2. den

VATIKÁN A PAPEŽSKÝ ŘÍM

Na území nejmenšího státu světa jsme se věnovali prohlídce chrámu sv. Petra a přilehlých Vatikánských muzeí.

Chrám sv. Petra

Původně zde byl Neronův cirkus, kde byl podle tradice v roce 67/68 umučen sv. Petr. Na původně pohanském pohřebišti proto vznikl krytý hřbitov, kde se prvotní křesťané dávali pohřbít v těsné blízkosti Petrova hrobu. V čase avignonského zajetí papežů 1000 let stará stavba neustále chátrala. R. 1452 proto papež Mikuláš rozhodl, že mnohokrát opravovaná stavba musí ustoupit nové. Základní kámen byl položen 18. dubna 1506 za Julia II., stavba se však táhla dalších 120 let. Centrální stavbu s kopulí chrámu projektoval Donato Bramante. Jeho příbuzný Raffael Santi chtěl chrám rozšířit na sedm lodí. Michelangelo Buonarroti podle svých plánů dokončil západní část a významnou část kupole.

Svými rozměry je chrám sv. Petra největším v celé Evropě. Dovnitř se vejde 60.000 věřících, dalších 400.000 na Berniniho nádvoří.

>>Chrámové nádvoří

ve tvaru rozevřené lidské náruče realizoval Bernini dlouhých 11 let. Za tu dobu se svými žáky vztyčil na náměstí širokém 240 metrů 284 sloupy, 88 pilířů a 140 soch. Symbolizuje otevřenou náruč církve vítající věřící.

Na náměstí stojí obelisk, přivezený z Egypta, který Nunkoreus, syn faraona Senostra, dal postavit v Heliopoli.

Průčelí chrámu vytvořil za pontifikátu Pavla V. (1605 - 21) Carlo Maderna. Je dlouhé 115 metrů a 20 metrů vysoké.

>>Kupole

Michelangelo pozměnil Bramanteho návrh a při její stavbě se inspiroval kupolí florentské Santa Marie del Fiore. V kupoli je nápis: "Tu es Petrus, et super hanc petram / aedificabo/ ecclesiam mema, et tibi dabo chiaves regni/ coelorum", což v překladu značí: "Ty jsi Petr, to je skála, na té skále postavím svou církev a tobě dám klíče nebeského království."

Berniniho prací je bronzový baldachýn. Je vysoký jako palác Farnese. Papež neváhal strhnout pro jeho dokončení ozdoby z Pantheonu. Jeho čtyři sloupy mají připomínat původní konstantinovskou baziliku. Podobný baldachýn, ale v daleko pietnější úpravě, je k vidění v Lomci u Vodňan.

Raným Berniniho dílem vznikajícím v letech 1624 - 33 je také hlavní oltář.

Pieta: Michelangelo ji dokončil r. 1498, když mu bylo 23 let. U mladého umělce ji objednal francouzský kardinál Jean de Bilheres.

Vatikánská muzea

jsou součástí vatikánských paláců (Palazzi Vaticani) a mají rozlohu více než 55.000 m². Palácový komplex byl už od 6. století mnohokrát přestavován. Dnes má kolem 10.000 sálů, pokojů a kaplí, dvacet nádvoří a kolem tří set velkých či malých schodišť. Pro veřejnost je dnes přístupných 42.000 m² expozic a více než 7 km prohlídkových tras.

>>Egyptské muzeum

- jeho 9 sálů otevřel papež Řehoř IX. r. 1839. Exponáty zde vystavené pochází z kořistnických výprav římských císařů do Egypta a byly nalezeny v Římě, v Sallustiových zahradách mezi vrcholy Pincio a Quirinal, v Isidině chrámu na Martově poli a v Hadriánově vile v Tivoli. Jsou zde vystavené mumie, kultovní předměty a sochy, mj. veliká socha královny Tuie (1250 př. Kr.), trůn z černé žuly jejího syna Ramesse II. a nejstarší starověký portrétvatikánských muzeí, busta Mentuhotepa IV. (XI. dynastie, 2100let př. Kr.).

