Sen noci svatojánské

(Úryvek seminární práce, Olga Píšová, čtvrtý ročník, 2003 )

Z anglického originálu Night´s Dream přeložil Alois Bejblík

Zařazení

Sen noci svatojanské je jedna z nejznámějších a dodnes nejhranějších Shakespearových komedií. Žánrově ji řadíme mezi dramata.
Drama je syžetový žánr (jako epika), avšak (na rozdíl od epiky) zaměřený na jevištní předvádění. V důsledku zaměření na scénickou realizaci je děj podáván ve formě aktuální přítomnosti a prostřednictvím dialogu. Monolog má pouze epizodickou funkci.
Námětem dramatu je zpravidla vyhrocený konflikt. Prostřednictvím dialogu je děj buď předváděn přímo před divákem, nebo jej divák prožívá jako bezprostřední svědek, nebo jde o dialog narativní (vyprávěcí) povahy (sděluje nám něco, co se odehrálo dříve).
Divadelní hra se člení na akty, scény a výstupy.

Kompozice

Kompozice této hry je klasicky pětidílná.
Expozice Autor nás uvádí do děje: Egeus přichází se svou dcerou Hermií za Théseem - Hermie si nechce vzít Demetria, i když si to otec přeje. Theseus jí to přikáže. Lýsandros a Hermie se rozhodnou utéci z Athén, svůj plán prozradí Heleně. Athénští řemeslníci plánují přípravu hry u příležitosti vévodovy svatby.
Kolize Do hry vstupují nadpřirozené bytosti - král Oberon, jeho pomocník elf Puk a královna vil Titanie. Titanie a Oberon se hádají kvůli malému chlapci, kterého by si oba přáli mít pro sebe. Oberon se rozhodne Titanii potrestat, ale jelikož Puk poplete svůj úkol, vznikne řada zápletek a omylů. Helena se setká s Demetriem, on ji však neustále odmítá. Helena mu vyzradí plán milenců a doufá, že si tak získá jeho náklonnost. Demetrius odchází do hájku vyhledat Lysandra a Hermii.
Krize Athénští řemeslníci nacvičují v hájku svou hru. Objeví přitom spící Titanii, které Puk pokapal víčka zázračnou šťávou - ona se po probuzení zamiluje do toho, koho uvidí jako prvního. Jelikož ji objeví Klubko, zamiluje se právě do něj. Stejným kouzlem jsou díky Pukovi omámeni také Hermie, Helena, Lysandros a Demetrius. Oba mladíci spatří jako první Helenu a vzplanou k ní láskou. Obě dívky jsou nešťastné - Helena to považuje za krutý žert a Hermie se trápí, protože si myslí, že ji její milý zradil.
Peripetie Puk se snaží napravit své omyly. Šťávou z další zázračné květiny zruší kouzlo, které působilo na Lysandra, a on opět miluje Hermii. Demetrius zůstane očarován a má oči jen pro Helenu. Ze sna probudí také Titanii. Egeus se prochází s Théseem v hájku a objeví tam oba šťastné páry. Theseus i Hermin otec jsou rádi, že se nakonec vše smírně vyřešilo a Theseus rozhodne, že oba páry budou oddány ve stejný den jako on s Hipolytou.
Katastrofa Slaví se svatba, athénští ochotníci předvádějí svou hru.

Jazyk

Shakespearův jazyk je velmi bohatý a i pro dnešní čtenáře srozumitelný. Právě to je jistě jeden z důvodů neklesající obliby jeho děl.
V této komedii vystupují postavy ze dvou společenských tříd a autor odlišil způsob jejich vyjadřování. Ten se jistě rozdílný i ve skutečnosti. Postavy z vyšší společenské třídy promlouvají ve verších, jejich jazyk je květnatý, někdy snad až příliš vzletný a patetický. Mluví spisovně. Athénští řemeslníci zastupující nižší třídu mají svůj specifický jazyk. Nemluví spisovně, komolí slova a někdy se zdá, že vůbec nerozumí jejich významu. Typické jsou pro ně dialogy v próze. Působí to přirozeně - málokdo z nás by jistě od truhláře či krejčího čekal spisovnou mluvu ve verších. Shakespeare tímto způsobem postavy zlidštil - přiblížil divákovi.

