Vikingské lodě

Vikingové nepovažovali lodě pouze za běžný dopravní prostředek. O jejich významu svědčí role, kterou hrály při jejich náboženských rituálech. Vysoce postavení lidé byli totiž často pohřbíváni v lodích. Teprve při vykopávkách velkých pohřebních mohyl ve Skandinávii v 19. století byla očím moderního člověka odhalena nádhera a především dokonalost vikingských lodí. Veslice z 9. století, která byla nalezena v  Osebergu v Norsku, byla původně královská jachta, určená pro pobřežní nebo vnitřní vody. Z loďařského hlediska se nedá nic vytknout ani veslici nalezené v  Gokstadu v Norsku (pochází též z z 9. stol.) Touto lodí se zřejmě dopravovali Vikingové do nových zemí na západ.

V roce 1957 byla ze dna Roskildského fjordu v Dánsku (ve Skuldelevu)vyzdvižena skupina lodí, které byly v 11. stol. záměrně potopeny, aby vytvořily podvodní blokádu. Až tehdy se prokázalo, jak byly vikingské lodě rozmanité. Podle rozdílů v tvarech lze rozpoznat, že dvě lodě byly válečné, zbylé buď nákladní, rybářské nebo trajekty.

Protože se dochovalo dostatečné množství detailů, můžeme dnes odhadnout, jak se skuldevské lodě stavěly. Víme, jaké se vybíralo dřevo, jaké bylo pořadí stavební prací a víme, jaké postupy se používaly při zpracování dřeva. Také bylo možné odvodit, jakým způsobem byly podpírány stěžně a rovněž pravděpodobný tvar a velikost plachet. Nedávno byla provedena zkouška tří rekonstruovaných skuldevských lodí na moři. Ukázalo se, jak dobře si lodě vedly s vesly i plachtami. Ploché dno napomáhalo lodi ke stabilitě a umožňovalo převážení velkých nákladů jak po mořích tak i po řekách.

Stavba vikingské lodě:

Vikingská loď se nazývá drakkar . Zahnutá příď i záď byly vyřezány z jednoho kusu dřeva a připevněny na oba konce kýlu. Trup se stavěl z překládaných planěk, které se připevňovaly ke kýlu, k přídi či zádi a k sobě navzájem železnými nýty. Potom se připevnila široká palubní prkna (k trupu, ne ke kýlu, aby se zajistila pružnost) a příčná prkna přes palubní prkna. Tak vznikla paluba, na níž se vytvořily veslařské lavice. Spodní část stěžně pevně držela ve stěžňovém stojanu uvnitř kelsonu (podélné žebro na konci kýlu). U starších lodí byl stěžeň podpírán na úrovni paluby masivním břevnem, u mladších lodí vrchním příčným žebrem.

použitá literatura:
H. Schreiber, Mořeplavci cestovatelé objevitelé
S. Skřivan, P. Křivský, Moře, objevy, staletí

Kateřina Matušková, tercie, 11. X. 2004