>>Osmiúhlé nádvoří Belvedéru

projektoval Bramante. Nachází se zde nejslavnější sochy:

Láokoónt a jeho dva synové -sousoší bylo objeveno v Titových lázních na vrcholu Esquilino r. 1506. Vytvořil je rhodský sochař Agesandros). Velice přesvědčivé je znázornění bolesti způsobené smrtícím sevřením dvou hadů seslaných Apollónem, spolu s bolestí trojského kněze Láokoónta pozorujícího neodvratnou smrt svých dvou synů. Dále je zde možno nalézt sochu Apollóna Belvedérského, dokonalou kopii řeckého bronzu ze 4. st. př. Kr., jehož autorem byl patrně Eufranor z Korintu ¹. Jeho postoj naznačuje, že napínal luk.

>>Galerie map

- na jejích zdech namaloval Fra Ignazio Danti čtyřicet map, které ukazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části.

>>Raffaelovy komnaty

- tvoří je tři pokoje a dvorana, vlastně obytné pokoje papeže Julia II. Ten je nechal r. 1508 vyzdobit neznámému a tehdy teprve pětadvacetiletému Raffaelu Santimu.

Freska Požár v Borgu - líčí oheň z r. 814 ve Starém předměstí (Borgo Vecchio), který byl zázračně uhašen pouhým požehnáním papeže Lva III.
Athénská škola zobrazuje mj. Aristotela, Platóna (připomíná Leonarda da Vinciho) a Heracleita (vypadá jako Michelangelo). Platón má v jedné ruce Tímaia a druhou ukazuje k nebi, zatímco Aristoteles v modrém plášti drží Etiku a druhou ruku s dlaní obrácenou k zemi napřahuje před sebe.Nalevo skupina mladých lidí rozmlouvá se Sokratem, jeho hlava je kopií antické gemy uložené dodnes ve Florencii. Vpravo vysvětluje vědec (Euklidés s Bramantovou tváří) pomocí kružidla geometrický obrazec; na samém okraji této skupiny se zobrazil Raffael se Sodomou.
Disputace o nejsvětější svátosti je alegorií bojující a vítězné církve. Nad obloukem duhy žehnající Bůh otec obklopený anděly; o něco níž Kristus s Matkou a Předchůdcem. Následuje dvanáct Spravedlivých (Petr, David, Vavřinec, Adam...), tj. první občané svaté říše nebes. Z této skupiny sestupuje Duch svatý k malému oltáři s iniciály papeže Julia II.

>>Sixtinská kaple

byla přistavěna v letech 1473 - 1481 za papeže Sixta IV. Strop byl původně ozdoben noční oblohou s hvězdami, ale papež Julius II. donutil nejslavnějšího renesančního sochaře Michelangela (1475 - 1564) k tomu, aby ho vyplnil freskami. Bylo to vůbec poprvé, kdy Michelangelo přijal malířskou zakázku. Pro své dílo si vybral příběhy z Nového a Starého zákona, které před započetím práce dlouze studoval. Na Stvoření vesmíru a Dějinách lidstva, jimiž strop vyzdobil, pracoval zcela sám od 10. května 1508 do 31. října 1512. Freskami tak zcela sám zaplnil 900 m2. Do Sixtinské kaple se Michelangelo vrátil roku 1534 a až do roku 1541 pracoval na zakázce od papeže Pavla III. Téma si stárnoucí umělec vybral doslova apokalyptické - Poslední soud. Inspiraci nalezl v Matoušově evangeliu: A hned po soužení těch dnů slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati z nebe a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou; kterýž pošle anjely své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů a od končin nebes až do končin jejich (Matouš 24, 29-31). Po Michelangelově smrti musel Daniel da Volterra zahalit větší část ze 293 vyobrazených postav.

