Humanismus

Humanismus zahajuje novou etapu v evropském písemnictví.
Název je odvozen od latinského humanus (=lidský).
Humanismus si klade za cíl obrodit lidstvo návratem k čisté vzdělanosti antické, původně římské, později sahá ke kořenům řeckým.
Za otce humanismu je považován Petrarca, italský básník, který podobně jako Dante snil o obnově římské říše, mimo jiné i proto studoval římské autory, pod jejich vlivem usiloval o jazykovou čistotu a formální dokonalost (Ciceron, Vergilius).
Petrarca svým vlivem působil na Boccaccia, který je tím, kdo obrátil pozornost k řeckému písemnictví.
K předchůdcům humanistů patří i svatý František z Assisi (1182-1226), především svým pokorným vztahem k přírodě, k rostlinstvu a zvířectvu (viz Laus creaturarum, Chvalozpěv tvorů).
Humanismus buduje nový ideál člověka - člověk zdravý, krásný, milující přírodu i život, toužící po slávě i po uplatnění vlastních schopností, využívající probouzející se pud a bažení po vědění, po moderním vědeckém zkoumání.
Vyvrcholením humanistických tendencí je nástup renesance.
Na přelomu mezi humanismem a renesancí stojí především Petrarca a Boccaccio.