Řecká próza a řečnictví
Próza
Dějepisectví
Logografové jsou nejstarší řečtí historikové sběratelé pověstí, kronikář,
zaznamenávali pověsti o založení měst, panovnické rodokmeny, psali o svých cestách.
Mezi logografy jsou řazeni
Akúsiláos z Argu, Hekataios z Míleta
, Helláníkos z Mytilény,
Ferekýdés z Athén,
Xanthos ze Sard.
Herodotos
(484-425 před Kristem) - hodně cestoval, výsledkem je dílo Historiai,
devět knih, které jsou pojmenovány podle Mus, kde vypravuje prostě, srdečně,
ale také trochu povídavě hlavně o řecko-perských válkách, současně vykládá starší
dějiny Řeků a východních národů. Je tu mnoho báchorek a pověstí. Snaží se dokázat,
že vítězství nad otrockou perskou masou umožnila řecká svobodomyslnost,
pořádek i důvtip.
Herodotos věřil, že dějiny jsou výsledkem vyššího světového řádu.
Pikantní je Herodotův názor na závistivost bohů (fthonos theon):
bohové přivádějí k pádu šťastné a mocné, podporují slabé a pokorné
Thukidides
(460 před Kristem) - největší řecký dějepisec, byl odsouzen
k smrti za to, že jako velitel loďstva neochránil Amfipolis, žil proto ve vyhnanství.
Napsal Dějiny války peloponéské (Xyngrafé - Sepsání). Libuje si v hutném
slohu, obsažnosti a hlubokomyslnosti, je ke čtení obtížný. Snaží se o líčení dějinných
událostí z příčin, usiluje o nestrannost.
Xenofon
- (434-355 před Kristem) - pokračovatel Thukididův, žák Sokratův.
Byl vypovězen z Atén pro své přátelství se Sparťany a účast v tažení deseti tisíc
Řeků, kteří bojovali ve službách Kyra mladšího. O těchto svých válečných zkušenostech
píše v Anabasis, kterou tvoří sedm knih. Další spis, Hellenika
(sedm knih), líčí dobu od roku 411 do 362; straní Sparťanům.
Další práce:
- Kyru paideia, osm knih o vychování Kyra staršího
- Apomnemoneumata Sokratus, Paměti o Sokratovi, ve čtyřech knihách zaznamenává
rozmluvy Sokratovy a obhajuje ho proti křivým pomluvám
ŘEČNICTVÍ
Vyvíjí se díky rozvoji demokracie.
Korax ze Syrakus
byl prvním učitelem řečnictví,
Teisias
koraxův žák, napsal první rétoriku, tedy knihu s naukou o řečnictví.
Gorgias z Leontin
sofista, který přenesl rétoriku do Athen (427 před Kristem).
Lysias
je představitelem prostého řečnického slohu
Isokrates
je představitelem ozdobného slohu (zemřel jako stoletý dobrovolně hlady po
bitvě u Chaironeie roku 338 před Kristem, kdy vzala zasvé svoboda Řeků).
Demosthenes
(384-322) - podle anekdot vytrvale odstraňoval vrozené vady, slabý hlas
překonával překřikováním mořského příboje, ke správnému naučení hlásky "r" užíval
kamínek vložený pod jazyk, tik v rameni odstranil zavěšením meče nad cukající se
rameno.
Posluchače upoutával pestrým projevem - dovedl střídat tón vážný s humorem,
vtip dovedl střídat s prudkými výpady.
Z jeho řečí se zachovalo přes šedesát promluv, soudí se však, že ve valné míře
se jedná o podvrhy. Slavné jsou řeči proti králi Filipovi, tzv. filipiky.
Za řečnictví byl Demosthenovi udělen zlatý řetěz za zásluhy o vlast.
Podle pověsti se otrávil na útěku před Antipatrovými pochopy.
