Hamlet

(Úryvek seminární práce, Silvie Holovská, čtvrtý ročník, 2003 )

Tragický příběh Hamleta, dánského prince

Tato tragédie není rozdělena na dějství.
Je v ní použit chronologický postup.
Dílo je velice meditativní, snad je to tím, že ho Shakespeare psal v době, kdy na něj doléhaly dobové problémy, propadl velké skepsi a tíživému pesimismu.
Dílo je z roku 1606.

Postavy

Král - bratr Hamletova otce
Královna - Hamletova matka
Hamlet - princ dánský, mladý a inteligentní
Corambis - komoří na hradě, zvědavý, vlezlý, prospěchářský
Leartes - Corambisův syn, mladý a hrdý
Ofelie - Corambisova dcera
Horacio - Hamletův přítel
Duch - duch Hamletova mrtvého otce
Rosencrast a Gilderstone - Hamletovi bývalí spolužáci z Vitembergu

Další jednající postavy

Marcelus, Voltemar, Cornelius, čtyři herci, šašek, druhý šašek, kněz, chlubivý šlechtic, družina, vojáci a vyslanci

Stručný průběh děje

Hamlet se od ducha dozvídá, že jeho otec byl zavražděn svým bratrem, Hamletovým strýcem, který nyní žije s jeho matkou. Aby se dokonale přesvědčil, pozve na hrad herce a ti zahrají hru o zavraždění krále. Hamletův strýc je zděšen, a tak Hamlet pozná, že duch mluvil pravdu. Aby mohl lépe připravit pomstu, vydává se za blázna. Král pozve na hrad jeho bývalé spolužáky Rosencrasta a Gilderstona, aby zjistili, co se s Hamletem děje. Později ho s nimi pošle do Anglie, kde má být Hamlet, jako zrádce, popraven. Hamlet však lest prohlédne. Když se vrátí domů a vypráví vše své matce, nechtěně zabije komořího Corambise. Jeho dcera z toho a ještě z nešťastné lásky k Hamletovi zešílí a utopí se. Corambisův syn, po dohodě s králem, který začíná něco tušit, vyzve Hamleta na souboj. Corambis v boji díky otrávenému meči umírá, královna, která se napije otráveného vína pro Hamleta, také, krále Hamlet probodne a sám na konci také umírá. Zůstane jen Horacio, aby mohl vyprávět tento příběh.

Jazyk díla

Jazyk díla je velmi bohatý. Nestřídá se v něm verš a próza. Verš v delších dialozích a monolozích je deseti nebo jedenácti slabičný.
Společenské postavení osoby se dá poznat podle stylu mluvy. Obyčejní lidé mluví obyčejnou mluvou.

Strážný:
... taky vás chyt fantas? Co tomu říkáte?

Královská rodina mluví vznešeněji.

Král:
...Doufám, že vzduch a podnebí mi tam prospěje víc než v jeho rodišti. Podívejte už jde!

Hodnocení

Hamlet je typ člověka, který je velmi nerozhodný. Sice se rozhodne pomstít svého otce, ale tak dlouho to odkládá, až je pozdě. Shakespeare chtěl podle mě kritizovat neschopnost konat činy rozhodně a jednoznačně. Jistě je to následek doby, ve které psal své dílo. Je to doba plná polovičatých činů. Ze světa jako by se vytrácela schopnost jít si za svým cílem a bojovat o svou hrdost.
Kritizuje také množství intrik, které jsou si lidé schopni vymyslet, jen aby dosáhli svého. Nejedná se však o věci ušlechtilé (to už by jistě nebyla intrika, ale použití rozumu), ale většinou jde o peníze či moc.
Jak známo, Shakespear žije v době pomalého nástupu kapitalismu, kde je boj o peníze a moc vidět markantněji a nejde již ospravedlnit dědičnými právy a nadřazeností jako za čistého feudalismu.
Jistě chce také odsoudit zvědavost a prospěchářství. Komoří Corambis je tak dlouho královým spojencem, vyzvědačem a zvědavcem, až se mu dostane za jeho chování odměny. Hamlet jej omylem zabije při tajném rozhovoru o králově zločinu se svou matkou.
Rosencrast a Gilderstone vezou Hamleta na králův popud do Anglie na jistou smrt. Král posílá dopis o Hamletovu šílenství a chce aby jej v Anglii popravili. Nakonec jsou však popraveni ti dva, neboť Hamlet léčku vytušil. Zlo je tedy částečně potrestáno.
Tím, že nechal na konci všechny zemřít, chtěl podle mě Shakespeare vyjádřit to, že už si nikdo z nich nezaslouží žít. Všichni v životě zklamali a byli moc sobečtí na to, aby mohli žít dál.
Hamlet díky své nerozhodnosti a stálému přemýšlení nevykonal přání svého mrtvého otce a tím nedal za dost spravedlnosti, které se jinak dosáhnout nedalo. Byl příliš slabý, nebyl tím správným šlechticem a mužem.
Královna nedokázala držet určenou dobu smutek a pár dní po smrti svého muže již byla v náručí jeho bratra, tím svého muže de facto zradila.
Král také selhal, nechal se zlákat vidinou moci, peněz a krásné ženy a spáchal jeden z nejhorších zločinů - bratrovraždu. Po čase ho začne hlodat svědomí a lituje toho, co udělal, ale nemá odvahu nést za svůj čin zodpovědnost. Tak se raději rozhodne zamést důkazy.
Ofélie zemřela snad proto, že v Shakespearovském světě není místo pro ženu, která se sebou nechá manipulovat jako s loutkou. Za vodící provázky tahal její otec, radil jí totiž v lásce s Hamletem a Ofélie dělala to, co jí řekl. Ale láska přece není jen hloupost mládí, ale pocit, který si každý musí prožít sám a naučit se s ním i sám zacházet. Když Ofélii umře otec, ona si vše uvědomí a z nesmírné beznaděje se zblázní a později zabije.
Jen snad Leartovo chování by se dalo pochopit. Chtěl pomstít smrt svého otce, ale v souboji byl schopen použít podlé lsti, a to ho také odsoudilo.

Dílo je odlehčeno dialogem dvou šašků. Ti mají ze smrti jen legraci. Setkávají se s ní jako hrobníci tak dlouho, že je pro ně všední záležitostí, a museli si najít způsob, jak se bránit jejímu vlivu.

Šašek:
... Ještě mi pověz: kdo staví nejfestovnějc: zedník, loďař, tesař?
Druhý:
Přece zedník, poněvadž staví z kamene, a ten dlouho vydrží.
Šašek:
Dobrý! Ale zprubni to znova.
Druhý:
Tak tesař, poněvadž staví šibenici, a ta pohoupá moc lidí na cestě do jejich domova věčnýho.
Šašek:
Zase dobrý, šibenice jsou dobrý, ale ptám se pro koho? Šibenice je dobrá pro toho, kdo dělá zle. Tak radši už běž! A kdyby se tě někdo ptal, řekni že hrobník, poněvadž jeho obydlí vydrží až do soudnýho dne

Tedy, když tragédie, tak už jedině černý humor. Hra je vlastně celá o smrti a o tom, jak se s ní lidé dokáží vyrovnat, každý to dělá po svém, každý jinak.

(Konec citace seminární práce)