Homér

Řada vnitřních rozporů v obou hlavních Homérových epických skladbách vedla k formulaci tzv. homérské otázky, vznikl spor o samotné autorství eposů.
Současná věda je přesvědčena o tom, že Ilias a Odysseia vznikaly postupně, autorství přísluší nejprve široké bezejmenné řadě aoidů (potulní pěvci improvizovaných epických písní), jejichž tvorbu pak jeden jediný básník v osmém století před Kristem sjednotil. K ustálení a rozšíření eposů pak také přispělo v této době v Řecku nastupující hláskové písmo.

Pojem epos znamená v původním smyslu slovo, tím se liší od melos, píseň. Je to rozsáhlá epická báseň, nejčastěji složená hexametrem. Námětem eposů většinou byly hrdinské činy, které se děly v průběhu vojenských výprav. Eposy nejspíše vznikly z kultovních písní a z písní oslavujících heroizované praotce a zakladatele rodů. Eposy měly i významnou funkci společenskou; dokazovaly, že zakladatelé vládnoucích rodů pocházejí z heroů, kterým bohové propůjčili mimořádné vlastnosti, mnohdy byli někteří z hrdinů přímými božskými potomky; toto vše vlastně posvěcovalo výlučné postavení staré aristokracie.
Nejvýznamnějšími látkami nejstarších eposů byly tažení sedmi proti Thébám (nedochovaný kyklický epos o bojích Oidipových potomků, tzv. Oidipodeia, Thébais, Epigonoi), plavba Argonautů a pověst o trójské válce.

• Ilias

(Ílios, Ílion = Trója)
Iliada má téměř 15 000 veršů a zachycuje události jednapadesáti posledních dní desátého roku trójské války, události trojské války však můžeme v průběhu eposu poznat celé.
Epos má jednotný děj, ten je uveden v samotném počátku, první verš hovoří o hněvu Achilleově.
Achilleus se rozhněval na vrchního velitele Řeků Agamemnona, protože ten mu odňal válečnou kořist, Bríseovnu. Agamemnon využil svého práva vrchního velitele, když předtím musel vrátit dceru Apollonova kněze Chrysa, aby zastavil mor, který drtil řecké vojsko. Achilleus trucuje, neúčastní se bojů. Navíc jeho matka Thetis, bohyně moře, žádá Dia, aby odvrátil svou přízeň od Řeků.
Řekové nechtějí bojovat, Thersites dokonce navrhuje odjezd domů, je však zbit Odysseem.
Když Trojanům projeví výraznou pomoc Afrodité, která zachrání v souboji s Menelaem poraženého Parida, a když na žádost Hektorovu trojánské ženy požádají o pomoc i Pallas Athénu, usiluje zachránit řecké vítězství Agamemnon tím, že žádá Achillea o smír. Ten však odmítá. Trajánštní vnikají do řeckého tábora, zapalují řecké lodě.
V této chvíli zasahuje Achilleův blízký přítel Patrokles. Vyžádá si Achilleovu zbroj a zahání trojské bojovníky. V jejich pronásledování je však příliš rychlý, vzdálí se svému vojsku. Je omráčen Apollónem a trojský hrdina Hektor ho zabije.
Achilleův vzdor střídá zuřivost. Thetis přináší svému synovi od Hefaista dokonalejší zbroj a Achilleus pronásleduje Hektora. Třikrát oběhnou Troju. Athéna vybídne Hektora k boji s Achilleem, avšak pak se ho zříká. Hektor nutně umírá, když předtím předpoví Achilleovi smrt. Zuřivý Achilleus vláčí mrtvé Hektorovo tělo kolem trojských hradeb. Až na rozkaz Diův vydá mrtvé Hektorovo tělo starému králi Priamovi.
Pohřební Hektorova hranice se stává předzvěstí brzkého konce celé Troji.




• Odysseia

Odysseia má celkem asi 12 000 veršů, zachycuje posledních jednačtyřicet dní Odysseova bloudění.
Děj je rozložen do čtyřiadvaceti zpěvů, celkové dělení eposu na tři velké celky vedlo některé badatele k závěru, že autory jsou tři různí básníci.
Jádrem vypravování je líčení Odysseova bloudění (5.-12. zpěv), tomu předchází líčení Telemachova hledání otce (3.-4. zpěv), následuje líčení dějů po Odysseově návratu na Ithaku (13.-24. zpěv).

Hrdina trojské války Odysseus je na ostrově Ogygii u nymfy Kalypsó. Na poradě se bohové usnesou umožnit Odysseovi návrat, a ukončit tak jeho dlouhé bloudění. Athéna se v přestrojení vydává na Ithaku a tam vnukne Telemachovi sílu k tomu, aby čekal na svého otce, aby skoncoval s nápadníky Penelopy, kteří, tvrdíce, že Odysseus již nežije, naléhají na Penelopu, aby se za jednoho z nich provdala. Hermés mezitím přináší Kalypso příkaz, aby Odyssea propustila. Odysseus si vyrábí vor a vydává se na cestu k domovu. Bůh moře Poseidón však nemůže Odysseovi zapomenout, že mu oslepil syna Polyféma, proto vzbudí bouři a Odysseus ztroskotá u ostrova blažených Fajáků. Ti ho vlídně přijímají a Odysseus jim za to vypráví celou svou předchozí historii bloudění:

jak se po dobytí Troje dostává k divokým Kikonům

jak se dostává k poživačům lotosu Lotofágům

jak se dostává k jednookému obru Kyklopu Polyfemovi, který snědl šest Odysseových druhů a kterého Odysseus lstivě oslepil a přemohl

jak druhové otevřeli měch s větry boha Aeola a tím rozpoutali bouři

o lidožravých Laistrygonech

o Kirké, která proměnila jeho druhy v prasata a proti níž Odysseovi pomohl Hermes

o podsvětí, kam sestoupil pro radu k věštci Teiresiovi a kde se setkal se stíny Achillea, Agamemnona, Patrokla a Aianta

o Sirénách a vosku v uších

o proplutí mezi Scyllou a Charybdou

o pobití stád boha slunce Helia, za které byli usmrceni všichni jeho druhové

a konečně i o Kalypso

Fajákům se Odysseovo vypravování velice líbilo, a pomohli ho proto dopravit domů na Ithaku. Poseidón je za to proměnil ve skálu.
Odysseus se vrací v přestrojení za žebráka, vyhledá pasáka vepřů Eumaia a setkává se s Telemachem. Doma ho poznává starý pes Argos a chůva Eurykleia. Pénelope Odyssea v přestrojení nepozná.
Nápadníci se pokoušejí napnout Odysseův luk, pak jsou všichni pobiti. Po zkoušce Penelopa Odyssea poznává a radostně padá Odysseovi kolem krku. Odysseus se ještě shledává se svým otcem Laertem, smiřuje se s příbuznými zabitých nápadníků.

• široké, pozvolné líčení s častými odbočkami od hlavního děje
• epiteta (Hektor blýskavohelmý, lstivý Odysseus, Nausikaa úběloloktá, Artemis oštěpometná)
• básnická obraznost odpozorovaná z běžného života a přírody
• hexametr

Oba eposy už v šestém století před naším letopočtem nechal vydat Peisistratos, athénský tyran, první kritické vydání vychází až v dobách helénských.

Homérovi jsou připisována i další díla:

• hymny ku poctě bohů (asi 30)
• Margites - humorná skladba o hlupákovi
• Batrachomyomachia - parodie na Iliadu (Žabomyší válka) (autorství je více než sporné)