EGYPTSKÁ KNIHA MRTVÝCH

Jedním z nejstarších pocitů člověka je touha po životě a strach ze smrti. Z toho plyne touha po věčném životě, který by se i smrti měl podobat co nejvíce životu na zemi. V Egyptě se objevují texty o posmrtném životě (napsané na svitcích papyru) v době Nové říše. Byly uložené do rakve spolu s mrtvým ve zvláštní dřevěné schránce. Vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých .

Některé exempláře byly bohatě ilustrované. V době Nové říše každý bohatý Egypťan chtěl mít Knihu mrtvých a tak se opisovaly doslova ve velkém množství. Častým opisováním docházelo ke snížení kvality textu. Jméno zemřelého se dopisovalo dodatečně na příslušná vynechaná místa, někdy jej dokonce zapomněli dopsat. Egyptologové seřadili celou sbírku textů knihy mrtvých do 189 kapitol. Ani nejdelší svitky ale neobsahují všechny kapitoly. Býval to výběr těch kapitol, které opisovač považoval za nejdůležitější.

Základem knihy mrtvých je, aby se duše zemřelého mohla volně pohybovat, vycházet ve dne do světa živých a při západu slunce se vrátit zpátky na onen svět. Texty vyjadřují obavu, aby brána do podsvětí byla vždy otevřená pro tento návrat. V případě, že by nebylo možné splnit naděje mrtvých na vrácení se do pozemského světa, měli Egypťané bohaté představy o trvalém pobytu mrtvých v Usírově říši. Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že v Usírově říši měla být práce snadnější, úroda větší, navíc vždy dostatek jídla a pití. Pokud by nebylo jídlo a pití, musel mrtvý jíst a pít své výkaly.

Ideální bylo se práci vyhnout. Je to vyjádřeno v 6. kapitole Knihy mrtvých, kdy mrtvý chce k zemědělské práci za sebe mít náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Text se psal přímo na sošku, která byla dřevěná, hliněná nebo keramická. Často můžeme jejich exponáty vidět ve světových muzeích. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně „hodných“ Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, dokonce i 360 (na každý pracovní den jednoho).

Jiné texty Knihy mrtvých jsou věnovány návodu, jak zdolat různá nebezpečí, která by mohla na onom světě číhat na mrtvého.

Dnes dělíme Egyptskou knihu mrtvý do svazků. První svazek knihy mrtvých sleduje putování duše záhrobím. Druhý obsahuje modlitby používané za života i po opuštění těla. Byly známy jen úzké vrstvě zasvěcenců. Dokonce je známo, že faraon Ramses II. a jeho syn vykrádali hroby, aby se dostali k těmto textům

Zemřelý vstoupil do podsvětí před Usírův soud v síni Obou pravd. Je znám text z kapitoly 125 obsahující obhajobu mrtvého:

•  Nedopustil jsem se špatného činu na posvátných místech

•  Nerouhal jsem se bohu

•  Nedopustil jsem se násilí na chudém

Obrázky ukazují, jak bůh písma Thowt zapisuje odpovědi a váží jejich správnost na misce vah. Na jedné misce je pravda, na druhé svědomí.

Podsvětí bylo na druhé polovině zeměkoule, a tak se Egypťané obávali, aby nemuseli chodit po hlavě. Mohli se tam také setkat s nebezpečnými zvířaty. Proto bylo důležité neztratit svojí pozemskou paměť, znát alespoň své jméno a jména strážců prostorů, kam se potřeboval mrtvý dostat. Jméno strážců byl vlastně klíč, který tyto prostory otevíral.

Některá místa KNIHY MRTVÝCH jsou plná symbolů. Proměna ve zvířata (had, volavka) a rostliny (lotos) pomáhala otvírat síň Obou pravd a dostat se do podsvětí.

Svitky byly nacházeny v bohatých hrobkách ještě před rozluštěním hieroglyfů. Nejčastěji pocházejí z doby kolem roku 1500 let př. Kr., ale ukázalo se, že jsou kopiemi textů z doby až 3 000 let př.Kr. Tyto byly o poznání později nalezeny v hrobech a chrámech dodnes málo prozkoumané saharské civilizace. Pocházely tedy z doby před úplným sjednocením Egypta. Sahara tehdy nebyla pouští, ale zřejmě nejúrodnější oblastí na světě.

Použitá literatura:
Egyptská kniha mrtvých, nakl. EMINENT 2002.
Zbyněk Žába, Tesáno do kamene, psáno na papyrus.

Kateřina Matušková, sekunda, 21. X. 2003