Koriolanus

(Úryvek seminární práce, Josef Fojta, oktáva vrbenská, 2003 )

Antické drama, vzniká v letech 1607-1608, tragédie.

Postavy

Kajus Marcius, později Kajus Marcius Koriolanus - po dobytí volkského města Korioly; chrabrý, pyšný, statečný, skromný, soucitný
Titus Larcius - římský vojevůdce, Marciův přítel
Kominius - římský vojevůdce, Marciův přítel
Menenius Agrippa - Koriolanův přítel, Koriolanovi byl otcem
Sicinius Verutus - tribun lidu
Junius Brutus - tribun lidu
Malý Marcius - Koriolanův syn
Římský Herold
Tullus Aufidius - vojevůdce Volsků, Marciův úhlavní nepřítel
Aufidův náměstek
Aufidovi spoluspiklenci
Nikanor - Říman ve službách Volsků
Adrian - Volsk
Ancian - obyvatel města Ancia
Valerie - Virgiliina společnice
Volumnie - Koriolanova matka
Virgilie - Koriolanova žena

Další jednající postavy

Římané a Volskové, senátoři, patriciové, plebejci, edilové, liktoři, vojáci, poslové, Aufidiovi sloužící a jiné družiny

Obecně o ději

Dle mého názoru celé dílo řídí zdánlivě nepodstatné osoby, jako jsou plebejci, kteří děj posunují, řídí a mění, stejně jako poslové a soužící, kteří zpravují diváka o změnách v ději, seznamují ho se situací a uvádějí do prostředí. Fungují jako chór. Jsou hybnou silou hry.

Dějiště

Řím a okolí, Korioly a okolí, Ancium.

Struktura díla

Drama je rozloženo do pěti aktů, každý akt je jedním stupněm (dle Seneky) - I. stupeň - exposice, II. stupeň - kolize, III. stupeň - krize, IV. stupeň - peripetie, V. stupeň - katastrofa.

I.akt

(deset obrazů) - exposice - uvádí čtenáře do děje

I.1 Ulice v Římě - vystupují zde Plebejci, Menenius Agrippa, Kajus Marcius, posel, Kominius, Larcius, senátor, Sicinius, Brutus
Vzbouření lidu (plebejců), chtějí se vrhnout na Kapitol, zejména svrhnout Kaja Marcia, považují ho za tyrana. Jsou vyhladovělí, chtějí povstat proti chamtivosti a lakotě vedení státu. Chtějí "svou cenu obilí".
Vystupuje Menenius, Snaží se uchlácholit lid pohádkou o břichu a zbytku těla - břicho jsou senátoři, zbytek - ony zpupné údy - obecný lid.

Jednoho dne se všechny části těla vzbouřily proti břichu. Žalovaly, že prostřed těla pořád jenom čapí jako ta propast, nečinné a líné, a hltá krmi, nikdy nepracujíc jak ostatní, co druhá ústrojenství hledí, a slyší, myslí, mluví, chodí a jedno s druhým ruku v ruce slouží společným potřebám a požadavkům celého těla... ...Důstojné břicho bylo rozvážlivé, ne zbrklé jako žalobci. I řeklo: Je pravda, souvtělenci mí, že já dostávám první vespolečnou krmi, ze které žijete. A to je správné. Vždyť já jsem přece špíž a špýchar těla. Leč vzpomínáte-li si, posílá ji po řekách a říčkách vaší krve, až k srdci, ke dvoru, a k mozku, k trůnu, a skrze klikatinu živných drah i šlachy mohutné, i drobné žilky svůj podíl, jenž je živí, pobírají jen a jen ode mne. A třeba žádný z vás, dobří přátelé...

Vstupuje Marcius, lidem nenáviděný pro svou pýchu a nesoucitnost, nadává na lid.

Tak co, vy chátro, drbající svých mozků chudé svědění, až celí jste z toho jeden svrab?

Plánovanému útoku se vysmívá. Tvrdí, že lidu bylo pomoženo už dosti tím, že dostal své tribuny lidu. Posel přináší zprávu o Volscích ve zbroji.
Zmínka o Tullovi Aufidiovi.
Sicinius a Brutus, si přejí Marciovu zkázu ve válce, nenávidí ho stejně jako lid.

I.2
Senát v Koriolech - vystupuje Aufidius a senátoři; v této části se poprvé setkáváme s Marciovým největším nepřítelem Tullem Aufidiem.
Plán vedení boje s Římem a ochrana Koriol. Aufidius využívá situace v Římě.

Hlad je velký a lid se bouří. Kominius a Marcius - váš dávný nepřítel, jenž tady v Římě je hůře nenáviděn nežli vámi.

