1. den
BENÁTKY
Ke
svému názvu přišly prý z latinského Veni etiam = každý se sem
vrací rád. Město na 118 ostrovech, protíná je na 157 kanálů přes něž
vede přes 400 mostů (jedním z nich bude v budoucnu most pouze ze skla).
Na nich stojí kolem 1.500 domů, z toho 900 tvoří palácové stavby a více
než 100 jsou kostely. Ročně město navštíví kolem 12.000.000 turistů
(= 15.000 denně).
Ve 13. st. byly Benátky nejbohatším městem světa. I proto zde v 80.
letech 13. st. mohly být po florentském vzoru raženy dukáty - nejrozšířenější
zlatá mince v Evropě. Nechal je razit dóže Giovanni Dandolo, na rubu
byl nápis Si tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus. Název
dostal 
podle
posledního slova v textu1. První pitva v Evropě - jako ideální
prostředek pro učení chirurgů- byla povolena v Benátkách už r. 1308.
Ve stejném století se tu jako v prvním místě v Evropě začaly k jídlu
používat příbory (vidličku tu prosadila byzantská manželka dóžete Domenica
Selva), což se však na dlouhou dobu omezilo pouze na Benátky. Ještě
Ludvík XIV. totiž nutil své děti jíst rukama2. Život ve městě
ovlivňovaly mnohé morové epidemie. Ta nejzhoubnější postihla Benátky
podobně jako okolní Evropu r. 1349, kdy ze 110.000 obyvatel před epidemií
zůstalo po ní žít jen 70.0003. Když morová rána ustaly, postavili
vděční obyvatelé na počest tohoto "zázraku" nějakou stavbu (školu sv.
Rocha, chrám S. Maria della Sallute).
Až
do poloviny 16 století byly Benátky největším obchodním přístavem Evropy.
K čilému ruchu přispívají také zástupy poutníků směřujících odsud do
Svaté země. Jedním z nich byl v 16. st. i Ignác z Loyoly. S mohutnící
expanzí Turků nastává ještě ve stejném století krize Benátek. Převažuje
umění nad obchodem a počíná se éra slavné benátské malířské školy. Bohatství
se už nezvětšuje, ale je z čeho žít. Roste sláva benátské malířské školy
(bří Belliniové, Tizian, Giorgione (v překladu to značí velký Jiří),
Tintoretto, Veronesse, Jacopo Sansovino, G. Tiepolo). Jednou z posledních
velkolepých akcí Benátek byla účast na bitvě s Turky u Lepanta, kde
se na vítězství vojsk Svaté ligy výrazným způsobem podílely benátské
lodě. Vítězství jim však přineslo pravý opak: přišly o Kypr, řadu kolonií
v Albánii a navíc musely zaplatit odškodné.
12.
května 1797 po Napoleonově vpádu odstupuje poslední (v pořadí sto dvacátý)
dóže Ludovic Manin. V té době byl už dóže pouhou reprezentativní figurou,
které se dokonce cenzurovaly dopisy. R. 1805 je připojil Napoleon k
italskému království - jako nejlepší přijímací salón Evropy - ale r.
1815 už patří Rakousku.
Od r. 1895 se zde pořádá pravidelné bienále moderního umění, r. 1932 přibyl filmový festival, r. 1949 Peggy Guggenheimová věnovala městu svoji sbírku moderního umění (palác Venier de Leoni). Ještě r. 1950 žilo v ostrovní části města 150.000 lidí, v r. 1994 už to bylo pouhých 70.000. Navíc ročně umírají další dva tisíce a dětí se rodí málo. Není divu, že průměrný věk na ostrovech je 50 let a proto se tu zavírají školky i porodnice.
Viděli jsme následující památky a zajímavosti:
Bazilika sv. Marka
První stavba tu stála už v roce 838. Krátce na to sem bylyumístěny ostatky
svatého Marka (viz osobnosti). R. 916 bazilika při povstání vyhořela,
ale během dvou let byla znovu postavena. Velikostí se tehdy rovnala
bazilice v Poreči. Roku 967 poprvé přestavěna, r. 1063 zahájena za dóžete
Domenica Contariniho druhá přestavba, a to po vzoru konstantinopolského
chrámu Dvanácti apoštolů. Má tvar řeckého kříže: na délku měří 76 m,
na šířku 62 m. Po jejím dokončení vyzval tehdejší dóže Domenico Silvio
všechny Benátčany, aby po celém světěsháněli to nejkrásnější na výzdobu
baziliky. Na mozaikách pracovali mistři speciálně povolaní z Byzance.
Je na ní umístěna kopie kvadrigy (koňského čtyřspřeží).
Canal Grande
Vedou přes něj jen 3 ze 400 benátských mostů, spojuje šest městských čtvrtí
(ty jsou symbolicky zachyceny na přídích gondol), na délku měří 3,8
km.
Santa Maria Gloriosa dei Frari
Stavba se uskutečnila v letech 1250 - 1338. V gotickém interiéru jsou důležité
především Tizianovy obrazy "Nanebevzetí P.Marie" a "Madona rodiny Pesaro".
Zdejší zvonice je se svými 83 m druhou největší ve městě.
Ponte di Rialto
Všechny tři původně dřevěné mosty vzaly za své. Dnešní podoba pochází z r.
1592, kdy ho dostavěl Antonio da Ponte. Most je 48 m dlouhý a 22 m široký.
Scuola di San Rocco
Vystavěna bratrstvem sv. Rocha. Po té vyhlášena regulérní soutěž na
výzdobu vnitřních prostor. Do soutěže, vyhlášené r. 1564, se přihlásili
také Schiavone a Veronese - vyhrál ji ovšem Tintoretto. S bratrstvem
podepsal smlouvu, podle které měl namalovat každoročně tři obrazy a
dostat za ně 100 zlatých. Jelikož žil ještě dalších 17 let, namaloval
zde Jacopo Barvířek 56 obrazů.
Gondola
První zmínka o gondolách je z roku 1094. Tehdy zajišťovaly dopravu zboží z
trhů do paláců. V 16. století jich v Benátkách jezdilo 10.000, dnes
jich jezdí už jen 500. Na stavbu 700 kg těžké gondoly se spotřebuje
9 druhů dřeva, stavba trvá tři měsíce.
1 Aleš Skřivan, Lexikon světových dějin 1492 - 1914, s.
2 Breuers, Dieter, Na hradech, v klášterech, v podhradí, s. 228, 352.
3 Dějiny Španělska, s. 171.
4 Kroutvor, Josef, Benátky, Pha 1992, Concordia, s. 42, (dále jen Krou).