Alžběta Pomořanská
Alžběta
(též Eliška) Pomořanská, dcera vévody Bohuslava Pomořanského V. a polské
princezny Alžběty, se 21. května 1363 stala po Blance z Valois, Anně Falcké a
Anně Svídnické v Krakově čtvrtou a poslední ženou římského císaře a českého
krále Karla IV. Lucemburského. Stejně jako všechny Karlovy sňatky měl i tento
charakter politický. Karel se jím snažil rozbít protičeskou koalici polského a
uherského krále, kteří se proti českému králi spojili s rakouským vévodou
Rudolfem IV.
18. června 1363 byla Alžběta v Praze korunována českou královnou a o pět let později, 1. listopadu 1368 byla korunována římskou císařovnu, a to papežem Urbanem V. Zároveň se stala druhou takto korunovanou českou královnou.
Alžběta se odlišovala od předchozích Karlových manželek svou statnou postavou, tvrdohlavou povahou a neuvěřitelnou silou. Kronikáři o ní zaznamenali, že dokázala lámat holou rukou meče a trhat rytířské pancíře.
Dala
Karlovi šest dětí, což bylo o jedno více, než měl dohromady z předchozích
manželství. Tři roky po svatbě se narodila dcera Anna, pozdější manželka
anglického krále Richarda II.. Druhorozený byl syn Zikmund, později se stal
králem uherským, římským a českým. Alžběta ho stavěla proti Karlovu prvnímu
synu Václavovi. Pak se narodil Jan, pozdější Zhořelecký kníže, dcera Markéta a
poslední syn Jindřich.
Po Karlově smrti r. 1378 Alžběta Pomořanská přenechala místo první ženy pražského dvora Žofii Bavorské a plně se věnovala svým dětem, hlavně politické podpoře syna Zikmunda, který usiloval o uherský trůn. Poslední roky svého života strávila ve svých věnných východočeských městech, 14. února 1393 v Hradci Králové zemřela. Alžběta Pomořanská je pohřbena spolu s ostatními ženami Karla IV. ve Svatovítské kapli v Praze.
Alžběta Čížková, sekunda, 2. IV. 2005.