Svého času stával na ostrově Rhodu, nedaleko přístavu Lindos. Podle řecké mytologie vznikl následovně: Když ještě Rhodos byl ponořen pod vodou na dně, vynesl ho Hélios na světlo a vyžádal si ho od bohů do vlastnictví. Důvod jeho výstavby byl prostý. Stal se velkolepým památníkem vítězného boje obyvatel Rhodu (pomáhal jim egyptský král Ptolemaia I. Sotér) proti makedonskému králi Démetriovi I.. Roku 304 př. Kr. odrazili jeho útok na ostrov. Věřili, že se na jejich vítězství podílel bůh Slunce Hélios, proto pomník dostal jeho podobu.
Nikdo neví, jak přesně kolos vypadal a z čeho byl postaven. Podle Filóna (filosofa píšícího řecky) spotřeboval sochař Charés z Lindu na stavbě čtyřicetimetrového kolosu třicet tun kovu – železa a bronzu. Řecký historik Polyfibos uvádí množství kovu desetinásobně vyšší. Současní badatelé tvrdí, že kolos byl dvacetkrát větší než průměrný člověk, což by odpovídalo 12,7 tunám bronzu a 7,6 tunám železa. Z bronzu byla patrně pouze svrchní skořápka sochy– kůže. Jelikož se neví, jak kolos vypadal, můžeme se opět jen dohadovat, v jaké poloze měla socha nohy. Kdyby je měl kolos rozkročmo, tak by se vzhledem k váze neudržel a spadl. Převažuje tedy názor, že stál s nohama u sebe. Uvádí se, že jeho pravá ruka byla zdvižená a v dlani hořel oheň, který byl vidět na velmi velkou vzdálenost. Rhodský kolos tedy sloužil navíc jako maják. Většina současníků nebyla stavbou kolosu nijak nadšena. Tvrdili, že se jeho stavbou zbytečně utrácejí peníze. Někteří dokonce říkali, že Hélios bude uražen, když se proti němu vztyčí „Nové slunce“. Tehdy také vzniklo následující proroctví: Velká socha se stejně jednou určitě zřítí a její pád bude znamenat pád Rhodu.
Rhodský kolos patřil mezi sedm divů světa krátce, zřítil se při zemětřesení roku 225 př. Kr. (neví se přesně, kdy zemětřesení začalo, uvádějí se také data 223 , 225 nebo 227 př. Kr.; spadl se prý v noci). Socha se rozpadla na několik částí. Prý mu byly ukradeny ruce a jeho zlatá koruna. Poslední zprávy o kolosu jsou z roku 653 po Kr. V díle byzantského historika Zunara, jenž je převzal z jakéhosi starého rukopisu, stojí, že damašský kalif (muslimský titul pro krále) Múárija, dobyvatel ostrova Rhodu, prodal trosky kolosu „jakému si židu z Edessi“ do sběru.
2000 let si Rhodský kolos udržoval pověst největší sochy světa, až roku 1886 byl předstižen sochou Svobody v New Yorku. Začátkem 20. století potápěči prohledávali přístav Lindos a při tom mořskou skálu mylně pokládali za ruku kolosu.
Literatura: encyklopedie Diderot; Kdy ,kde,jak a proč se to stalo; Za sedmi divy světa