Postavy

Egeus, otec Hermie, vážený athénský občan, velmi autoritativní - je ochotný svou dceru dát do kláštera, pokud by se nepodřídila jeho přání
Theseus athénský vévoda (kníže), jeho autoritu chtěl Egeus použít, aby Hermie poslechla
Hipolyta královna Amazonek, budoucí Théseova žena
Hermie Egeova dcera, je zamilovaná do Lysandra a je ochotná o svou lásku bojovat. Bouří se proti autoritě - rodině. Hermie je ochotná s Lysandrem. utéci z Athén, přesto je to dívka nevinná, která dbá na svou čest
Helena dlouholetá přítelkyně Hermie, dříve se o ni ucházel Demetrius, ale nyní se zajímá jen o Hermii, Helena je nešťastná - udělala by cokoli, jen aby získala Demetriovu lásku - proto Hermii zradí
Lysandros athénský mladík - miluje Hermii, chtějí společně uprchnout
Demetrius, athénský mladík, který se dříve dvořil Heleně, nyní také zamilovaný do Hermie, neustále ho pronásleduje Helena, ale on se o ni už nezajímá
Titanie, Oberon, král a královna nadpřirozených bytostí, právě jejich hádka zamíchá osudy všech ostatních postav
Puk je to nadpřirozená bytost, pomocník Oberona, díky tomu, že poplete svůj úkol, vznikne řada zápletek, posunuje celý děj

Autorský záměr, motivy

Po přečtení každé knihy bychom si měli položit otázku, s jakým záměrem autor dílo vytvořil. Mělo sloužit jen k pobavení čtenářů či diváků, nebo nás chtěl autor upozornit na nějaký problém a donutit nás tak, abychom se nad ním zamysleli?
Když jsem přemýšlela o tom, proč Shakespeare tuto komedii napsal, váhala jsem, zda je to skutečně jen pouhá hříčka s omyly, která měla pobavit lidové publikum, pro které autor tvořil, nebo je v ní skryt nějaký hlubší smysl.
O Shakespearovi je známo, že se ve svých hrách snažil měnit zakořeněné představy o rozvrstvení tehdejší společnosti. Dokladem toho jsou podle mého názoru také postavy, které vystupují ve "Snu noci svatojánské". Shakespeare pracuje s postavami urozenými (athénští dvořané) i s postavami z nižší společenské třídy (řemeslníci). Oberon, Titanie a elfové zastupují mimolidskou říši. Jejich nadpřirozenost a pohádkové vlastnosti a schopnosti dodávají hře nádech tajemna a romantiky. K tomuto dojmu jistě přispívá také to, že se děj odehrává během svatojánské noci, která pro naše předky byla nocí, během které se může stát "cokoli". Shakespeare se snaží diváky přesvědčit, že i přes svou zdánlivou rozdílnost mají všechny tři světy něco společného. V případě "Snu"" je tím pojítkem láska, která, jak všichni dobře víme, může potkat každého, bez ohledu na původ a společenské postavení, a přinést nejen radost, ale i trápení. Postavy ve hře prožívají stejné téma lásky, ale v každém případě jinak. Láska mezi athénskými mladíky a dívkami je více "reálná" ,zatímco pomatení smyslů Titanie a Klubka zmizí s koncem zázračné svatojánské noci - je to vlastně "hra ve hře".
Nevšední pro začátek 17. století je autorův pohled na život a člověka samotného - přivedl na scénu dívky a chlapce, kteří se chtějí sami svobodně rozhodovat, ať už ve věcech lásky nebo jiných. Důkazem toho je postava Hermie - její odpor proti autoritě rodiny i proti knížeti, je historicky nový. Dřívější hrdinky mlčky trpěly a přijímaly svůj úděl, zatímco tato dívka je ochotná se svým milým uprchnout, pokud to bude nutné.
Pro většinu svých děl hledal Shakespeare námět v historii. To však není případ této komedie. V ní se naopak snažil zobrazit soudobý život a události nebo události a děje z doby nedávné. Dokladem toho je například scéna, ve které Titanie líčí, jak ...větry nasály jedy z mořských plání, obilí uhnilo dřív, než mu narostly vousy, pole byla zaplavená a hrazení prázdná... a my z historických záznamů víme, že v roce 1595 skutečně v zemi byla neúroda a velká bída. Ve hře autor tuto přírodní pohromu přičítá neshodám mezi nadpřirozenými bytostmi.
Do své hry Shakespeare zakomponoval také postavy herců - byly to jednak skupiny profesionálů a také soubory ochotníků, které v tehdejší době v Anglii skutečně působily (sám autor byl členem jedné z nich). Je to další důkaz toho, že se Shakespeare snažil v této hře být aktuální. Ve "Snu" si na herce "hraje" parta athénských řemeslníků, kteří chtějí nacvičit hru u příležitosti knížecí svatby a tímto způsobem si přivydělat. Jsou to však jen prostí lidé bez jakýchkoli zkušeností, a tak celou hru přetvoří a zjednodušení. V konečné podobě to působí komicky, přestože byla hra původně vážná.

Shakespearův "Sen noci svatojánské" bylo první drama, se kterým jsem se setkala v knižní podobě. Možná že právě to byl hlavní důvod, proč na mě nezapůsobilo toto dílo tak jako jiná, která jsem zhlédla v jevištní podobě. Tato komedie, přestože je znovu a znovu uváděna na jeviště, ve mně nezanechala hlubší dojem. Myslím si, že to ani nebyl její účel. Sloužila jen k pobavení lidového diváka, pro kterého byla atraktivní i díky své aktuálnosti.

(Konec citace seminární práce)