Romeo a Julie

(Úryvek seminární práce, Silvie Holovská, čtvrtý ročník, 2003 )

Hra je tragédií.
Vznikla v roce 1595.

Je rozdělena do pěti aktů (dějství) = inspirace antickým dramatem. Každý akt je rozdělen na scény obrazy; většinou jich je pět. První akt začíná prologem chóru. Chór seznamuje diváka s tématem hry a omlouvá případné nedostatky hry.
Při strukturování díla Shakespearovi velice pomáhá střídání verše a prózy. Verš používá většinou v monolozích či delších dialozích. Prózu v kratších dialozích. Také jimi rozlišuje společenské postavení postav.
Chůva - velice lidová postava, mluví prózou, to pomáhá divákovy se s ní sžít. V próze se také daleko lépe vyjímají její lidové názory a hovorové výrazy.
Oproti tomu například veronský vladař mluví ve verších, vynikne tak jeho vznešenost.
Julii a Romeovi vkládá autor do úst velice bohatá sousloví a okřídlené fráze, vyvolávající v divákovi pocit opravdové, vášnivé, nikde nekončící a ničeho se nelekající lásky. Nejslavnější je asi tzv. balkónová scéna a z ní věta: "Co to je jméno? To, co růží zvem, nazváno jinak bude vonět stejně."
Jejich vznešený jazyk upozorňuje na šlechtický původ.
V díle je využíván blankvers (pětistopý jambický verš).
Doladit atmosféru pomáhají Shakespearovi také kontrasty:

- lidová mluva proti vznešené
- již zmiňovaná próza a proti ní verš
- křehkost a vznešenost Julie (je většinou ztvárněna drobnou herečkou), její nízký věk a nezkušenost, proti stará, zkušená, obyčejně mluvící chůva (korpulentní dáma)
- zodpovědný, zkušenější a starší Merkucio proti mladičkému, vášněmi ovládanému Romeovi

Dílo obsahuje i komické prvky - odlehčení, větší zajímavost pro publikum.

Postavy

dva znepřátelené rody Montekové a Kapuleti
Montekové: Romeo - jedna z dvou hlavních postav, je mladý, divoký, milý, zamiluje se bezhlavě do Julie, ale předtím už byl jednou také hodně zamilovaný; z toho můžeme vyvodit, že jeho láska možná vůbec není stálá a že pokud by pokračovala pokojně dál, časem by ho vše přešlo, ale to je pouze má domněnka
Montek a Monteková - Romeovi rodiče
Benvolio - Montekův synovec a Romeův přítel

Kapuleti:
Julie - velice mladičká krásná dívka, rodiče jí našli ženicha, za kterého se má brzy provdat, je to hrabě Paris, ona se však zamiluje do Romea
Kapulet - Juliin otec, v domě vládne tvrdou rukou, chce aby ho Julie jako správná dcera ve všem na slovo poslouchala, pokud ne, je schopen se hrozně rozzuřit a dceru vykázat z domu Kapuletová - Juliina matka, chová se ke své dceři velice odměřeně, až chladně
Tybalt - Juliin bratranec, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky

Kníže Eskalus - veronský vladař, už mu dochází trpělivost se znepřátelenými rody
Chůva - opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako svou dceru udělala by pro ni cokoli
Merkucio - Romeův nejlepší přítel, je starší - dohlíží na Romea, je mu vzorem
Paris - mladý hrabě, příbuzný knížete
Stařec - Kapuletův příbuzný
Bratr Lorenzo a bratr Baltazar - františkáni
Baltazar - Romeův sluha
Samson a Řehoř - Kapuletovi sluhové
Petr - sluha Juliiny chůvy
Abraham - Montekův sluha
Lékárník
Další jednající postavy: Tři muzikanti, Parisovo páže, veronští občané, členové Kapuletovy a Montekovy rodiny, maskovaní hosté, stráže, družina, Chorus

Vývoj jednotlivých postav:

Julie - z mladé nezkušené dívky se díky událostem stává dospělá žena, která je schopna pro svou lásku obětovat cokoli
Romeo - z nezodpovědného floutka je opravdový muž jak díky osudové lásce, tak díky smrti svého nejlepšího přítele, chtěl aby boje mezi mezi rody ustaly
Montek a Kapulet - díky smrti svých dětí si uvědomí hloupost svého počínání a usmíří se, překonají svou tvrdohlavost a přílišnou hrdost a nazvou se bratry

