 Anna
Rakouská
se přivdala na francouzský dvůr sňatkem s Ludvíkem XIII. Byla Španělka
z rodu Habsburků, ale snažila se stát pravou francouzskou vlastenkou.
Král zpočátku neprojevil zájem o naplnění manželství, jezdil po bitvách
a moc se nevídali. Jednoho deštivého dne se král se svou družinou musel
ukrýt v jejím zámečku a z této noci se konečně narodil dědic. Anna byla
svým synem Ludvíkem XIV. ctěna a do své smrti mu byla s Mazarinem hlavní
rádkyní. Anna však zemřela spokojeně. |
 Marie
Manciniová byla jednou ze tří Mazarinových
neteří. Ke dvoru se vrátila z kláštera, kde studovala. Šestnáctiletá
Marie byla vysoká, při úsměvu se jí dělaly na tváři dolíčky a vypadala
prý šelmovsky. Dlouho se král odhodlával projevit jí své sympatie.
Trávili spolu spoustu času a jejich láska rostla. Král se měl ženit
s Marií Terezou, ale své lásce sliboval: „Nikdy se s infantkou
neožením. Vy budete mou královnou. Když po vás toužím, kdo tomu může
zabránit?“ Ale kardinál Mazarin se rozhodl rázně zakročit. Vyzval
neteř, aby odjela daleko a na krále zapomněla. Ludvík marně žádal
Mazarina o její ruku. Odjezd byl neodvratný. Král daroval Marii
náhrdelník se slovy, aby si ho vzala v den své svatby. Loučili se
v objetí, oba plakali. „Milujete mě, ale jste král – vy pláčete, já
odjíždím.“ Po čase se setkali a strávili spolu poslední noc. Viděli se
naposledy. |
 Marie
Tereza se stala Ludvíkovou ženou. Král ji nemiloval, přesto se
snažil, aby se cítila dobře a nestala se terčem posměchu kvůli
Ludvíkovým milenkám. Dala králi dědice a do své smrti se držela stranou. |
 Louisa
de la Valliere byla plachost a nevinnost sama. Král si ji zamiloval
právě pro tyto vlastnosti. Chodili spolu na nekonečné procházky, jezdili
na hony a po krajině. Louisa milovala krále pro něho samotného, ne pro
jeho postavení. Jejich láska byla idylická. Král se snažil něžnou Louisu
chránit. Jejich vztah vydržel přes třináct let. |
 Jednou
z dam, které měla Louisa při sobě, byla Athenais de Montespan.
Byla pravým opakem křehké Louisy. Vtipná, rázná ale - vdaná. Přesto se
stali milenci. Král prožíval novou lásku, neklidnou a smyslnou. Manžel
Athenais byl divoký Gaskoněc. Když se dozvěděl o jejich vztahu, ihned
přijel a dělal rozruch. Vrazil do pokoje své ženy, nafackoval jí a
prásknul dveřmi. Čas od času na ni řval „Kuplířko!“ Král ho
raději vyhnal. Paní de Montespan byla po mnoho let milenkou krále, stal
se prý otokem jejího těla. Cítila se nadřazena, všude se chlubila svým
vztahem ke králi. Marie Tereza o ní prohlásila: „Ta děvka mě jednou
zabije!“ Po čase se však přišlo na to, že chamtivá Athenais králi
podávala afrodiziaka. Král ji nevyhnal, ale přestal ji milovat. |
 Paní
de Maintenon vychovávala všechny nemanželské děti králových milenek.
Byla považována za podivínku, protože se oblékala pouze do černého a pro
její silné náboženské založení. Byla však výbornou a něžnou chůvou a pro
její lásku k dětem si ji 42letý Ludvík zamiloval i jako ženu. Musel se
učit trpělivosti, protože paní de Mainteton udělala dosud neslýchanou
věc, odmítla se vyspat s králem. Díky ní se Ludvík vrátil na čas
k manželce, která po dvou letech zemřela. Svobodný král se potají
morganatickým sňatkem oženil se svou poslední milenkou. Až do konce jeho
života byli stále spolu . |