Král Jan


(Úryvek seminární práce, Petr Balej, oktáva pražská, 2003 )

Autorský záměr

Shakespearova první historická hra, nesouvisí s následující tetralogií (dobu panování Jana Bezzemka dělí od vlády Richarda II. 200 let) a líčí památné události na křižovatce anglických dějin z počátku 13. století.
Je napsána patrně podle starší dvoudílné hry Neklidná vláda krále Jana, kterou Shakespeare zhustil a básnicky přepracoval. Navíc vynechal projevy protifrancouzské protikatolické zášti.
Tato hra byla vlastenecká a měla velký politický význam. Královna Alžběta, za jejíž vlády Shakespeare tvořil, se totiž musela potýkat s podobnými problémy jako král Jan. Ten měl konflikt s papežem, Alžběta byla Římem uvržena do klatby a její poddaní byli papežem vyzýváni ke vzpouře. Jan se musel v obavě o nástupnictví vypořádat s Arturem, Alžběta popravila účastníky katolické opozice, Marii Stuartovnu, Norfolka a další.
Díky Králi Janovi mohli poddaní Alžběty lépe pochopit důvody jejího jednání. Hra měla také posílit vlastenectví diváků.
Z pochopitelných důvodů byla hra velmi oblíbená za napoleonských válek, kdy hrozila francouzská invaze.

Kritici se velmi liší ve svých názorech na hru. Například podle Chamberse je "nesouvislá slátanina", dnešní badatelé ji však stavějí vysoko. Je to podle nich hra obdivuhodné básnické síly a oslňující rétoriky, která však plně vynikne v podání velkých herců.

Postavy

Kompozice

Události jsou řazeny chronologicky, motivy ze sebe vyplývají. Čtenářům může vadit poněkud nejednotná stavba a nevyrovnanost básnického slohu.
Shakespeare kombinuje verš s prozou. Hra má pět jednání.

Motivy

Hra je napsána na motivy skutečných historických událostí: spory a boje o anglické državy (Irsko, Anjou, Touraine, Maine) s Francií. Janovy úklady proti jeho synovci Arturovi, jehož by francouzský král Filip rád viděl na anglickém trůnu - tyto úklady jsou ve hře vyzdviženy především. Francouzská invaze do Anglie vedená Ludvíkem a poražená Janem i přes zradu velké části šlechty.
Historie je tu však velmi zhuštěna.

Jazyk

Verš zde velmi převažuje nad prózou, jazyk je spisovný, bohatý na slovní zásobu a přirovnání.

Plán Postav

Levoboček - syn Richarda I.(Richard Lví srdce - anglický národní hrdina), hrdý, čestný, vlastenecký, udatný, vtipný - divák se s ním ihned ztotožní, je proto ideálním tlumočníkem Shakespearových myšlenek publiku (např. v monologu o hrabivosti v politice)
Robert Faulconbridge - vedle jeho podlosti a ziskuchtivosti se hned v počátku vymezí Levobočkova čest a hrdost, plní tedy funkci představení Levobočka
Král Jan - rozporuplná osobnost, Shakespeare vyzdvihl především jeho úklady proti Arturovi, není ale pouze krutý netvor - v době, kdy ho většina šlechty zradila, se osvědčil jako silný vladař, schopný vyvézt zemi z těžké situace; lze ho chápat jako postavu, která ospravedlňuje některé činy královny Alžběty Artur - je jádrem sporu - Filip ho chce dosadit na trůn, on však říká: "Já za to nestojím, by taký hluk se dělal pro mne".
Scéna, ve které přemlouvá Huberta, aby ho neoslepil, je velmi zdařilá a vždy se těšila velké oblíbenosti. Nakonec se stane obětí boje o moc
Konstancie - vládychtivá, vášnivá; patetické projevy mateřské lásky k Arturovi rovněž patří k nejpůsobivějším Shakespearovým scénám
Eleonora - energická a rovněž touží po vládě, její hádky s Konstancií působí na pozadí sporů obou králů dost směšně
Ludvík - jeho vpád do Anglie je pro Jana příležitostí, jak se ukázat jako dobrý král s pevnou rukou, jež je schopna zjednat v zemi pořádek, dává tedy Janovi příležitost, aby projevil své klady
Hubert - je věrný svému králi, je pro něj (hraje zde roli i touha po majetku) ochoten udělat snad cokoliv; když má však na králův rozkaz oslepit Artura, zvítězí v něm láska a soucit nad hrabivostí
Pandulf - papežský legát, impozantní postava; ve sporech s ním Jan projeví zájem na tom, aby Anglie nebyla omezována papežem, čímž si získá diváky
Blanka - mladá, krásná, inteligentní
Ostatní postavy nejsou příliš důležité

Děj

Filip chce dosadit Artura na anglický trůn, Jan odmítá ustoupit, proto vypukne válka mezi Anglií a Francií u bran města Angers, jež chtějí získat obě strany. Angerští měšťané, aby se vyhnuli obléhání, navrhnou sňatek Blanky a Ludvíka, jimž by se pak podřídili. Obě strany souhlasí, Artur tak navíc přestává být pro Jana nebezpečím. Konstancie zuří, že její syn vypadl ze hry, a chce válku. Artur je mezitím unesen a vězněn Janem, Artur spáchá sebevraždu. Ludvík s vojskem vtrhne do Anglie, Jan s Levobočkem ho však vyženou zpět i přes zradu šlechty. Levoboček zakončí hru vlasteneckým proslovem, jež končí slovy:

(Konec citace seminární práce)




Richard III. Seznam kapitol Komedie plná omylů