Bouře

(Úryvek seminární práce, Lenka Filipová, oktáva vrbenská, 2003 )

Bouře je druhá nejkratší Shakespearova hra, vznikla pravděpodobně v roce 1611.
Víme, že se poprvé hrála na královském dvoře Jakuba I. v Londýně.

Skládá se z částí prozaických i veršovaných (veršů 2062 a 464 řádků prózy). Hra Bouře má nejvíce blankversu se ženským zakončením (35%) a nejvíce veršových přesahů.
Verš je volný, pokojný (věcný tok), není jednotvárný (časté přesahy), přiměřený svému hlubokému filosofickému obsahu, jistá vznešenost, moudrost, epická šíře, neobsahuje příliš metafor, nevyzařuje z něj napětí, vzruch, (pouze na začátku - popis bouře), chybí překvapivost.

Prospero:
Jestli jsem tě snad příliš přísně trestal,
odměním se ti za to. Dávám ti
zde třetinu vlastního života
a smysl svého bytí. Do rukou
svěřuji ti ji. Tvoje trápení
bylo jen zkouškou tvé lásky. A obstál
jsi skvěle. Před nebem teď stvrzuji
svůj vzácný dar. A nevysmívej se mi,
Ferdinande, že vynáším ji tolik,
shledáš, že i ta sebevětší chvála
za ní jen kulhá

Dělení hry

I.dějství - 2 obrazy
II.dějství - 2 obrazy
III.dějství - 3 obrazy
IV.dějství - 1 obraz
V.dějství - 1 obraz

V této hře je mnoho režijních poznámek, Shakespeare kladl důraz na divadelní zpracování hry.
Hra Bouře obsahuje nejméně obrazů ze všech Shakespearových her, pouze devět obrazů.

Bouře je jediná Shakespearova hra, která respektuje zákon o trojí jednotě:

• jednota děje (jeden hlavní konflikt, nepřetržitý vývoj děje, aristotelovská kompoziční výstavba)
• jednota času (děj se odehrává během jednoho dne) maximální délka dění by měla být zhruba 24 hodin, optimálně by představení mělo trvat stejně dlouho, jako se odehrává příběh reálně
• jednota místa (děj se odehrává na jednom místě, v tomto případě je to ostrov)

Zralost díla se projevuje i určitou umírněností a disciplinovaností, poezie slov ustupuje do pozadí před celkovou básnickou filosofií.

Hra má dramatický úvod, který začíná ztroskotáním lodi. Dramatický úvod se liší od následného poklidného děje.
V dalším obraze se zpětně (pomocí retrospektivy) dozvídáme od Mirandy a Prospera, co bouři předcházelo, a duch Ariel nám vylíčí průběh bouře.
Myslím, že Shakespeare zakomponoval bouři hned na úvod zcela úmyslně. Myslím, že má předznamenat děj. Bouře je určitým symbolem očistných bouří v nitru člověka, ale i dějinných bouří ve společnosti.
Charakteristické pro Shakespearovy hry je prolínání tří dějových linií. Po bouřlivém úvodu nastane rozvětvení děje, postavy nejprve v různých částech ostrova.
Hra se od ostatních romancí liší i tím, že zde nikdo nezastává roli matky.

Postavy

Postavy bych nejdříve rozdělila do tří hlavních skupin (dle místa výskytu, dle vlastností a záměrů)
1.skupina je spojena s postavou Prospera, je středem dění. Dále bych sem zařadila jeho dceru Mirandu, pomocníka Ariela a Ferdinanda, který se k nim časem připojí. (Prospero má jasný cíl).
Tato skupina představuje kladné zastoupení v příběhu, směs dobrých lidských vlastností, představuje dobro, které je vystaveno útokům, odolává a zvítězí (vítězství předznamenává lepší budoucnost).
2.skupina je různorodá, směs poměrně kladných a záporných postav. Alonso a Gonzalo (poměrně kladné postavy), Antonio a Sebastian (záporné postavy - nepředvídatelné - zajišťují trochu napětí v ději), Adrian a Francisco (nejsou příliš významní, děj v podstatě neovlivňují), nejistota, kdo bude v čele skupiny.
3.skupina představuje nižší vrstvu - spodinu, je zřejmá jejich vrtkavost - záporní. Zařadila bych sem Trinkula, Stefana a Kalibana. Snaha jakkoliv postoupit nahoru.