I.3
V Marciově domě v Římě - vystupuje Volumnie, Virgilie, společnice a Valerie.
Rozhovor Volumnie a Virgilie, zde poznáváme obrovskou hrdost Volumnie na jejího syna a zároveň obrovský strach Virgilie o chotě. Valerie přináší zprávy o Marciovi. Je zde také první zmínka o malém Marciovi.

I.4
Před Korioly - vystupuje Marcius, Larcius, posel, senátor, vojáci.
Obraz o bitvě u Korioly. Marciova statečnost není sdílena jeho vojáky. Neohroženě se vrhne sám za brány města plného Volsků. Zradivší vojáci prohlašují, že Marcius je mrtev. Ten však vyhrává nerovný boj a zborcen krví se objevuje opět před branami města. Stále je obklopen nepřáteli, ale to už mu jde na pomoc jeho družina s Larciem v čele.
Toto je první obraz, ve kterém je znázorněna bitva. Svědčí o Marciově chrabrosti a odhodlanosti.

I.5
Ulice v Koriolech - vystupují vojáci, Larcius a Marcius.
Situace v Koriolech po bitvě, Marcius se ihned vydává na pomoc Kominiovi a jeho vojsku, jež právě bojuje s Aufidiovou družinou nedaleko města Korioly. Larcius zatím dává pokyny ke svolání vrchnosti Koriol k vyslechnutí jejich rozkazů.

I.6
Poblíž Kominiova ležení - vystupuje Kominius, Marcius, posel.
Marcius doráží ke Kominiovu ležení, žádá ho, aby se právě on mohl opět postavit Aufidiovi a ancianům s malou družinou vojáků. Kominius svoluje a dává mu požehnání.
Zde se projevuje Marciova dychtivost po boji s Aufidiem.

I.7
U koriolských bran - vystupuje Larcius a náměstek.
Titus Larcius odchází na pomoc Kominiovi a Marciovi. Dá rozkaz střežit město.

I.8
Bojiště mezi římským ležením a ležením Volsků - vystupuje Aufidius a Marcius.
Boj Aufidia s Marciem, je plný vzájemných urážek a zároveň vyznání cti.

Marcius:
S nikým se nechci bít než s tebou. Nenávidím tě hůř než proradu!
Aufidius:
Nenávidíme stejně. Afrika nemá zmiji ošklivou mi jako tvá nepřející sláva. Stůj!

Marcius Aufidia opět poráží.

I.9
Ležení Římanů - vystupuje Kominius, Larcius, Marcius.
Za zásluhy v Koriolech dostává Kajus Marcius přídomek KORIOLANUS.
Zde se vyskytují dvě, pro mne naprosto překvapující, Marciovy vlastnosti - skromnost a smysl pro soucit.

I.10
Ležení Volsků - vystupuje Aufidius, voják. Aufidius, zdrcen porážkou, chce dostat Koriolana za každou cenu, třeba i lstí. Ani jeho čest ho již nemůže zastavit.

II. akt

(tři obrazy)- kolize

II.1
Veřejné prostranství v Římě - vystupují Menenius, Brutus, Sicinius, Volumnie, Virgilie, Valerie, Koriolanus, Herold, Kominius.
První obraz začíná hádkou Menenia s tribuny lidu. Tribunové nevidí na Koriolanovi nic než pýchu a vychloubačnost, Menenius však Koriolana brání a na rovinu říká tribunům, že jediní hlupci a pyšní jsou právě oni.

Kdybyste tak mohli zvrátit oči nazad a trošku si prohlédnout zevnitř své vzácné osoby... Spatřili byste párek nanicovatých, nafoukaných, surových, nazlobených činovníků neboli pitomců, že nad ně v Římě není.

Poté se ve městě objevuje průvod s Koriolanem - obrovská sláva. Koriolanovi přátelé chtějí, aby se Koriolanus ucházel o místo konzula. Ten by však raději zůstal vojákem. Opět vystoupí tribunové a dozvídají se, že Koriolanus má velkou šanci stát se konzulem. To však nemohou dopustit. Začínají vymýšlet plán, jak lid přesvědčit, aby Koriolana nevolil.
V této části je poprvé zjevné intrikánství tribunů.

II.2
V Římě na Kapitolu - vystupují sluhové, Menenius, senátor, Sicinius, Brutus, Koriolanus, Kominius.
Obraz uvádí rozhovor dvou sluhů. Právě oni vysvětlují divákovi situaci a vztah lidu ke Korolanovi a naopak. Samotná atmosféra na zasedání je napjatá, Brutus začíná pomalu uskutečňovat svůj plán, mluví nepřímo o Koriolanově postoji k lidu. Ostatní chtějí, aby Kominius vyprávěl o Koriolanových úspěších. Koriolanus to však nechce poslouchat a odchází. Kominius pobouřen reakcí tribunů přesto počne vyprávět. Zavolají zpět Koriolana a jmenují ho konzulem. Musí promluvit k lidu, aby mu dal své hlasy. Nechce se však dožadovat něčí almužny. Nakonec však sleví a před lid předstoupí. Tribunové lidu zatím jdou oznámit na tržiště výsledky zasedání.