Andělský hrad a Andělský most přes řeku Tiberu

Andělský hrad (Castel Sant Angelo): Původně zde stávalo Hadriánovo mauzoleum (dokončeno r. 139). Stavbu zahájil sám císař Hadrián r. 135. Členové císařských rodin sem pohřbíváni celých šedesát let, a to až do časů Septimia Severa (r. 212). R. 271 se mauzoleum stalo součástí Aureliánských hradeb a z mauzolea pevnost (a současně vězení). R. 1277 byla vybudována tajná úniková chodba passeto spojující mauzoleum s chrámem sv. Petra. Součástí hradeb jsou čtyři věže, pojmenované po sv. Matouši, Janovi, Markovi a Lukášovi. Celé stavbě dominuje socha archanděla Michaela od vlámského sochaře Pietera Verschaffelta. Připomíná zázrak spojený s postavou papeže Řehoře, jemuž se zde archanděl zjevil, aby mu oznámil konec moru ve městě.
Most, který k Andělskému hradu vede, se jmenuje Ponte S. Angelo. Původně ho konstruoval Hadriánův architekt Demetrius a nazval ho Pons Aelius. R. 1668 byl most přestavěn. Sochy andělů nesoucí symboly Kristova utrpení projektoval Bernini, dvě z nich vytvořil sám, zbylé dodělali jeho žáci.

S. Giovanni in Laterano

je hodnostně nejvyšší kostel katolické církve, římský biskup (papež) tu má totiž svoji katedru; podle tradice ho jeden z císařů císař věnoval papeži Silvestrovi I. R. 1304 bazilika vyhořela, opravena až za Urbana V. r. 1386. Dnešní podobu stavbě dal Domenico Fontana. Žil tu celkem 161 papež. Po druhém lateránském koncilu konaném právě zde opouštěli kněží své ženy.

Průčelí je vyzdobeno 12 sochami vysokými 7 m od A. Galilea (1735). Stejný autor stvořil také pro Klementa XII. monumentální fasádu. Do chrámu se vstupuje dveřmi pocházejícími z antické kurie. Roku 1204 zde byl papežem Inocencem II. svatořečen sázavský opat Prokop, roku 1729 pak Benediktem XIII. také svatý Jan Nepomucký.

Santa Maria Maggiore

je jednou ze čtyř římských bazilik a 80 mariánských kostelů v Římě. R. 352 tu papež Liberius postavil kostel na místě, kde došlo uprostřed téhož roku 5. srpna ke sněhové vánici, při níž se mu zjevila P. Maria. Roku 867 tu papež Hadrián II. za přítomnosti Cyrila a Metoděje a jejich moravských žáků schválil slovanskou liturgii v písmu sepsaném Cyrilem. Sloupoví chrámu pochází z 12. st., je tvořeno 40 jónskými sloupy. Autorem kazetového stropu je Giuliano da Sangall (1473 - 1516), tvrdí se, že k pozlacení bylo použito zlato z galéry, která ho jako první vůbec přivezla z Ameriky.²

V Capella Paolina (také Borghese) je uložen zázračný obraz "Maria, Salus Populi Romani (Maria, spása římského lidu)" připisovaný kdysi sv. Lukášovi. Své jméno dostal r. 1870 a je nejvýznamnějším mariánským obrazem celého Říma.

75 m vysoká zvonice z roku 1377 je nejvyšší v Římě. Byla postavena na počest návratu papeže Řehoře XI. z avignonského zajetí.

Sloup na náměstí pochází z Maxentiovy baziliky.

Aureliánovy (též aurelánské) hradby

byly postaveny za císaře L. Domicia Aureliana (270 - 275). Ten držel s vypětím sil hranice římské říše; bojoval mj. proti germánským Vandalům v podunajské Panonii a Jutunghům, které porazil až u Placentie. Hradby byly původně 19 km dlouhé a 4 metry silné. Pro větší bezpečnost do nich bylo zabudováno 381 obdélníkových věží, dále pak okrouhlé věže a navíc šestnáct mohutných bran. Hradby definitivně dokončil až jeho Aureliánův nástupce Probus. Poprvé je úplně prolomilo až italské dělostřelectvo v r. 1870.

¹ José, Pijoan, Dějiny umění 2., s. 138.
² Soupouch, Za památkami Říma a Vatikánu, s. 24.