(12. 7. 1872 - 27. 6.1945)
právník, prezident druhé republiky
Narodil se 12. července 1872 v Trhových Svinech. Otec Josef Hácha byl úředníkem, matka Marie se za svobodna jmenovala Klausová. Měl mladšího bratra Theodora. V šesti letech byl zapsán do druhé třídy, neboť byl velmi nadaný. V r.1882 byl přijat do primy českobudějovické české školy (stávající gymnázium J. V. Jirsíka), kde si oblíbil literaturu a hudbu. V dospělosti dokonce přeložil se svým bratrem humoristický román "Tři muži ve člunu" Byl vynikajícím znalcem anglické literatury. Když byl v sekundě, zemřel mu otec. Na gymnáziu se naučil německy, anglicky a francouzsky. Po gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po zdárném ukončení studia pracoval v jedné advokátní kanceláři, ale nebyl tam spokojen, a proto odešel do služeb Zemského výboru království českého. R. 1902 se oženil s Marií Klasovou (sestřenicí z matčiny strany), z tohoto manželství se narodila jediná dcera Milada. V r. 1916 byl povolán za člena Nejvyššího správního soudu a povýšen do funkce dvorního rady. V r.1918 vznikla Československá republika a bylo zapotřebí dobrých právníků. Hácha byl jmenován senátním prezidentem Nejvyššího správního soudu a r. 1925 byl povýšen do funkce prvního prezidenta. Byl znám jako vynikající právník, i proto se stal soudcem haagského soudního dvora. 1924 – 1929 byl docentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Publikoval články v právnických časopisech. Rok 1938 byl pro Háchu tragický- zemřela mu jeho manželka (to ho trvale poznamenalo), rozvedla se jeho dcera Milada a on pochopil, že se nikdy nestane dědečkem. Zesnulé manželce napsal soubor básní "Omyly a přeludy".
Ukázka z díla:
Báseň Večer, kde vylíčil touhu muže:
Tušíš ty za pozdních
večerů,
že touhy mé chvějí se v éteru,
v tajná že tisknou tě objetí,
a k ňadrům ti pocely doletí?
Po smrti manželky napsal v básni Epilog:
Bez ní jsou síně mé
všechny zas pusté a prázdné,
z čarovné pohádky smutek a stesk jen mi zbyl,
tesklivá vzpomínka vadne a vadne,
životem unaven nemám již útěšný cíl.
Zasuta
mrtvými troskami naděje mizí
stopa, jíž touha má spěchávala k ní,
tuším, že rozechvělá spočívá v náručí cizí,
kdysi má radost a přelud můj poslední.
Poslední ranou roku 1938 byla jeho volba prezidentem tzv. druhé republiky. Prezident Edvard Beneš totiž abdikoval a emigroval do Anglie. Předsedou vlády byl gen. Syrový, který měl některé prezidentské funkce. Ministrem zahraničí se stal F. Chvalkovský. Ze strany Adolfa Hitlera přicházelo nové vládě mnoho výhružek. Jak sám řekl: „Musí být možno kdykoli rozdrtit zbytek Československa, kdyby se jeho politika stávala Německu nepřátelskou.“ A doplnil to tím, že musí být zakryto, že by se jednalo o válečný konflikt.
Členové vlády vybírali vhodného kandidáta na úřad prezidenta. Potřebovali dobrého právníka, a tak je napadl Emil Hácha. Proč právě Hácha? Byl to vynikající právník, byl ve věku, kdy měl životní zkušenosti, do té doby se nezabýval politikou (ale věděl, že má za úkol např. udržet si spojence) a jeho zdravotní stav byl v té době ještě dobrý (stěžoval si pouze na nespavost). Po prvním jednání k dohodě nedošlo, druhého dne Hácha prohlásil, že se obětuje a kandidaturu přijímá. Podle dcery Milady chápal Hácha funkci prezidenta jako oběť. Judr. Emil Hácha se stal prezidentem 30. listopadu 1938.
14.3.
1939 musel Hácha odjet za Hitlerem do Berlína. Myslel si, že se bude
řešit hlavně otázka Slovenska, ale Slovensko vyhlásilo právě 14.3.
samostatnost. 15.3. mezi první a druhou hodinou noční Hácha jednal
s Hitlerem. Hácha prohlásil: „Jsme
si vědomi, že osud českého národa je položen do rukou říšského
kancléře.“ A Hitler zareagoval: „Mým
úmyslem vskutku je, aby český národ nerušeně žil“ a dodal, že o 6
hodině ranní překročí říšské vojsko hranice a narazí-li na odpor,
bezohledně ho zlomí. Hitler předložil Háchovi ultimátum, jehož nepřijetí
by vedlo k totálnímu bombardování Prahy a válce.
Hácha po příjezdu do Prahy řekl ministru Havelkovi: „Nic si z toho pane kolego nedělejte, není to tak zlé. Budeme mít vlastní stát, ovšem bez armády a zahraničního ministra.“ Hácha s Chvalkovským se domnívali, že okupace bude jen dočasná, ale nepočítali s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava. 16. 3. vyhlásil na Pražském hradě ministr zahraničí Ribbentrop a Hitler výnos o zřízení Protektorátu, jím byla nastolena diktatura nacionálně socialistického režimu. Po vyhlášení Protektorátu se Hácha ocitl ve velmi těžké situaci. Okupanti a gestapo byli pro něj „bestie a hyeny“, státní tajemník K. H. Frank „odporný krokodýl“. Prezident odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi, podával protesty proti germanizaci a žádal o propuštění zatčených vlastenců. 9. června, v den Heydrichově pohřbu, jednal Hácha v Berlíně s Hitlerem. Hitler hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války, Hácha mírnil jeho zuřivost.
Podle Národního soudu nebyl Hácha od ledna 1943
fakticky odpovědný za své činy. Osamělý, nemocný a duševně zlomený starý
muž zemřel 27. 6. 1945 v Praze ve vězeňské nemocnici na Pankráci,
jeho ostatky byly uloženy na Vinohradském hřbitově.
Literatura: Tomáš Pasák – Judr. Emil Hácha
Helena Petrův – Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava