(Úryvek seminární práce, Pavla Urbánková, čtvrtý ročník, 2003 )
Děj
Hra začíná Caesarovým průvodem v Římě. V tomto průvodu se setkávají Brutus a Kassius. Kassius vylíčí Brutovi svůj nepřátelský pohled na Caesara. Tím se ho snaží získat pro svůj plán - zavraždit Caesara.
Brutus sice souhlasí s jeho argumenty, obává se Caesarovi pýchy, panovačnosti a jeho neomezené moci nad Římem, ale zatím váhá.
Mezitím Caesar třikrát odmítne korunu, kterou mu Antonius v průvodu nabízí - je to pouhé gesto. Kassius pro svůj plán získá mnoho lidi (všichni se pohybují v Caesarově blízkosti), nakonec i samotného Bruta. Spiklenci se dohodnou, že Caesara zabijí hned druhý den v Senátu, aby zabránili jeho samovládě.
Druhý den Caesar váhá, zda má jít do Senátu, protože se mu zjevilo několik zlých znamení. Po dlouhém přemlouvání ze strany Decia (spiklenec) nakonec odchází, protože v Senátu má obdržet císařskou korunu.
I na cestě je Caesar varován před vstupem do Senátu, ale pocit, že získá korunu je silnější.
Uvnitř Kapitolu se mu spiklenci nejdříve klaní a prosí ho, aby se dva vyhnanci mohli vrátit do Říma. Když na opakovanou prosbu Caesar zareaguje odmítnutím, tak je na dané znamení ubodán k smrti.
Spiklenci v zavraždění Cesara nevidí zločin, ale osvobození Říma od imperátorské nadvlády a záchranu demokracie před diktaturou. Takto svůj čin vysvětlují na Foru i občanům, kteří chtějí vědět důvod Caesarovy smrti. Brutus ve svém proslovu mluví o svých zásluhách vůči Římu, ale zdůrazňuje Caesarovu panovačnost a ctižádost - až lid uvěří v Caesarovu špatnost a souhlasí se spiklenci.
Po Brutovi vystoupí Markus Antonius, který Caesara velebí, a přečte jeho závět, ve které Caesar odkazuje svůj majetek městu a jeho občanům.
Tím se začne lid cítit Brutem oklamán a vydává se na pochod proti spiklencům, aby pomstil Caesarovu smrt. Proti Brutovi, Kassiovi a jeho spiklencům se nevydává pouze Markus Antonius, ale i Oktavianus s Lepidem (Caesarovi nástupci).
Spiklenci se na odraz vojsk triumvirů připravují u Sard, ale k bitvě nakonec dojde u Filip.
Těsně před bitvou, v noci, se Brutovi zjeví duch Caesara, který mu prorokuje brzké setkání na bojišti. Druhý den ráno se Caesarovi nástupci pokoušejí se spiklenci vyjednávat, ale bez úspěchu, protože obě strany jsou neústupné. Kassius pochybuje o svém vítězství, protože viděl špatné znamení, krkavce přelétávajícího nad jejich táborem. Brutus je odhodlán v případě prohry zemřít, než aby se nechal zajmout, proto se předem loučí s Kassiem.
Na začátku bitvy vyhrává Brutus nad Oktáviovými vojsky, zetímco Kassia poráží Antonius. V průběhu bitvy posílá Kassius svého nejlepšího přítele Titinia jako posla, aby zvěděl, jak to vypadá mezi Brutem a Oktaviovými vojsky. Sleduje ho z pahorku, Titinius je obklopen davem, a slyší křik, z toho usoudí, že jeho přítel byl zajat, a proto se rozhodne zemřít. Když Titinius vrátí s dobrými zprávami, uvidí Kassia mrtvého a taktéž se zabije.
Druhý den bitvy vyhrává Antonius, Brutus ví, že nemá žádnou šanci zvítězit, a proto si také sáhne na život (ještě před svojí smrtí se omlouvá Caesarovi za svůj čin, a jako jediný ze spiklenců tak umírá čestně).
Po bitvě přikazuje Oktavianus pohřbít Bruta se všemi poctami, protože on jediný nezabil Caesara ze závisti, ale s dobrými úmysly, že tím zachrání Řím od neomezené tyranie.O hře
Caesar je historická hra o pěti dějstvích.
Tragédie zobrazuje boj dvou vedoucích společenských myšlenek: republikánské (Brutus) a monarchistické (Caesar, později Antonius). Zatímco Brutus jedná ve prospěch země a lidu, Antonius využívá nevědomosti a zaostalosti lidu pro své mocenské cíle.
Není to přímočará tragédie, jako Shakespearovy dřívější a pozdější hry tohoto druhu, nýbrž mísí a kombinuje různá témata.
Shakespeare ji napsal do jisté míry v tradici novosenekovského dramatu francouzského a italského, které s obdobou zobrazovalo slavné antické hrdiny. Všechny postavy, které jsou obsaženy v této hře, jsou historicky doložené. Shakespeare se o nich poučil v Plutarchových Životopisech slavných Reků a Římanů.
Hra vystihuje ducha antiky - jednak ukazuje kladné stránky: odříkání, kázně a sebeovládání, ale také nemilosrdnost a prahnutí po moci.
V díle je zachycen nejslavnější státník starého Říma na vrcholu, v náhlém pádu i posmrtném působení.
Děj se odehrává převážně na území Říma, v posledních dvou dějstvích se děj přesouvá na bitevní pole u Sard a Fillip - to vše se stane během šesti dnů.
Zvláštností této hry je, že k Caesarově smrti nedojde na konci tragédie, jak bychom předpokládali, ale už na začátku třetího aktu. Někteří literární historici usuzovali, že struktura dramatu je asymetrická, a tedy už barokní (zde se ústřední postava často vysunuje z kompozičního středu uměleckého díla na jeho okraj).
Tragickým hrdinou hry není ovšem Caesar, nýbrž váhavý spiklenec Brutus, který v Caesarovi a jeho touze nechat se korunovat císařem vidí natolik vážnou hrozbu římské demokracii, tj. své vládnoucí třídě, že podle jeho mínění lze čistotu a ideály státu uchránit pouze za cenu vraždy. Právě Brutus se stal pro renesančního umělce jedním z nejobdivovanějších hrdinů, klasickým příkladem morální pevnosti i znamenitých tvůrčích schopností.
Tato hra je zasazena do doby, kdy lidé věří na různá proroctví a znamení.
Zvláštností je také, že si život hlavní hrdinové nebrali sami, ale tuto zodpovědnost svěřili někomu jinému - většinou někdo blízký- př: Kassiu poprosí svého sluhu Pindara, aby ho zabil - tou samou dýkou, kterou probodl Caesara; Brutus požádá sluhu Strata, aby mu podržel meč, on že naň padne.(Konec citace seminární práce)