II.3
Římské fórum - vystoupí plebejci, Menenius, Koriolanus, Sicinius, Brutus.
Koriolanus žádá plebejce o jejich hlasy. I přesto, že neumí toliko ohýbat jazyk, je úspěšný a hlasy dostává. Zanedlouho se objeví Menenius, Sicinius a Brutus. Odvádějí Koriolana zpět do senátu, svou lhůtu si odstál. Brutus a Sicinius zůstávají u lidu, mluví s ním a ptají se, zda-li dali Koroilanovi své hlasy. Plebejci odvětili, že mu své hlasy dali, ale že k nim byl neupřímný a téměř jimi pohrdal. Ani své rány jim neukázal. Koriolanus se však svými ranami chlubit nechtěl. Tribunové přesvědčí plebejce, aby své hlasy vzali zpět a odvolali se na to, že tribunové je zpracovali a jinak nedali, než že ho zvolit musí. Zmanipulují lid a pošlou ho na Kapitol vzít si zpět své hlasy.
Zde se ukazuje další intrika ze strany tribunů a lehká zmanipulovatelnost lidu.

III. akt

(tři obrazy) - krize

III.1
Ulice v Římě - vystupuje Koriolanus, Larcius, Brutus, Sicinius, senátor, plebejci, Edilové, Kominius, patriciové, Menenius.
Koriolanus se dozvídá o dalším plánovaném povstání Volsků. Objevují se tribunové lidu a zpravují ho o situaci před Kapitolem, že se lid bouří a své hlasy bere zpět. Koriolanus zuří nejen na lid, ale i na tribuny lidu, které prozřel. V rozhořčenosti se zmiňuje o tom, že by takový lid neměl mít skoro žádná práva, což tribunové chápou jako útok na stát, a chtějí ho zatknout a potrestat smrtí. Strhne se šarvátka, která je však vzápětí přerušena, a Menenius radí Koriolanovi, aby opustil palác. Ten ho uposlechne i přesto, že by se raději bil. Tribunové však Marcia chtějí ihned zadržet a popravit. Menenius říká, ať se uklidní, že Koriolana sám přivede a dojde k vysvětlení. Všichni souhlasí a přesunují se na tržnici, kde k onomu vysvětlení a omluvě má dojít.

III.2
V Koriolanově domě a Římě - vystupuje Koriolanus, patricij, Volumnie, Menenius, senátor. V této části všichni zúčastnění přemlouvají Koriolana, aby se omluvil lidu a aby s nimi jednal mírně. Koriolanus přislíbí, avšak v něm stále tkví přesvědčení, že se nechce vzdát své hrdosti a že lidu nehodlá podlézat i pod nebezpečím smrti.

III.3
Římské fórum - vystupuje Brutus, Edil, Sisinius, Menenius, Koriolanus, Kominius, plebejci.
Soud. Tribunové Koriolana nazvou zrádcem, ten neudrží své city na uzdě, a i přes příslib mírného jednání, začne opět nadávat lidu a tribunům do podlé smečky psů a podobně. Je potrestán vyhnanstvím.

IV. akt

(sedm obrazů) - peripetie

IV.1
U jedné z římských bran - vystupuje Koriolanus, Virgilie, Volumnie, Kominius, Menenius.
Loučení Koriolana s přáteli. Odchází s tvrzením: Však ještě vyhrám.

IV.2
Ulice v Římě poblíž brány - vystupují tribunové, Volumnie, Virgilie, Menenius. Radost tribunů z vítězství. Příchod Volumnie, Virgilie a Menenia. Volumnie se s vervou pouští do tribunů, ti raději odcházejí.

IV.3
Silnice mezi Římem a Anciem - vystupují Říman a Volsk.
Zde se potkají Nikanor (Říman ve službách Volsků) a Adrian (Volsk). Adrian je ne cestě do Říma, aby vyzvěděl tamní situaci. V tom mu ušetří cestu Nikanor, který Adrianovi vše poví.
Volskové v té době již plánují napadení Říma a zpráva o vyhnanství Marciově je nesmírně potěší.

IV.4
V Anciu před Aufidovým domem - vystupuje Koriolanus, Ancian.
Koriolanus se v přestrojení ptá Anciana na Aufidův palác. Ancian mu palác ukáže. Koriolanus se modlí, aby ho Aufidius přijal a aby s ním mohl táhnout proti Římu.

