(Úryvek seminární práce, Zuzana Kostková, oktáva pražská, 2003 )Britský král Lear hodlá rozdělit království mezi své tři dcery - Goneril, Regan a Cordelii - podle toho, jak ho má která ráda.
Nejmladší Cordelii, která jediná odpoví prostě a upřímně, v hněvu vyžene (podobnost s českou pohádkou Sůl nad zlato) i s věrným rádcem hrabětem z Kentu, jenž se jí zastal.
Vypovězené se ujímá její nápadník, král francouzský. Learova říše je tedy rozdělena mezi Goneril, provdanou za vévodu albanského, a Regan, novomanželku vévody cornwallského.
Starý král se však brzy stává pro své dcery přítěží.
Stejně tak upadá v opovržení svého nemanželského syna Edmunda Learův vrstevník, hrabě Gloster, po tom, co se Edmund zbavil svého bratra a právoplatného Glosterova dědice Edgara. Ten se v převleku bláznivého "chudáčka Tomše" setkává v běsnící bouři s Learem, vyštvaným dcerami, a pomáhá mu získat představu o skutečné lidské nouzi.
Navzdory péči věrného šaška a Kenta, který se k Learovi vrací přestrojen za sloužícího, král propadá šílenství a před smrtí ho zachraňuje až Gloster. Tento je ale vzápětí Edmundem obviněn z velezrady a oslepen.
Ujímá se ho Edgar a, jsa nepoznán, navrací mu důvěru v život.Lear se načas uzdraví opatrován Cordelií, jež v manželově nepřítomnosti velí francouzskému vojsku (vylodivšímu se v Doveru, aby využilo rozvratu v zemi). V rozhodující bitvě však podléhá vojsku Edmundovu a na jeho příkaz je oběšena ve vězení. Do vítězova tábora přichází Edgar co by rytíř, v souboji bratra poráží a zároveň odhaluje jeho zločiny. Goneril a Regan (které obě bažily po sňatku s Edmundem) hubí vzájemná závist a žárlivost.
Lear umírá žalem nad Cordeliiným tělem, napospas "všeobecnému smutku" zůstávají Edgar, Kent a Albany.
Král Lear patří k Shakespearovým největším tragédiím.
Vzniká roku 1605 nebo 1606, tedy v pozdním (někdy tzv. "pesimistickém") období.
I zde básník čerpal ze starého a obecně známého pramene; tentokrát jím byla původem keltská pověst o králi Leirovi. Osnovu příběhu krále Leara v podstatě převzal a vytvořil jí jakousi záminku hry.
Skutečný význam se objevuje až s připojením dalšího, paralelního děje, který vypráví o osudu králova rádce Glostera.V obou souběžně probíhajících a prolínajících se příbězích nacházíme stejné znaky: unáhlený soud, zapuzení milujícího dítěte a slepé protěžování ziskuchtivých, neupřímných ukrutníků, rozklad ve skutečnosti neexistujících rodinných pout, nezištná pomoc opravdu milujících, očištění a prozření.
Tragédie má tuze mnoho napadnutelných (a tedy hojně napadávaných) nelogických momentů, za všechny jmenujme hned ten první, kdy Lear uvěří sladkým slovům pokryteckých dcer, ačkoli je za dlouhá léta musel jistě dobře znát, a naopak prokleje a vyžene za upřímnost svou nejmilejší Cordelii.
Natolik jsme ale z ostatních děl mohli Shakespeara poznat, abychom pochopili, že mu nejde o povrchní napodobování reality ani o logickou neprůstřelnost, nýbrž o sdělení obecné, lidové pravdy (že sůl je vskutku nad zlato, že pravda v jakkoli chudém kabátě je tisíckrát cennější než lží a neupřímností získané poklady, že moc a bohatství člověka korumpují a že strádání a nouze člověka očišťují a ověřují pravé přátelství a lásku), k níž tentokrát vede z mýtu čerpající pohádkově přímá cesta naivně důvěřivého, bezelstného diváka.Shakespeare se vedle všeobecných pravd dotýká i aktuálních problémů přerodu anglické společnosti a řádu na počátku 17. století, které znamená přelom dvou historických epoch.
Na jednom konci stojí starý feudální svět, svět starých ideálů, zvykových zákonů o božském právu a neomezenosti panovníkovy moci, o bezpodmínečné oddanosti a poslušnosti k vladaři jakož i k otci, o potřebnosti hierarchizované společnosti a o bezbožnosti snah cokoli měnit - to vše, každý svým způsobem, reprezentují zpupný samovládce Lear a jemu oddaný služebník Kent, hrabě z Glosteru a jeho legitimní syn Edgar, částečně i vévoda albanský. Naproti tomu stojí na konci druhém bezbožní, bezzásadoví kariéristé, neváhající dostat se k moci jakýmkoli způsobem: lhaním, podvody, jedem, zbraněmi,…. Do této skupiny patří Edmund, Goneril a její sluha Oswald, Regan a její manžel vévoda cornwallský. Ti šlapou po veškerých ideálech minulé doby, sami se řídíce zvířeckým "zákonem džungle".Proč Shakespeare vyštve Leara na pustou pláň do lijáku a temného rachotu bouřící noci?
