když Němci odsadili demilitarizovanou zónu v Porýni, požadoval rozsáhlý zbrojní program ve spolupráci s Francií i s USA, ale nesetkal se s kladným přijetím. V roce 1935 došlo k připojení (anšlusu) Rakouska, a to už si byl Churchill jistý neodvratností blížící se války. Proto se zasazoval o vydání anglo-francouzsko- sovětského prohlášení s morální podporou Ameriky. V tomto prohlášení by stálo, že odvetou za napadení Československa by následovala rázná společná akce, což by znamenalo vyhlášení války. Ale tuto snahu o zastrašení německé generality (myslel, že Hitler ještě nemá příliš silné postavení) a tím i odvrácení nebo zmírnění následků války, nikdo nepřijal. Západní státy naopak opět ustoupily Německu, když mu v mnichovské dohodě darovaly naše pohraničí. Na to Churchil řekl: „ Skvěle jste jednali pánové! Hitler namísto toho, aby naráz chňapl po všem jídle vystaveném na stole, se jistě spokojí s tím, aby mu bylo servírováno chod po chodě .“ Tím přesně vystihl to, co následovalo po obsazení Československa.
Když však 1. září roku 1939 zaútočil Hitler na Polsko, Velká Británie o dva dny později vstoupila do války. Churchil se stal ministerským předsedou a ministrem obrany. Když přebíral od krále Jiřího VI. funkci ministerského předsedy dostal „jen „jeden úkol: UBRÁNIT ANGLII A ZDECIMOVAT NEPŘÍTELE! Tím se stal mužem osudu a jeho nástupní projev vyzývající boj proti Hitlerovi za svobodu vstoupil do historie řekl: „Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot... Ptáte se jaká je naše politika? Mohu říci jen toto: Vést válku na moři, na souši i ve vzduchu všemi silami, které nám Bůh může dát.Vést válku proti obludné tyranii nemající v temné a žalostné historii lidského zločinu obdoby ... Tážete se , jaký je náš cíl? Odpovím jediným slovem: Je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství bez ohledů na to, jak dlouhá a trnitá bude k němu cesta, protože bez vítězství nelze žít... Já se ujímám svého úkolu s optimismem a nadějí. Jsem si jist, že naše věc nebude odsouzená k nezdaru.“
Ze začátku nedosahovala Velká Británie žádného pokroku a ani zlepšení jejich situace. Hitler již ovládal Francii, Nizozemí, Belgii, Dánsko a Norsko. Začala totální námořní i vzdušná blokáda Britských ostrovů, začala bitva o Anglii. Němci se dobře domnívali, že když získají leteckou převahu nad průlivem a nad jižním pobřežím, kde byla vhodná místa k vylodění, Anglie padne. A tak 10. 7. 1940 přišel první těžký útok. Podle německých plánů měla mít bitva dvě fáze.
V první (10.7- 18.7) měly být zničeny přístav Dover a Plymounth, dále zjistit sílu britského letectva a zdecimovat ho. Ve druhé fázi (24.8- 27.8) měla luftwaffe vyřadit RAF (královské letectvo), prorazit cestu do Londýna, vybombardovat ho, tím zastrašit vládu i lid a přimět je ke kapitulaci. Nejdůležitější bitva byla svedena 15. srpna, kdy Němci prvně zaútočili na jih země a později i na Londýn. Předpokládali, že celé letectvo Anglie bude soustředěno na jihu, ale Angličané to předvídali (Dowding) a včas stáhli sedm perutí, které pak útok odrazili ještě nad pobřežím. Další těžké útoky přišly až s hezkým počasím, kdy začali útočit na letištní zařízení okolo Londýna, což Brity velmi poškodilo a hrozilo zhroucení celé složité organizace velitelství stíhacího letectva. Po bombardování Berlína ale Němci svůj útok otočili proti Londýnu. Celá bitva o Británii vyvrcholila 15. září, kdy Němci po dvou mohutných útocích z předešlého dne začali největší soustředěný útok v podobě celodenního náletu. Obrana byla již na několika místech prolomena, obráncům docházelo palivo i střelivo a neměli v zásobě žádné perutě. Hrozilo, že nepřítel pošle posily to se, ale nestalo a Němci ustoupili.
Londýn po náletu
Po tomto nezdaru se Němci omezili jen na řadu častých náletů menšího rozsahu, protože celkových počtem ztrát a sestřelu byli na tom Britové lépe.
Po napadení SSSR Německem, se Stalin spojil s Británií a podařilo se jim nad Hitlerem vyhrát. To, že vyhráli, nijak nezměnilo Churchilův odpor vůči komunismu. Uvědomoval si i nadále snahy sovětských vůdců šířit komunismus i do ostatních zemí, proto se snažil posunout demarkační čáru (dohodnuta v Jaltě - únor 1945) co nejvíc na východ nebo alespoň za Prahu, ale ani to se mu nepovedlo.
Pak prohrál volby a byl v opozici, ale ještě jednou nepřehlédnutelně vstoupil do politiky, a to v roce 1946 , kdy v americkém městě Fultonu kde pronesl projev, který podporoval vznik OSN, jako ochránce míru. Navíc i přednesl svou vizi o společných jednotkách a poprvé veřejně použil termín „železná opona“.
z projevu ve Fultonu: Je nezbytné, aby se v míru stejně jako za války vystupování anglosaských národů řídilo stálostí ducha, vytrvalostí na cestě k vytčenému cíli a vznešenou prostotou rozhodnutí. Musíme dokázat, že tváří tvář těmto náročných požadavkům obstojíme, a jsem přesvědčen, že to dokážeme... Byla již vytvořena celosvětová organizace, jejímž prvořadým cílem je zabránit válce . OSN je nástupkyně Společenstva národů. Musíme zajistit, aby její činnost přinášela výsledky, aby se stala skutečností a nezůstala jen humbukem, proměnila se v sílu schopnou jednat, a nezabředla do pouhého žvanění.... Na místo teprve nedávno ozářená spojeneckými vítězstvími dopadl stín. Nikdo neví, jaké jsou v této chvíli bezprostřední úmysly sovětského Ruska a komunistické mezinárodní organizace a jaké meze mají - pokud vůbec nějaké mají - jejich expanzivní sklony. Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem se ocitla v oblasti, kterou musíme nazvat sovětskou sférou, a všechna jsou vystavena ne jen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy.“
Winston Chuchill zemřel 24. 1. 1965, pro mnoho Britů se stal symbolem válčící Anglie. Zbožňovali ho, i když byl cholerický, elitářský a často sociálně necitlivý. To vše mu prominuli pro jeho schopnost předávat sílu a vítězit.
Jana Rosická, 4. ročník, 17. XII. 2003
literatura:
Roman Cílek, Galerie nesmrtelných.
kol. autorů, Velké bitvy a osobnosti druhé světové války- Winston Spencer Churchil
Winston S. Churchill, Druhá světová válka (za toto dílo získal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu)