Roku 1547 se moskevský velkokníže Ivan IV. Vasiljevič prohlášen prvním carem vší Rusi. V dané době o něm bylo možné hovořit jako o panovníkovi širokého státnického rozhledu a diplomatického nadání. Historie ho však řadí také mezi šílené panovníky. Byl totiž nevyrovnaný, podezřívavý a neobyčejně krutý. Utrpení mučených lidí i zvířat na něj působilo jako droga. Proto si vysloužil přízvisko “hrozný“.
Roku 1560 zemřela Ivanova manželka Anastázie, kterou velmi miloval a s níž spokojeně žil třináct let. Vybral si ji v soutěži, která v mnohém připomínala dnešní klání o královnu krásy. Zúčastnily se jí tehdy nejkrásnější dívky všech bojarských rodů. Po smrti Anastázie došlo ve státnickém i osobním životě Ivana IV. k zásadnímu zvratu. Upadá do depresí, začíná vyhledávat samotu a jeho brutální chování a výstřednosti, k nimž docházelo i předtím, přesahují maze představivosti. Pustil se do krvavého pronásledování bojarů , které obvinil z Anastaziiny smrti. To mu vyneslo přezdívku Hrozný. Krev se pro něj stala drogou. Vraždil pro potěšení. Po celá léta se obyvatelé Moskvy obávali tlup bohatých mladíků, v jejichž čele stál Ivan IV. Toulali se po nocích, pili do němoty, znásilňovali ženy i dívky a mnohokrát utloukli chodce k smrti, jen tak pro potěšení. O Ivanu IV. se vědělo, že od dětství surově týral i zvířata. Rozřezával ptáky zaživa a z kremelských věží shazoval psy a kočky a díval se, jak umírají. Po smrti své první ženy znásilnil více než tisíc žen. Někteří badatelé soudí, že Ivanovu paranoiu vyvolala zřejmě syfilis, kterým trpěl, jiní poukazují na psychologické poruchy genetického typu, které byly zaznamenány již u některých jeho předků.
Ke své osobní ochraně zřídil Ivan IV. elitu několika tisíc tajných policistů, opričniků, kteří poslouchali pouze jeho. Nosili černé oděvy a jezdili na černých koních. Ve znaku měli psí hlavy a košťata. Psí hlavy znamenaly absolutní věrnost carovi a jejich povinnost pronásledovat Ivanovy nepřátele, košťata symbolizovala úkol vymést zradu ze země. Postupně se z opričníků vyvinulo něco jako satanův mnišský řád. Pořádali pravidelně bohoslužby a po nich mši pak následovaly sexuální orgie, kterých se car aktivně účastnil. Během vlády opričníků bylo proti bojarům mnohokrát krutě zasahováno. Tvrdí se, že neexistoval jediný bojarský rod, který by vládu Ivana IV. přežil bez ztráty na životech svých členů.
Ivan IV. krutě zasahoval proti bojarům, ale i proti celým městům. Jeho hněv a trestnou výpravu zažil v roce 1570 Novgorod. Car dal kvetoucí město, které prý chtělo přejít na stranu Polska, obklíčit, aby nikdo neunikl. Podle tehdejších letopisů bylo šedesát tisíc Novgoroďanů umučeno, utopeno v řece Něvě, popraveno nebo veřejně upáleno. Novgorodského arcibiskupa dal car zašít do medvědí kůže a uštvat psy. Děti a ženy dal car přivázat k saním a zavést do ledové řeky. Podle tehdejších kronikářů v ní bylo tolik mrtvých těl, že se voda vylila z břehů. Podobný osud postihl o něco později město Pskov.
Poslední truchlivou událostí v životě cara Ivana IV. byla smrt jeho nejstaršího syna a následníka trůnu Ivana, s nímž vycházel vždy velmi dobře. Dodnes nikdo přesně neví, co se tehdy přihodilo. Ivan IV. prý začal nadávat a bít svou těhotnou snachu, protože se mu nelíbily její šaty. Ta na místě potratila. Došlo k prudké hádce se synem, který ženu bránil. V záchvatu zběsilosti mu car rozbil hlavu okovanou holí, kterou měl vždy při ruce a kterou ztloukl a zabil už mnoho lidí. Syn zranění po několika dnech v kómatu podlehl. Když o tři roky později v roce 1584 Ivan IV. Hrozný zemřel, nezanechal po sobě žádného schopného nástupce.
Veronika Brujová, tercie, 18. XI. 2004