IV.5
Tamže, síň v Aufidově paláci - vystupují sloužící, Koriolanus, Aufidius.
Koriolanus vstoupí do síně paláce, odkud se ho snaží vyhnat sloužící. Nevědí o koho se jedná, protože Koriolanus je v přestrojení. Nechá si zavolat Aufida. Ten ho zprvu také nepozná. Pak když se mu Koriolanus ve vlastnostech představí, Aufidius již ví, o koho jde. Přijme ho přívětivě, až výsostně. Koriolanus v to nedoufal, a tak je velice překvapen a dojat. Neví však, že je to pouze léčka. Aufidius přijme Koriolanův návrh na vedení bitvy proti Římu a oddávají se bujarému veselí.

IV.6
Veřejné prostranství v Římě - vystoupí tribunové, Menenius, plebejci, edil, poslové, Kominius.
V Římě se dozvídají o spolčení Koriolana s Aufidem. Nejdříve zprávě nevěří, ale když se to dozvídají z více pramenů, nezbývá jim než uvěřit. Ve městě zavládne panika. Plebejci se začínají ospravedlňovat sami před sebou. Nad vyhnáním Koriolana si myjí ruce.

IV.7
Ležení nedaleko Říma - vystoupí Aufidius a jeho pobočník.
V této části se čtenář dozvídá o plánovaných intrikách Aufidových.

... a buď si jist, až dojde k účtování, že nemá zdání, z jakých nedoplatků ho mohu obvinit...

V.akt

(šest obrazů) - katastrofa

V.1
Veřejné prostranství v Římě - vystoupí Menenius, Kominius, tribunové.
Tribunoné přemlouvají Menenia, aby se šel ke Koriolanovi přimluvit za spásu Říma. Meneniovi se nechce, i přestože ho Koriolanus zvával otcem, protože ví, jak vyběhl se svým přítelem Kominiem.
I přesto se nakonec vydává do volkského ležení. Kominius si je jist, že ani Menenius neuspěje. Jediný, kdo podle něj může vzbudit soucit, je jeho matka, žena a syn.

V.2
V ležení Volsků před Římem - vystoupí Menenius, stráže, Koriolanus, Aufidius.
Menenius se objeví před vstupem do ležení Volsků. Je zadržen strážemi, které ho nechtějí pustit ke Koriolanovi za žádnou cenu. Po chvíli se objeví Koriolanus, Menenius na něj v naději volá, ten však jakoby ho neznal. Menenius se vrací zpět do Říma.

V.3
Koriolanův stan - vystoupí Koriolanus, Aufidus, Virgilie, Volumnie, malý Marcius.
Virgilie, Volumnie a malý Marcius se dostanou do Koriolanova tábora. Snaží se také přemluvit Marcia, aby netáhl proti Římu. Marcius je zprvu nepřístupný, ale nakonec je soucit silnější než nenávist.
Aufidus je dojatý, však pouze zdánlivě.

V.4
Veřejné prostranství v Římě - vystoupí Menenius , Sicinius a poslové. Menenius nevěří, že by se Virgilii a Volumnii mohlo podařit sjednat mír. Nejdříve vstoupí první posel a nese špatné zprávy, vzápětí se však objeví posel druhý a ten už nese zprávy pravdivé, dobré. Nikdo v to nedoufal.

V.5
Veřejné prostranství v Římě - vystoupí senátor a jiné panstvo.
Vítají radostně Volumnii, Virgilii. Všichni oslavují tento šťastný návrat.

V.6
Veřejné prostranství v Anciu - vystoupí Aufidius, spiklenci, pánové, Koriolanus, lid.
V Anciu Aufidus obviní Marcia ze zrady a spiklenci ho zabijí.

Kompoziční výstavba díla

Dílo má podle mého názoru chronologický charakter, děj má nepřetržitý tok a nedochází zde k žádnému zpětnému časovému posunu.
Je zde také užita forma řetězové kompozice. To znamená, že na jednu událost navazují události další, přičemž vazby mezi nimi jsou spojeny ústředním hrdinou, v tomto případě Koriolanem.
Z hlediska funkce jsou zde prvky kauzality, neboli příčinnosti (např. kdyby Římané nevyhnali Koriolana, nikdy by se nechtěl pustit do boje proti nim.) a gradace.

Autorský záměr

Shakespeare zde znázorňuje rozklad anglické aristokracie, v letech 1607/8 je ve střední Anglii výrazná rebelie rolníků soupeřících s mocí (plebejci x Koriolanus).
Shakespearova nejpolitičtější hra.

Jazyk

Nemohu dost dobře posoudit, protože jsem četl pouze překlad, ale je velice vznosný, vyniká živými obrazy, slovními hříčkami a nevyhýbá se ani výrazům drsným. Užívá formu blankversu, neboli nerýmovaného desetislabičného verše jambického spádu s ženskou jedenáctislabičnou variantou.

(Konec citace seminární práce)