Tyto skupiny se setkávají (střetávají) ve třetím dějství, je snadné vytušit, že příběh se bude týkat boje zla a dobra. Před rozhodujícím momentem musí být síly v rovnováze. Postavy nejvíce ovlivňují děj, mohou ho urychlit či zpomalit. Stejně jako většina Shakespearových her soustřeďuje se i Bouře na boj dobra se zlem.

Prospero - právoplatný vévoda milánský, mág, vladař, myslitel (velmi moudrý - znalost knih), hlavní postava příběhu. Dává příkazy Arielovi (řídí děj), má nadpozemské schopnosti - využívá je pro vítězství dobra, nápravu - bylo mu ublíženo. Žil na ostrově jen s dcerou a dvěma služebníky (Ariel a opak Kaliban). Ovládnutí tajných sil a zkrocení přírody je poměrně moderní myšlenka. Prospero představuje ideál vladaře - kladné vlastnosti. Boj dobra se zlem není příliš těžký, protože ho Prospero řídí nadpozemskými silami. Je statečný - neváhá se vrátit k moci a lidu, který ho miloval a který miluje, chce zpátky získat ztracenou moc bez obětí, pouze cestou dobra.
Prospero je jedna z nejúžasnějších postav vytvořených Shakespearem, jistá podobnost s Faustem (díky poznání člověk může získat moc, pomocí rozumu lze vybudovat kariéru - záleží také na lidských vlastnostech. (Postava mága se objevuje ve více hrách W. Shakespeara - Cymbelín, Perikles...).
Prospero nechce změnit svět, ale urovnat narušené vztahy, byl to také dobrý pedagog (vychovával svou dceru), řeší problém, zda dát Arielovi svobodu (dá mu ji, pokud si ji zaslouží), je schopen odpustit svým nepřátelům.
Ariel - vzdušný duch, jedna z nejdůležitějších postav, hybatel děje - vykonává většinu důležitých zákroků, řídí se Prosperovými příkazy (je mu slíbena svoboda), slouží věrně a nezneužívá důvěry, pomáhá čtenáři lépe pochopit jisté okamžiky příběhu, upozorňuje svého pána na různá nebezpečí, představuje spojence, kontakt s lidovým divákem, je to bytost nadpozemská (svět reálný proti světu nadpozemskému), jistá podobnost s Pukem ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské, řeší zápletky, všudypřítomný,...
Kaliban - znetvořený divoch, často je brán jako opak Prospera, vyzařuje z něj podlost, chce zabít Prospera (musel mu sloužit, i když se ho Prospero snažil vychovat, nezlomil v něm jeho špatné vlastnosti). V každé hře musí být dvě protikladné postavy, Kaliban je označován za obludu, ďábla ... a Prospero za ideál (mají leccos společného). Kaliban se narodil na ostrově a žil tam sám s matkou, pak se tam objevil Prospero a vzal mu ostrov a donutil ho, aby mu sloužil (Kaliban bral ostrov za svůj domov - byl hluboce zraněn, ale není to důvod, aby byl tak zlý a krutý ke všem lidem) Prosperovi vzal jeho bratr moc a Prospero se nemstí, chce jen situaci urovnat a odpustit svým zrádcům. (Kaliban chce zneuctít Mirandu - snaží se rozšířit svou rasu).

Prospero o Kalibanovi:
Ničema je to, ďábel od přírody.
A moje snaha učinit ho lepším
nebyla k ničemu, vůbec k ničemu.
Tělo mu věkem oškliví a duši
mu žere sněť. Já už jim ukážu!

Někdy se jméno Kaliban vykládá jako přesmyčka slova kanibal (původní obyvatel ostrova). Prospero v tomto případě představuje symbol bělocha kolonizátora. Kaliban je schopen ušlechtilých ústupků pokud ho nikdo nenutí, projeví snahu polepšit se (záblesk pozitivních hodnot), má básnického ducha, připomíná mi nějakou mýtickou postavu.

