Večer tříkrálový

(Úryvek seminární práce, Pavla Urbánková, čtvrtý ročník, 2003 )

První zmínka o představení této hry byla zaznamenána 2.února 1602, a to v deníku studenta práv Johna Manninghama.
Hra, jako sama taková, vznikla nejpravděpodobněji roku 1601.
Večer tříkrálový označuje dvanáctou noc od Narození Páně, tedy 6. ledna, svátek Tří králů. Podle záznamů Johna Manninghama byla tato komedie hrána na Hromnice (= jeden z katolických svátků). Komedie je spjatá s oslavami, se svátečním "převráceným" světem příznačným pro středověké a renesanční svátky.

Tato hra je často považována ze Shakespearovu nejdokonalejší komedii. Ve Večeru tříkrálovém autor dokonale spojil svět romantických citů, hudby a vášně, reprezentovaný Olívií a Violou, a svět frašky a charakterizované satiry, který je reprezentován Tobiášem, panem Ondrou Trasořitkou, šaškem a správcem Malvoliem.

Jak bude v obsahu díla řečeno, děj se odehrává v Ilýrii (v dnešní době ji přibližně odpovídá severní Albánie či Kosovo). Za Shakespeara to byl městský stát podřízený Benátské republice. Za antiky a renesance byl považován za stát pirátů, snad proto je do díla dosazen Antonio, který má tuto dobu tak trochu charakterizovat. Ale Ilýrie nepředstavuje jen stát pirátů, je i krajinou duše - prostorem básnické imaginace, v němž věci nejsou tím, čím se zdají být a v němž se realita prolíná s iluzí a skutečnost se snem.

Veškerý děj komedie se odehrává za alžbětinské doby - ukazuje to např. Olíviin šlechtický dům a její služebnictvo.
Mnoho motivů, které se zde objevují, jsou obsaženy i v jiných Shakespearových hrách, např: motiv dvojčat (Komedie plná omylů); Violin převlek (Jak se vám líbí); veselicová bláznovská atmosféra (Sen noci svatojánské); alegorické náznaky osvětlující povahu pravé lásky (Benátský kupec).

Jazyk

- drama je psáno veršem i prózou (verš se vyskytuje zejména u šaška, próza je zde častá - dialog, forma dopisu); - výskyt neobvyklých slov: sralbotka, nactiutrovci; - velmi frekventované vulgarismy: husa, utřinos, srab, vzájemné urážky ("To mi říkáte vy, opice jedna drzá", Malvolio Marii);

Postavy

Viola - svým převlekem vyjadřuje jakýsi optický klam; to, že vstoupila do služeb Orsinových a hrála roli prostředníka námluv, bylo v alžbětinské době běžným jevem (a prostředník byl často vystaven riziku, že se zamiluje do osoby, kterou má namluvit pro svého pána, anebo se svého úkolu zhostí tak dobře, že se ona osoba zamiluje do něho); Viola se převléká proto, že se chce dozvědět, jaká je opravdu Olívie, když tak neustále ignoruje Orsina, muže jenž není pouze bohatý, ale i pohledný
Olívie - postava, u které dojde ke kontrastu, neboť hned na začátku hry říká, že se bude kvůli smrti svého bratra po celých sedm dlouhých let stranit okolního světa (hlavně mužů); jako protiklad k tomuto rozhodnutí, postaví Shakespeare před Olívii čtyři nápadníky: Orsina, pana Ondřeje, Malvolia a do, jisté míry i Cesaria
Malvolio - zpupný a arogantní puritán; velice ctižádostivý sluha šplhající výš, než mu dovoloval jeho stav, tím se všem protivil, a proto byl uvržen do temné kobky, kde měl zešílet; ze svého posledního výstupu odchází uražen a ponížen, a to se slovy: "Pakáž jste! A já se vám pomstím! Všem!"
šašek Feste - jeho jméno naznačuje sváteční, festivalový rozměr Večera tříkrálového, svobodně a beztrestně říká, co si myslí, postava mimo prostor a čas, přichází odnikud a nesměřuje nikam, je neobvykle múzický a muzikální, zpívá písně o lásce a smrti, o pomíjivosti lidského bytí na tomto světě

Děj

Odehrává se v Ilýrii, kde vládne kníže Orsino.
U tamního pobřeží ztroskotá koráb. Na lodi se plavila Viola se svým bratrem Sebastianem (dvojčata) - oba nehodu přežijí, ale nevědí o sobě, a proto se navzájem považují za mrtvé.
Viola vstoupí do Orsinových služeb - v mužském přestrojení za eunucha Cesaria. Cesariovou povinností je vyřizovat vzkazy a verše lásky hraběnce Olívii. Ta ho však odmítá (chce držet sedm let smutek nad smrtí svého bratra) v průběhu celé komedie, místo do knížete se zamiluje do Cesaria.
Kvůli lásce, kterou hraběnka cítí k Cesariovi, je Cesario vyzván panem Ondřejem Trasořitkou na souboj. Do souboje zasáhne Antonio, neboť si myslí, že je to Sebastian - jeho přítel, proto ho chce chránit. Avšak Antonio je zatčen za dřívější pirátství. Místo toho, aby Sebastian/Cesario Antoniovi pomohl, říká, "že ho nezná". Z toho Viola usoudí, že je její bratr naživu.
Později potká na ulici pan Ondřej opět Cesaria a jako předtím, tak i nyní ho vyzývá na souboj (v domnění, že se bojí), avšak nyní je to skutečně Sebastian. Ještě před tím, si Olívie nechala šaškem přivést Cesaria (pravého Sebastiana), který se do ní zamiloval - ihned uzavřeli zásnuby.
Za chvíli poté k ní dorazí Orsino s družinou a s Cesariem. Olívie Orsína odmítne s tím, že už je zasnoubena s Cesariem. Tím je šokován nejen Orsino, ale i sama Viola.
V té chvíli přiběhne pan Ondřej s panem Tobiášem a tvrdí, že je Cesario napadl. Do toho všeho přijde Sebastian, nastává úžas, neboť zde stojí dva - od sebe nerozeznatelní mládenci.
Po chvíli vysvětlování odhalí Cesario svoji pravou tvář. Orsino je zaskočen, propouští Violu ze svých služeb a nabízí jí sňatek, který ona samozřejmě přijímá, neboť ho milovala od prvního setkání.
Komedie končí přípravou dvojnásobné svatby (Violy s Orsinem a Olívie se Sebastianem).
V ději je ještě vylíčen cit Malvolia (Olíviin správce) k hraběnce - velice ji miluje. Pro jeho lásku k ní si z něho utahují Fabián, Tobiáš (Olíviin strýc), Marie (její chůva), pan Ondřej a šašek. Pro jeho pyšnost mu napíší falešný milostný dopis - v něm (jako) hraběnka Malvoliovi naznačuje svoji lásku a zadává mu zde své požadavky na jeho osobu (má se neustále usmívat, být směšně oblečen). Malvolio skutečně naletí, neboť písmo je totožně s rukopisem hraběnky.
Po jeho výstupu u dvora ho Olívie prohlásí za blázna, pomatence a přidělí mu svého strýce, který na něho má dohlédnout - ten ho však společně se svými přáteli uvrhne do kobky, protože chtějí, aby se skutečně zbláznil.
Ke konci komedie je Malvolio propuštěn.

(Konec citace seminární práce)