Pro francouzskou středověkou literaturu jsou příznačná fableaux - krátká veršovaná vypravování ze života.
Jsou inspiračním zdrojem pozdější tvorby La Fontainea, jsou psány mnohdy jadrným jazykem, vycházejí z běžného života zachycují krádeže, opilství, hádky, nevěry, lakomost, nafoukanost, hloupost.Marie de France - autorka žijící na dvoře Jindřicha II. v Anglii. Zveršovala knihu bajek Ysopet (t.j.Ezop), Ezopovy bajky byly ostatně zpracovávány i v jiných národních literaturách.
Zvířecí epos - je také spjat s ezopovskou tradicí, typickým představitelem je Ferina lišák, který se poprvé objevuje v latinské literatuře (Reinardus Vulpes), pak francouzské, německé, vlámské a dolnoněmecké.
Nejrozsáhlejší je francouzský Roman de Ranart z konce dvanáctého století, má třicet tisíc veršů. Líčí zápas mezi lišákem Renartem a vlkem Ysengrinem, jehož síla podléhá sokově chytrosti.
Román o růži - započal Guillaum de Lorris (okolo 1236), dokončil Jean de Meung (1275).
Růží je zde milenka, kterou se milenec snaží utrhnout. Skladba, plná učenosti, zaujme i dnes smělou společenskou satirou.Vidění Petra Oráče - autor William Langland (1330-1400) podává temný obraz západoevropské společnosti v rozkladu, směřuje sympatiemi k chudým a stává se jakýmsi předobrazem reformačního myšlení.
Ackermann aus Böhmen (Rolník z Čech) - (autorem zřejmě Jan z Žatce) vzniká v Žatci, pojednává formou rozmluvy o nutnosti a strašlivosti smrti, rozmluvy se účastní vdovec a smrt.