Kaliban:
To udělám a rád a budu hodný
a vysloužím si přízeň. Byla to
pitomost opilce mít za boha
a vzývat hlupáka a šaška.

Miranda - Prosperova dcera, Prospero ovlivní její osud, aby si vzala Ferdinanda, a tím se napravily veškeré křivdy spáchané na Prosperovi. Na ostrově nepoznala žádného muže krom svého otce a Kalibana. Jakmile spatří Ferdinanda, zamiluje se do něj (připadá jí krásný). Není to výrazná postava. Poznáváme ji jako zamilovanou, hodnou, mladou dívku. Vyrůstá bez matky, čtenář ji v podvědomí lituje.
Ferdinand - syn neapolského krále, zamiluje se do Mirandy. Není to dynamická postava, spíše doplňuje děj, ale neovlivňuje ho. (Prospero zařídí, aby se vyplavil na jiné části ostrova než jeho otec. Alonso si myslí, že je jeho syn mrtvý - trápí se, avšak dojde k šťastnému setkání - Prosperův úmysl).
Antonio - bratr Prospera, zmocnil se milánského vévodství, zradil svého bratra, nejzákeřnější postava celé hry, příliš mnoho ve hře nevystupuje vzhledem k tomu, jak hru ovlivnil svou zradou (podnítil Prosperovo konání) - díky jeho postavě je vytvořen tento příběh, je velmi nebezpečný, vystupuje ve hře vždy se špatnými úmysly, strhává s sebou i jiné postavy (př. Sebastiana), nemá z ničeho strach, intrikán, neví, co je to svědomí.

Sebastian:
Co tvoje svědomí?
Antonio:
A kde ho mám, co? Na patě jak puchýř?
Vezmu si bačkory. To božstvo mě
na duši netlačí. I kdyby dvacet
svědomí stálo mezi Milánem
a mnou, já otupím jim ostny dřív,
než stačí bodnout! Zde ti leží bratr.
Oč lepší je než hlína, na níž leží?
Kdyby byl tím, nač vypadá, je mrtvý.
Tři palce téhle ocele by ho
uspaly navždycky. Ty zatím pošleš
na věčnost paní Opatrnost - aby
nám nestála v cestě. A ostatní
už budou skákat, jak my budem pískat -
jak kočky mléko budou chlemtat, co jim
nakukáme.

Alonso - neapolský král, neutrální postava. spolčil se s Antoniem, ale je ochotný, vstřícný nápravě.
Sebastian - bratr Alonsa, nepředvídatelný, nevíme, zda ho Antonio zlomí či ne, příliš nevystupuje
Gonzalo - poctivý starý státní rada, věrný služebník Alonsa, moudrý, dal Prosperovi zásoby jídla a vody a tím mu zachránil život, když byl Prospero s malou Mirandou na moři - čestný.
Trinkulo - šašek
Stefano - sklepmistr a opilec

Další postavy

námořníci, duchové, páni (Adrian,Francisco)

Kompozice

expozice
- průběh bouře v úvodu
kolize
- vyvstane otázka, kdo přežil bouři (seznámení s vystupujícími postavami)
- Prospero sdělí Mirandě, jak se ocitli na ostrově (nastal na to správný čas), všichni jsou na jednom ostrově
- Alonso pohřešuje syna Ferdinanda (neví, zda je živý)
krize
- seznámení Ferdinanda a Mirandy, zamilují se - Miranda poruší slib (Prospero štastný), Ferdinand je syn nepřítele (naděje na vyřešení problému)
peripetie
- nastává v okamžiku, kdy se spojí Trinkulo, Stefano a Kaliban - chtějí zabít Prospera a ujmout se vlády nad ostrovem (jisté komplikace - k vraždě nedojde díky Arielovi), vztah Ferdinanda a Mirandy postoupí dopředu - dostanou požehnání od Prospera
katastrofa
- rozuzlení celé hry, věrní duchové se řídí dle Prosperova plánu. Prospero chce, aby se omámení hříšníci káli a litovali svých skutků, Prospero necítí nenávist, vrátí postavám rozum (Ariel je lituje), Prospero odhodí berlu a šat kouzel (přeruší působení čarovných kruhů), Alonso se opět setká se svým synem Ferdinandem. Alonso dojat čistotou Prosperovy duše. Prosperova dcera bude žít a kralovat společně s Ferdinandem v Neapoli - štastný konec (cílem není zlo zničit, ale spoutat a napravit)

