Giovanni Boccaccio

(1313-1375)
Boccaccio je tvůrcem moderní prózy.
Narodil se v Paříži jako nemanželský syn mladé vdovy, francouzské šlechtičny. Otec, florentský kupec, vzal Giovanniho po matčině smrti do Itálie. Boccaccio byl dobře vzdělán, pokoušel se o tvorbu básní, avšak otec ho vedl již od třinácti let k praktické profesi, měl se stát kupcem.
Až po šesti letech pobytu v Neapoli může začít studovat práva. Ve svých pětadvaceti letech prožil bouřlivý vztah s dvorní dámou Marií d Aquino, kterou zvěčnil v postavě Fiametty. Do Neapole se vrátil v roce 1348, kdy Florencii zachvátil mor. Po otcově smrti se vrátil domů a žil jako učenec a vážený občan. Byl dokonce posílán do cizích zemí jako vyslanec.
Vlivem Petrarky je získán pro humanismus. Píše latinské bájeslovné, zeměpisné a životopisné spisy, dává podnět ke zřízení řecké stolice ve Florencii i k překladu Homéra do latiny.
Hlavním učeneckým dílem Boccacciovým je Život Dantův a komentáře k Božské komedii. O Dantovi dokonce veřejně přednášel v roce 1373 v kostele San Stefano. Nemoc však tyto přednášky přerušila. Před smrtí odvolával své povídky, prohlašoval je za nemravné, dokonce ve strachu před peklem je chtěl spálit, dílo pro další dobu zachránil Petrarca, stejně jako rozsáhlou knihovnu klasické literatury.
Co by básník byl epikem:

Filocolo - prozaický román zpracovává dobově oblíbenou látku o milencích Floriovi a Bincofioře.
Filostrato - báseň v oktávách, která čerpá látku z trojské války o princi Troilovi a jeho záletné milence Griseidě.
Teseida je pokusem o vergiliovský epos v oktávách.
Ameto pastýřský román v próze, je prvním pastýřským románem v dějinách literatury.
Fiametta psychologický román o básníkově milence.
Decamerone - hlavní Boccacciovo dílo, kniha novel, nejveselejší kniha renesance, napsaná v rozmezí let 1348-1353. Název lze přeložit jako Dílo deseti dní. Obsahem je sto novel, jsou spjaty rámcovým příběhem.
Společnost tří mladých mužů a sedmi dam prchne z Florencie před morem na venkovský statek, hoduje, zpívá, baví se a vypravuje si hlavně milostné příběhy. Na každý den připadá deset novel. Látku ke svým novelám Boccaccio přejímal odjinud, také novela byla pěstována již dříve. Boccacciovi se však daří do díla vnést svou dobu, jejího ducha, mistrně vykresluje postavy, proto je dílo veskrze původní. Reprezentuje svým viděním typického renesančního člověka - vystupuje z pozice životní radosti, proti odříkání, morálka ustupuje do pozadí. Jedinou výjimkou je dojímavá povídka o Griseldě.