Bouře tu má hned několik významů:
Za prvé je možno její řádění přirovnat k chování Learových krutých dcer s tím rozdílem, že pro krále zuřící živly nejsou zlé, protože jim nerozdělil svoji říši a "nezval je dětmi", proto mu také nic nedluží, vzápětí však je Lear stejně obviňuje z toho, že "spolku se vztekem dvou lítých dcer válčí z podnebesí proti jeho hlavě, tak staré a tak bílé."
Druhá úloha bouře je očistná (těžko by byl Lear zbaven své zaslepenosti a předsudků osvícením hvězdnou září a mírným vanutím letního větříku): Lear si uvědomuje přesah a moc přírody, která hřešícího člověka přiměje k pokání; bouře z něj smyje jeho předsudky, král poznává, co zmůže nouze - "Z toho nechudšího udělá poklad.", Lear dochází k tomu, že šaty nedělají člověka - strhá ze sebe oblečení, čímž je jeho očista dokončena. Svoje poznání vtěluje do modlitby k chudým:Vy nazí ubožáci, ať jste, kde jste,
kdož svíjíte se pod bičem té bouře,
jak hlava bezdomá a prázdný břich,
jak cáry zedrané vás chránit mají
v takový čas jak dnes? Ó, málo, málo
jsem toho dbal. Jen, přepychu, ten hořký
se vezmi lék a trp, jak chudí trpí,
abys jim rozdal, čeho příliš máš,
a nebe spasil od nařčení křivdy.
(přel. Erik A.Saudek)
Poor naked wretches, wheresoe'er you are,
That bide the pelting of this pitiless storm,
How shall your houseless heads and unfed sides,
Your loop'd and window'd raggedness, defend you
From seasons such as these? O, I have ta'en
Too little car of this! Take physic, pomp;
Expose thyself to feel what wretches feel,
That thou mayst shake the superflux to them,
And show the heavens more just.Jaký účel má v tragédii postava šaška?
Plně svůj tradiční úkol, vnáší do hry komiku. Zároveň kritizuje a paroduje Learovy činy; díky výsadnímu postavení "oficiálně uznaného blázna" a tomu, že vše vtipně zaobalí, používá přirovnání a různé rozverné popěvky, mu to u krále prochází.
V neposlední řadě je šašek Learovou morální oporou, dalo by říci i přítelem a důvěrníkem, po svém odchodu v III/6 je na zbytek tragédie vystřídán Cordelií, která o Leara pečuje.Královo konečné šílenství lze z jeho slov vytušit ještě daleko předtím, než se opravdu pomate. V I/4 jde zatím o hraný sarkasmus, kdy Lear ještě nevěří, že by ho snad mohly jeho dcery vyhnat, když jim odkázal celé své jmění. Záhy se ale o podlosti a nevděku obou přesvědčuje a volá zoufalou prosbu (již ještě později několikrát zopakuje), aby nezešílel. Další vlna bezmocného vzteku, která se hrozí zlomit v nepříčetnost, se na Leara valí, když odhaluje spiknutí Goneril a Regan, jehož cílem je co nejdříve se otce zbavit a co nejevíce jej ožebračit. V třetím dějství, které se nese ve znamení bouře, zažívá Lear trýznivý zármutek nad nevděkem zlých dcer:
Ty to máš za hrůzu, že nás ta bouře
tak pere na kost až. A je to hrůza.
Leč kdo má horší nemoc, ten tu menší
už ani necítí. Je strašný medvěd:
leč kdyby k řvoucímu tě moři hnal,
tak se mu postavíš. Když duch je volný,
tělo je choulostivé.Smršť v mé duši
mým smyslům vnímat nedává než to,
co v ní zuří. Nevděk vlastních dětí!
Není to, jako by ta ústa rvala
tu ruku, než je krmí? Však já je ztrestám!
(přel. Erik A.Saudek)
Thou think'st 'tis much that this
Invades us to the skin: so 'tis to thee
But where the greater malady is fix'd,
The lesser is scarce felt. Thou'dst shun a bear;
But if thy flight lay toward the roaring sea,
Thou'dst meet the bear i' the mouth. When the mind is free
The body's delicate: the tempest in my mind
Doth from my senses take all feeling else
Save what beats there. / Filial ingratitude!
It is not as this mouth should tear this hand
For lifting food to't? - But I will punish home:Výhružku posledního verše však nenaplní, naopak po očištění bouří kapituluje a propadá šílenství. Jak ale správně podotýká Gloster, který - vzhledem ke své vlastní situaci - Leara plně chápe, král se sice chová pomateně, jeho slova však často dávají smysl. Shledaje se s milovanou Cordelií se Lear uzdravuje.
(Konec citace seminární práce)
