Středověké drama nemá vztah k antickému dramatu, vyvinulo se zcela samostatně z církevních obřadů velikonočních a vánočních.
Ve Francii je takovéto zárodečné drama jako součást církevních obřadů přítomno již v jedenáctém století.
Drama bylo původně prozaické, v latině, avšak postupně do něj proniká národní jazyk a verš, nabývá světského rázu, stává se rozpustilým a je z chrámů vykázáno.Miraculum (angl. a fr. mirácle = zázrak), typickým představitelem je Ruteboeufův miracle o Theofilovi, který se posmíval sv. Dorotě vedené na popravu, aby mu poslala růže a jablka ze zahrady svého ženicha Krista, což se pak také stalo.
Mysteria jsou s látkou převzatou ze Starého či Nového zákona. Pojednávají jednak o umučení Krista, tzv. pašijové hry (z passio=utrpení), jednak líčí výjevy ze života svatých, jsou i na světské náměty (např. o zničení Tróje).
Komedie jsou zastoupeny jednak fraškou, která měla látku branou ze skutečného života (Fraška o advokátu Pathelinovi), jednak moralitou, což byla komická hra jinotajného rázu, mravoličné tendence, a smělé satirické kusy politické a sociální, tzv. soties.
V Německu vznikla obdoba frašky - masopustní hry.