Autorský záměr

Shakespear chtěl podle mne na tomto příběhu ukázat, jak jsou lidé hloupí. Kvůli malichernému nepřátelství (nikde v ději není uveden jeho důvod, možná ho ani neznají, ale prostě se nenávidí - každý Kapulet říká o Montecích jen to nejhorší a obráceně a vlastně se ani pořádně nepoznali, aby o sobě mohli něco vědět), musí umřít několik mladých lidí. Člověk není schopen poslouchat rady a ani ultimáta nezastaví jeho rádoby důležité činy. Určitě je to jakési varování pro všechny.
Jako většina umělců chtěl Shakespear svými díly něco sdělit, na něco upozornit, nějak změnit smýšlení a chování lidí. Aby divák litoval obětí malichernosti víc, vše je postaveno na příběhu nešťastné lásky - ta vždy rozpláče. Ztráta milované dcery (chůva), pro kterou by člověk udělal cokoliv, také.

Stručný průběh děje

Vše se odehrává ve Veroně a Mantově v Itálii.
Hra začíná bitkou mezi Kapuletovými a Montekovými přívrženci. Všeho je svědkem kníže, je to poslední kapka, řekne, že pokud rody vyvolají další nepokoj, budou potrestáni na životech. Brzy poté je uspořádán Kapuletovými ples, tam se seznamuje Julie s Parisem, dozví se, že si ho má vzít. Také se však seznamuje s Romeem, zamilují se do sebe. V noci Romeo přichází za Julií domluví se na sňatku, má je oddat bratr Lorenzo. Za pomoci chůvy je Lorenzo opravdu oddá. Ten den zabije Tybalt Merkucia, Romeo, ač nechce bojovat proti svému "příbuznému", Merkuciovu smrt pomstí. Kníže jej za to vykáže z Verony.
Julie je nešťastná, otec jí stále nutí Parise. Bratr Lorenzo jí nabídne uspávací látku, která navodí příznaky smrti. Ona ji vypije a druhý den je naleznuta "mrtvá". Dopis, který měl vše vysvětlit Romeovi, mu ale nepřijde. Přichází za Julií do hrobky a tam se u ní otráví jedem. Když se Julie probudí a zjistí, že Romeo je mrtev, probodne se dýkou. Nad jejich hrobem se konečně znepřátelené rody smíří.

Ještě větší tragédii podle mě ze hry tvoří několik momentů slibujících dobrý konec.
Romeo nabízí přátelství Tybaltovi, ten ho však odmítá a tasí zbraň.
Julie má díky uspávající látce naději, ale všeobjasňující dopis Romeo nedostane. Julie se probouzí, ještě než se Romeo napije jedu, ten se však otočí a nic nevidí.

Tyto okamžiky diváka napínají a dávají mu jistou naději, která je však ihned rozdupána a zničena, o to je poté drtivější jejich dopad.

Závěr

Shakespeare chtěl diváka odpoutat od obyčejného, těžkého života a na to je milostná tragédie dvou mladých lidí jeden z nejlepších prostředků. Vždyť jen díky smutku pro někoho jiného dokáže člověk zapomenout na ten svůj. Chtěl ukázat, že nejen chudí a obyčejní lidé mají problémy. Vždyť Romeo a Julie byli šlechtici. I šlechtici trpí nešťastnou láskou. Ale nejen trpí, i dělají chyby. Cloumají jimi obyčejné lidské vášně, nenávist a zloba. I s šlechtici si pohrává náhoda, vznešení lidé chybují (Tybalt zabije Merkucia, Kapuletová není zrovna dokonalá matka, a hlavní konflikt - dva znepřátelené rody- je také jen obyčejná lidská slabost). Na šlechticích není nic zvláštního, jsou to taky jen obyčejní lidé.
Hra je viditelně inspirována válkou dvou šlechtických anglických rodů (Yorků a Lancasterů), při níž se vyvraždilo osmnáct šlechtických rodin. Upozorňuje tak na zkostnatělé názory staré šlechty, na malichernost bojů za takzvané tradiční hodnoty, které v nastupující nové době už nemají své místo a už zdaleka nedosahují své užitečnosti a oblíbenosti jako dříve.

(Konec citace seminární práce)