Legendy

Legendy jsou křesťanstvím vytvořeny jako náhrada za pohanské mýty. Samo slovo pochází z latiny, etymologie slova nás vede ke smyslu to, co má být čteno.
Původně byly legendy čtení ze života svatých, které se četly při mších ve dni svátku dotyčného svatého.
Legendy pocházejí z dob samotných počátků křesťanství. Nejstarší legendy byly stručné a měly historický podklad.
Již od druhého století vznikala tzv. Acta martyrum, o životě a umučení světců.
Postupem doby se legendy rozšiřují, beletrizují, nabývají nehistorického i fantaskního rázu. Autoři legend brali látku často z apokryfů.
Pro autory východní církve byl tématickým zdrojem řecký svod Simeona Metafrasty z desátého století, pro autory západní podobnou velkou sbírku legend sestavil Jakub de Voragine(1270) a nazval ji Zlatá legenda (Legenda aurea nebo Historia Lombardica).
V sedmnáctém století zakládá jezuita Jan Bolland (1596-1665) se svými spolupracovníky kritické vydání legend Acta Sanctorum, které vycházelo v Antverpách, Bruselu a Tangerlu v letech 1643-1794, pak opět od roku 1836 (šedesát foliových svazků).
Vedle legend veršovaných vznikají i podoby prozaické, tzv. duchovní romány (Barlaam a Josafat).