1304-1374
Narodil se ve vyhnanství, v Arezzu.
Jeho otec, notář, byl podobně jako Dante vypovězen z Florencie (otec se jmenoval
Petracco). V devíti letech se Petrarca dostává do Provence, kde se jeho otec hodlal
uchytit v sídle avignonských papežů. Petrarca byl zprvu vyučován v Carpentrasu,
později studoval práva v Montpellieru a v Bologni.
Více než o studium se zajímal o klasiky, takže mu podle jednoho z anekdotických
příběhů otec zahodil Vergilia a Cicerona do ohně.
Po otcově smrti se Petrarca vrací do Avignonu, kde pod tlakem nutnosti existenčního
zabezpečení přijal nižší kněžská svěcení. 6. dubna 1327 spatřil v kostele svaté
Kláry poprvé svou životní lásku, Lauru. Laura však roku 1333 zemřela.
Petrarca žil velmi neklidný život. Cestoval po Evropě a pátral po starých rukopisech,
v roce 1337 se stává kanovníkem, osvobodí se od existenčních starostí.
Většina jeho básnického díla vznikala v údolí Vaucluse.
V roce 1341 byl v Římě korunován jako básník (poeta laureatus). Sympatizoval
s tribunem lidu Colou di Rienzo, který chtěl obnovit římskou republiku. V roce 1350
je hostem Boccacciovým, se kterým uzavřel přátelství.
Roku 1353 se usadil v Miláně. Stýká se s Karlem IV. Lucemburským (1353 v Itálii
a 1356 v Praze), kterého považuje za možného zachránce Itálie.
V roce 1361 přesídlil do Benátek, v roce 1370 do Padovy a později do horské vsi
Arqua, kde byl v červenci 1374 nalezen mrtev nad otevřenou knihou.
Petrarcovo dílo je z valné míry psáno latinsky a je záznamem urputného boje
středověkého myšlení s myšlením nastupujícího humanismu. Toto drama nalézáme
především ve více než šesti stech listech, tyto listy psal jako literární útvar
(epistolární tvorba).
Tématika listů je široká, píše listy politické, polemické, filologické, filosofické, estetické,
básnické (O křesťanském pohrdání světem, o nicotě vědy, slávy a pozemské
lásky).
Jako básník navazuje navazuje v tvorbě eklog na Vergilia, v listech
na Horatia, pokouší se i o epos (Africka, o bojích o Karthago).
Avšak Petrarca nebyl epik, byl bytostným lyrikem.
To dokazuje asi ve svém nejslavnějším básnickém díle, sbírce Canzoniere
(Zpěvník), která obsahuje 300 sonetů a 49 kanzon, sestin
a ballat. Většina zde obsažených básní je věnována opěvování Laury, občasně
probleskne báseň politická. Canzoniere strhuje dodnes bezprostředností hlubokého
citu, jednotlivé sonety nepůsobí jednotvárně, jsou svěží a objevné.
Ve stáří Petrarca napsal jinotajnou skladbu Triumfy (Triumf lásky, Triumf
cudnosti, Triumf slávy, Triumf času, Triumf božství).
