Niccolo Machiavelli

Niccoló Machiavelli se narodil 3. května 1469. Pocházel ze staré florentské rodiny, která nebyla příliš bohatá. I přesto se však Niccoló podobal mladým šlechticům svého města. Rád se účastnil různých večírků, kde vystupoval jako bavič. Již tehdy se ukázal kousek Niccolova literárního talentu. Velmi snadno skládal kratší básně a popěvky v mírně ironickém a posměváčkovském duchu.
Abychom dokázali postihnout, co vlastně Machiavelliho vedlo k napsání Vladaře, musíme nejprve alespoň zčásti poznat jeho život, který je úzce spjat s dějinami Florencie.
Jako o aktivním účastníkovi dění v jeho rodném městě o Machiavellim slyšíme poprvé v roce 1498. V tomto roce padl režim dominikánského převora Savonaroly, který svým prorockým kázáním ovládal čtyři předešlé roky florentskou politiku. Devětadvacetiletého Machiavelliho revoluční vír vynesl na významné místo sekretáře. Byl jmenován tajemníkem úřadu Desíti, který měl ve Florencii na starosti zejména věci zahraničně politické a vojenské. V tomto úřadu setrval až do roku 1511, kdy byla republika, v jejímž čele stál doživotní "gonfaloniere - praporečník" Pier Soderini, vyvrácena a její zánik znamenal návrat Medicejů.
Během let 1507 - 1511 byl Machiavelli pověřen čtyřmi misemi do Francie a jednou misí do Německa, kromě mnoha jiných v Itálii. Na svých cestách se setkával s dobrodruhy, ministry, vyslanci, s lidmi duchovními i světskými, se spisovateli i urozenými ženami. Avšak největší význam pro něj mělo seznámení s Cesarem Borgiou, vévodou valenckým.
Tito dva muži se poznali v červnu roku 1502 a setkávali se spolu přes tři měsíce. Niccoló viděl v Borgiovi dokonalý typ vladaře. Cesare Borgia byl nelegitimním synem papeže Alexandra VI., který ho jmenoval kardinálem. Avšak Cesare se zřekl duchovní kariéry, a to proto, že si chtěl v politice vybudovat kariéru slibnější. Podílel se na vraždě svého bratra, dobil švagra, když hrozilo, že se uzdraví z poranění, a stal se proslulým svými příliš intimními styky se sestrou Lukrécií, k níž pociťoval nevšední náklonnost i její otec - papež.
Ve Florencii však proti Borgiům trvala savonarolovská nenávist, a tak bez výtek nezůstal ani Machiavelli za to, že o vévodovi a o jeho politické činnosti posílal domů do Florencie příliš lichotivé zprávy.
Návrat vládnoucího rodu Medicejů znamenal konec období, které Machiavelli nazýval svým "zlatým věkem". Musel opustit místo sekretáře a později byl dokonce zatčen a mučen, protože bylo ve Florencii odhaleno spiknutí namířené proti vládě rodiny Medicejských. Machiavelli byl nakonec propuštěn jako nevinný. Od té doby trávil, zbaven možnosti zastávat veřejný úřad, život v ústraní v rodinné vile Sant` Andrea u San Casciana poblíž Florencie. Zde se věnoval studiu historických pramenů a meditoval nad osudem římské říše a nad osudem Florencie a celé Itálie. Není tedy ničím překvapivým, že právě zde se zrodil Vladař. Ještě než podrobně rozebereme toto dílo, je třeba jen pro úplnost dodat, že Machiavellimu se po určitém čase podařilo dostat do služeb Medicejů a dosáhnout titulu oficiálního historiografa Florencie. Sepsání Florentských letopisů (de facto prvních dějin Itálie) vyneslo Machiavellimu uznání a po letech opět úřad. Stal se inspektorem opevnění Florencie. Zemřel 22. června 1527.
Nyní se tedy můžeme na Vladaře podívat trochu podrobněji a pokusit se na základě výše uvedených informací proniknout o něco hlouběji do podstaty tohoto díla.

Pokud bychom měli zařadit Vladaře do jakéhosi literárního obrazu dané doby, došli bychom k závěru, že toto dílo je ve své době ojedinělé. V období, ve kterém se pohybujeme, by se Florencie jistě dala nazvat kulturním hegemonem poloostrova z hlediska jazyka a písemnictví. Díky jazyku a literatuře se mohly šířit i ideje florentského humanismu.

Nejzajímavější osobností florentské kultury druhé poloviny 15. století je nepochybně Giovanni Pico della Mirandola. Jeho dílo Řeč o lidské důstojnosti patří ke klasickým dílům humanistického písemnictví a myšlení ("neučinil jsem tě nebeským, ani pozemským, smrtelným, ani nesmrtelným, neboť sám co svobodný a svrchovaný strůjce se utvoříš do podoby, kterou sis sám zvolil").

Další literární autoritou své doby byl Marsilio Ficino. Udržoval styky s neslavnějšími evropskými učenci a na jeho díla dychtivě čekala široká obec čtenářů. Jeho největší filozofické dílo nese název Theologia platonica.

Dopodrobna vykreslit vzhled humanistické literatury a vůbec kulturní obraz Itálie na přelomu 14. a 15. století není jednoduchá záležitost. Pro naše účely se spokojíme s tvrzením, že tato doba poskytovala čtenáři opravdu velkou škálu možností, ze které si mohl vybrat. Vznikala díla o filosofii, malířství, sochařství… Svět se stal dychtivým publikem pro ty, kteří měli co říct. A právě tato doba umožnila vzniknout Vladaři. Avšak čím to, že se Machiavelliho dílo stalo ve své době jedinečným? Jak je možné, že jeho myšlenky nás oslovují i v 21. století? Pokusím se nyní na tyto otázky alespoň zčásti odpovědět.
Pro vznik samotného díla byly velmi důležité zkušenosti, které Machiavelli získal z opakovaných cest a vyslaneckých misí do Francie, které absolvoval, jak už bylo zmíněno, jako vyslanec florentské republiky. Na rozdíl od svých současníků, kteří se nedokázali zbavit pocitu nadřazenosti italské kultury vůči "barbarským" f