Stručný děj

Prospero vládl milánskému vévodství. Zajímal se o knihy a magii. Jeho bratr Antonio ho zradil, dohodl se s Alonsem a převzal moc v Miláně. Prospero byl vyhnán a plavil se na člunu i se svou dcerou Mirandou. Zakotvili na ostrově a Prospero vychovával a vzdělával svou dceru. Po dlouhé době se jeho nepřátelé plavili na moři. Prospero rozpoutal bouři pomocí zvláštních sil. Prosperovým pomocníkem byl duch Ariel (sloužil mu). Nikdo z lodi nebyl zraněn. Miranda se setkala s Ferdinandem. Zamilovali se do sebe a Prospero se snažil je ochranovat před zlem. Kaliban utekl od Prospera a setkal se s Trinkulem a Stefanem. Nabádal je, aby zavraždili Prospera. Ariel včas Prospera informoval a jejich záměr překazil. Antonio se snažil přesvědčit Sebastiana, aby zavraždil svého bratra a ujmul se vlády v Neapoli. Ariel tomuto činu opět zabránil (probudil spícího Alonsa a Gonzala a lákal je hudbou směrem k Prosperovi). Prospero omámil tuto skupinu a držel se svého plánu. Zbavil nepřátele rozumu, pak jim ho opět vrátil. Chtěl, aby litovali svých činů. Alonso se opět setkal s Ferdinandem. Byl štastný, že Ferdinand žije. Souhlasil, aby Ferdinand vládl Neapoli po boku své manželky Mirandy. Prospero byl spokojený a zbavil se své tajné moci. Odhodil berlu a šat. Nechal svůj osud na divácích.

Prosperův epilog:
Kouzlo mé se rozlomilo
a tak všechno, co mi zbylo,
je má slabost. Na vás jen
je, zda mám být uvězněn
nebo odplout k Neapoli.
Žádný z vás kéž nedovolí,
když jsem zrádcům odpustil,
abych spoután kouzlem žil
bez vévodství, v pustém kraji.
Snad mi všichni zatleskají,
pochválí mé představení,
jinak se hned v trosky změní
moje snaha dát vám radost.
Vyslyšte mou vroucí žádost -
duchy nemám, kdo z vás ví,
jak mne zbavit zoufalství,
pokornými modlitbami
odpuštění, milost dá mi.
Když odpustíte mi, já vím,
že zbavíte se vlastních vin.

Závěr

Tato hra je zvláštní tím, že se v ní neodehrávají žádné krvavé půtky, které se objevují ve většině her, nikdo není zabit, zlo je vždy včas zastaveno nadpřirozenou mocí.
Největší bohatství Shakespearových her je v dokonalém popisu postav (to co cítí, vidí, co si myslí, způsob jejich konání).
Myslím si, že autorský záměr se týká problému moci. Popisuje, jak snadno lze moc zneužít. Neopomíná, jak moc ovlivňuje charakter člověka. Klade důraz na to, že vládnout sobě i ostatním je umění. Moc lidi kazí.

Tato hra je velmi zajímavá, protože se zde prolínají dva světy (svět nadpřirozena a svět reálný). Řekla bych, že tato hra nezapadá do dnešní uspěchané doby. Dnes je všude mnoho násilí a zla. Ve hře nakonec zvítězí dobro a špatné vlastnosti se přeměňují v lepší. Dojde ke smíření dvou nepřátelských stran.
Spojení dvou stran se obejde bez obětí (prostřednictvím lásky). Vidina lepší budoucnosti.
Kéž by šlo mávnout kouzelným proutkem a zlo by bylo pryč.
Hra se mi velmi líbila. Neměla komplikovaný děj a velmi dobře se mi četla.

(Konec citace seminární práce)