V antickém Řecku je poprvé v dějinách lidské tělo pokládáno za jakési zrcadlo dokonalosti živého organismu v přírodě. U lidského těla a s ním i u oděvu se hledá: řád, uspořádání, proporce, symetrie a vhodnost.
Řád je dán šířkou tkalcovského stavu. Látka se nestříhala ani nesešívala. Byla jen svisle řasená do záhybů, které připomínají dórské sloupy.
Uspořádání je dáno materiálem a střihem. Střižený šat v dnešním smyslu ale řecký oděv neznal.
Proporce jsou harmonicky vyvážené. V Řecku vzniklo heslo „všeho s mírou“. Přísně se dodržovalo. Nikdy nedocházelo k výstřelkům, které by narušily proporčnost a vyváženost.
Symetrie – udává jí pravoúhlý kus látky, z kterého je šat upraven. Ten respektuje přirozenou linii těla.
I vhodnost se dodržovala. Filosof Xenofón říká: „ Je velmi krásné pozorovat obuv přesně seřazenou, i šaty rozdělené podle potřeb nositele .“
V nejstarším období - na Krétě - nosili muži krátkou bohatě zdobenou bederní zástěrku. Přes ramena si oblékali jakési pláštěnky, připevněné sponou na jednom rameni. Vlasy měli muži zakryté helmou nebo kloboukem se širokou střechou. Oblíbené byly polovysoké, vyšívané boty s podpatky. Jako doplňky vynikaly drahocenné pásy se zlatými figurkami, k nimž se připevňovaly dýky. Příslušníci královského rodu navíc nosili náhrdelníky, prsteny, náramky.
V krétské kultuře ale udávaly módní trendy ženy . Fajánsová figurka bohyně s hady je známá po celém světě. Charakteristické jsou široké sukně, obyčejně zdobené volány, malá zástěrka, živůtek s těsnými rukávy a velice hlubokým výstřihem, který odhaloval celá ňadra.
Úplně jiný oděv můžeme vidět v klasickém Řecku . Podle dochovaných dokladů můžeme sledovat jeho dlouhý vývoj. Nejstarší šat, který je znázorněn na plastikách, ukazuje velmi těžkou drapérii (dekorativně zřasenou látku šatu) , která tělo skrývá. Vynikal vlněný materiál, který užívali především Dórové. Ženský šat se nazývá PEPLOS, je popisován už Homérem.
Pozdější jónský CHITÓN je již z plátna, které umožňuje lehkost pohybu a lépe splývá podél těla. Nosil se přímo na holém těle. (Jen pro zajímavost: spodní prádlo se objevuje až v 16. století). Chitón je košilovitý, krátký, na ramenou sepnutý sponami. Nosili jej pracující lidé, mládež a bojovníci. Ženy, muži 
kteří nepracovali, starci a aristokracie nosili dlouhý chitón.
Přes chitón se v nejstarších dobách nosil plášť (FAROS). Nosila jej aristokracie. Býval z drahocenného plátna egyptského původu, červené barvy. Později se prodloužil a nazýval se HIMATION. Starší muži si jím zakrývali šíji a ramena, mladší jej přehazovali jen přes jedno rameno a ženy si ho přetahovaly přes hlavu v dešti.
V klasické době se objevuje nový plášť - CHLAMYS. Užíval se při jízdě na koni a na cesty. V nepohodě se k němu nosil široký klobouk nazývaný PETASOS nebo PILOS.
Při sportu si muži přidržovali vlasy stužkami a čelenkami. Od 5. stol. př. Kristem nosili ale většinou krátké vlasy. Teprve za doby Alexandra Velikého si začali také upravovat (případně holit) vousy.
Řemeslníci vyráběli sandály na kožené podešvi. Používaly se k vycházkám na ulici. Doma chodili chudí i bohatí většinou bosi.
V helénistickém období přišel ke cti opět dórský peplos, ovšem byl zdoben pruhy, ve kterých byly vetkány geometrické a figurální motivy. V helénistické době, kdy vliv Řeků pronikl do Itálie, Egypta a Asie, ztratilo ale bohužel řecké umění a s ním i oděv zářivost a jasnost, která byla typická pro jeho počáteční dobu
Použitá literatura :
L. Kybalová, O. Herbenová, M. Lamerová, Obrazová encyklopedie módy.
Kateřina Matušková, sekunda, 28. XII. 2003.
(na www.crg.cz umístěno 18. XI. 2004)