Zkrocení zlé ženy


(Úryvek seminární práce, Silva Holovská, čtvrtý ročník, 2003 )

Je to jedna z prvních Shakespearových komedií. Napsal ji v roce 1593. Spíše než za komedii je ale považována za frašku.
Je rozdělena na pět aktů, každý akt na různý počet scén. Rozdělení na akty ale není tak výrazné a závazné jako u Romeo a Julie. Hru ještě předchází předehra se svým vlastním dějem, který nemá s hrou vlastně vůbec nic společného.

Postavy předehry

V předehře je opilý Vykuk přenesen na hrad, je mu řečeno, že je lordem. Prý patnáct let spal a až nyní se probudil. Pravý lord se chce pobavit, ale také chce dokázat domýšlivost lidí. Vykuk si přeci musí vzpomínat na svou minulost, ale pokud chce uvěřit přesvědčování o tom, že je urozený, tak mu uvěří.
Vykuk uvěří a herci je mu předvedena hra o tom, jak zkrotit zlou ženu.
Vykuk promluví i na konci první scény prvního aktu. Tato promluva vedla k domněnce, že Vykuk původně provázel svými hloupými a legračními řečmi celou hru. Vytvářel jakýsi rámec hry. Je totiž známo takové zpracování hry s podobným námětem o zkrocení zlé ženy, kterou se zřejmě nechal Shakespear inspirovat (to bylo v jeho době běžné, že se předělávaly staré nebo už nehrané hry).
Chvíli před koncem Vykuk usne a na závěr hry je přenesen na místo, kde byl nalezen opilý. Když se vzbudí, vypráví hostinské o snu, ve kterém se naučil zkrotit svou zlou ženu.

Shakespear zřejmě nestihl předělat i pasáže s Vykukem a spoléhal se na paměť herců, nebo nechtěl odvádět divákovu pozornost od tématu samotné hry, a tak už výstupy s Vykukem dále do hry nezapojoval.

Postavy hry

Většina díla je psána ve verších.
Jen krátké dialogy a mluva obyčejných lidí (sluhové, krejčí) jsou neveršované. Ve hře se objevuje dost zdrobnělin (Kačenko - kočičko) a lidových výrazů (hastroši, Tě bůh, pro krindapána).
Velká část hry je založena na dokonalých dialozích mezi Kateřinou a Petrucciem. Nezůstávají si svými štiplavými řečmi nic dlužni, jsou si dokonale rovnocennými soupeři v zápolení o nejostřejší jazyk a o nejvíc slušnou nadávku. Mnoho smíchu přináší do hry také sluha Biondelo.
Na vše má nějakou odpověď, ke všemu má ostrou připomínku, na každém člověku se mu něco nelíbí.
I další sluha, Grumio, do svých řečí častokrát zamotá, a působí tak velmi legračně.

Hra tedy spojuje obyčejný lidový, někdy trochu přisprostlý humor s humorem vznešenějším, který symbolizují šlechtici.
Mnoho zábavných situací způsobuje také přestrojení Lucenzia a Hortensia za Blančiny učitele. Zde se nechal Shakespear inspirovat jinou hrou, která se jmenovala Proměny.

Hra mi velice připomíná konverzační komedii, je plná dvojsmyslných narážek a vtipných dialogů.

Stručný průběh děje

Babtista má dvě dcery - hodnou Blanku a "zlou" Kateřinu. Blanka by se chtěla vdát, ale Babtista to nedovolí, dokud se nevdá starší Kateřina. Jenže Kateřinu nikdo nechce.
Až jednou se objeví mladý šlechtic Petruccio a rozhodne se, že ji zkrotí. Do Blanky se zatím zamiluje jeho přítel Lucenzio, který se v přestrojení vydává za učitele. Petruciovi se nakonec podaří Kateřinu přemluvit k manželství a "převychovat". Poté si i Blanka může vzít Lucenzia, do kterého se, za dobu kdy ji vyučoval, zamilovala.

Kateřina je tedy zkrocena?
Kateřina se jen nechtěla vdávat jako věc, ale jako člověk.

Nechtěla si vzít někoho hloupého a někoho, kdo nebude mít rád ji a ona nebude mít ráda jeho, jen aby byli ostatní spokojeni.
Její hubatost a nepřístupnost byla jen projevem osamělosti. Nechtěla být hloupou husičkou, která kývne na všechno. Bránila se proti diktátu společnosti svým, možná poněkud neohrabaným, způsobem. Pak ale přijde Petruccio, i když se na začátku zdá pouze chtivý peněz: Postupně se projeví jako chytrý a milý mladý muž. Možná se opravdu pouze přijel dobře oženit, ale když potká ženu, která je schopna se mu svým rozumem a myšlenkami vyrovnat a být mu rovnocenným partnerem, prostě se do ní zamiluje. Nechce ji převychovat k dokonalé poslušnosti, to by pro něj ztratila veškeré své kouzlo, chce jí jen dokázat, že křikem a tvrdohlavou neústupností ničeho nedokáže.
A když Kateřina zjistí, že není žádný tyran a nemyslí to s ní zle, souhlasí s ním a také se do něj zamiluje.
Kateřina tedy není zkrocena, Kateřina zmoudří.

V poslední scéně hry se Petruccio vsází s Lucenziem a Hortensiem, který si vzal bohatou vdovičku, jaká z manželek je nejposlušnější.
Pošlou pro vdovičku, ta vzkáže, že nemá čas. Pošlou pro Blanku, ta vzkáže to samé. Pošlou pro Kateřinu a ta jediná přijde. Z toho všichni pochopí, že Petruccio je vítěz, že má nejlepší manželku. Jednoduše se ukáže, že není všechno zlato, co se třpytí.
Blanka se zdála tak hodná a poslušná, vdovička také, ale zdání někdy klame. A hlavně poslušnost není nejdůležitější, nejdůležitější je schopnost obětovat něco pro někoho. A té se nedosáhne ničím jiným než láskou, domluvou a rovností mezi dvěma lidmi. A takový vztah Kateřina a Petruccio mají.

Proto zastávám názor, že Kateřinin ženy poučující monolog o tom, jak mají sloužit muži, je jen domluvená scénka mezi K. a P. Protože to, co tam Kateřina popisuje, není člověk, ale věc sloužící jinému člověku.

Shakespear v tomto ohledu velmi předběhl svou dobu.
Psal o ženských právech v době, kdy byla žena opravdu jen mužovou věcí, jen jeho majetkem.
Psal o jejích pocitech v době, kdy byla jen podřadným tvorem, který právo na pocity neměl.

Řekla bych ale, že lidé, pokud se dívali na tuto hru a smáli se jí, tam většinou tento smysl nehledali. Moc dobře ho tam totiž není vidět. Snad je to tím, že komedie, pokud se snaží poučit, dělá to velice nenásilně, nebo tam tento podsmysl není?

Tuto otázku by nám samozřejmě mohl zodpovědět jen sám Shakespear, ale hra by mi přišla neshakespearovská, pokud by ve svém vnitřku neskrývala nějaké hlubší sdělení inspirované dobovou situací.

(Konec citace seminární práce)




Veselé paničky windsorské Seznam kapitol Večer tříkrálový