Mackbeth

(Úryvek seminární práce, Tereza Chvalová, oktáva vrbenská, 2003 )

Postavy

Dunkan - skotský král
Mladý Siward - jeho syn
Malkolm - jeho syn
Seton - Makbethův štítonoš
Donalbain - jeho syn
Makduffův synáček
Makbeth
Anglický lékař,Skotský lékař
Banko
královi vojevůdci
Setník
Makduff
Vrátný
Lennox
Stařec
Ross
Lady Makbethová
Menteith
skotští páni
Lady Makduffová
Angus
Dvorní dáma
Kaithness
Tři čarodějnice
Fleance - Bankův syn
Siward - velitel anglických vojsk

Děj

Na začátku děje navozuje autor tajemnou atmosféru, kdy duní hrom a blýská se, do toho se objevují tři čarodějnice, které se domlouvají o tom, jak půjdou navštívit Makbetha.
Mezitím se někde jinde odehrává ukrutná bitva mezi vojskem věrným skotskému králi Dunkanovi a vojáky rebelujících skotských pánů.
Makbeth poráží nepřátelské vojsko.
Po popravě jednoho z rebelujících pánů dostává Makbeth jeho titul - titul théna z Cawdoru.
Když se Makbeth vrací z bitvy přes vřesoviště, už tam na něj čekají čarodějnice. Čarodějnice Makbetha osloví jeho novým titulem a prozradí mu, že se stane králem. Bankovi, který cestuje s Makbethem, prozradí: "...krále zplodíš, třebas nebudeš králem."
Oba jsou touto věštbou velice zmateni, ale potkají Rosse a Anguse, kteří jim povědí o Makbethově nově nabytém titulu. První věštba čarodějnic se vyplnila. Od této chvíle nepřestane Makbeth uvažovat o té druhé věštbě.
Na Dunkanově hradě král Makbethovi prozradí, že jednoho ze svých synů, Malkolma, jmenuje dědicem trůnu. Král se chystá Makbetha navštívit na jeho hradě. Ještě před příjezdem krále na Makbethův hrad se Makbeth svěří v dopise s věštbou čarodějnic své manželce.
Makbethova manželka vymyslí plán, jak se krále při jeho návštěvě na hradě zbavit. Makbeth zprvu protestuje proti tomuto plánu, ale poté se nechá svou manželkou a touhou po moci zlákat.
Po králově příjezdu se nemůže Makbeth stále rozhodnout, zda má tento hrůzný čin vykonat. Manželka na něj stále tlačí. Poté, co lady Makbeth drogou uspí královu stráž, Makbeth se vkrade do komnaty a krále zabije. Po tomto strašném činu je Makbeth na dně svých sil. Trápí ho vina a hrozí se svého činu. Proto musí vše dokončit jeho manželka, která odnese zkrvavené dýky spící stráži. Mezitím na hrad přijíždí šlechtici Lennox a Makduff, kteří přijíždějí navštívit krále. Makduff zjistí, že král je mrtev. Ve velkém zmatku se Makbeth přiznává, že v návalu vzteku zabil předpokládané vrahy - stráže. Královi synové Malkolm a Donalbain ze strachu o svůj život odjíždějí z hradu, a tím jsou považováni za podezřelé.
Makbeth je tedy jmenován králem, jak si to přál.
Zanedlouho po své korunovaci pořádá Makbeth na svém hradě velkolepou oslavu, na kterou je pozván také Banko a jeho syn Fleance. Banko je přesvědčen o tom, že Makbeth zabil Dunkan. Makbeth má zase strach z Banka díky věštbě, která říká, že jeho synové se stanou králem. Když se vrací Banko a Fleance z projížďky na hostinu, přepadnou je vrazi. Banko je zabit a Fleance uprchne. Po Bankově smrti začíná Makbeth vídat jeho duch a chová se velice podivně. Makbeth se chce co nejdříve setkat s čarodějnicemi. Čarodějnice varují Makbetha před Makduffem. Předpoví mu, že "nikdo z ženy zrozený" mu neublíží. Navíc dodávají, že nebude poražen, dokud "Birmanský hrad nezteče dunsinanský hrad".
Makbeth je z této věštby velmi zmatený. Mezitím odjíždí Makduff do Anglie, kde se připojuje k Malkolmovi. Makbeth zabije Makduffovu rodinu. Ve Skotsku se začíná podivně chovat i lady Makbethová. Díky své vině, která ji neustále pronásleduje, se totálně zblázní. Makbeth zatím posiluje obranu svého hradu. Na jeho straně zůstává jen velmi málo příznivců, ale Makbeth nemá strach, protože Birnamský les se přece nemůže pohnout. Neví ovšem, že jeho nepřátelé se dohodli, že se zamaskují větvemi a budou postupovat k hradu.
Když se Makbeth připravuje na bitvu, donese se mu zpráva, že lady Makbeth spáchala sebevraždu. Makbeth je velmi nešťastný a přemýšlí o nesmyslnosti života. V tuto hroznou chvíli začne posel hlásit, že Birmanský les se pohnul. Malkolm a Makduff zahájili svůj útok. Jedna z věšteb čarodějnic se splnila.
Makbeth je velmi statečný a stále doufá, že boj vyhraje. Bohužel, přijde o svůj hrad. Nevzdává se a stále ukrutně bojuje na bitevním poli. Když stojí tváří v tvář Makduffovi, tak stále doufá v to, že člověk nenarozený z ženy ho nemůže zabít. Makduff ale zjistí, že se narodí císařským řezem. Tím se vyplnila i druhá věštba a Makbeth je zabit.
Ve Skotsku konečně zavládne mír a právoplatný dědic, Malkolm, se dostává na trůn.

Hodnocení

Tato hra je nejkratší z Shakespearových tragédií. Má velmi prudký, teleskopický dějový spád. Makbeth bývá často srovnáván s hrou Richard III., se Sofoklovým Králem Oidipem a s Dostojevského Zločinem a trestem.
Makbeth je tragédie moci a tyranství (jako u Richarda III.). Je to také tragédie o tom, jak může na člověka a na jeho činy a jednání věštba (jako u Sofokla). Také se zde objevuje problém mučivého svědomí a strachu po vykonaném zločinu (jako u Dostojevského).
Makbeth je tragédie jedince. Je to tragédie lidské duše, která odhazuje své svědomí z nenasytné touhy po moci.

Kompozice

Pokud se podíváme na kompoziční postupy v této tragédii, zjistíme, že Shakespeare nepostupoval podle tradičního vzorce. Aristotelovská poučka říká, že pokud má dojít k účinné katarzi v tragédii, musí být hrdinou ten "kdo všechny nepředčí svou výborností a spravedlností, ani neupadne do neštěstí pro svou zbabělost, ale pro nějaké pochybení." Musí to být člověk spíš lepší než horší. V této hře se katarze uskutečňuje neobvyklým způsobem. Využívá zde jinou koncepci tragédie, kdy mocný člověk skvělého postavení upadl do úplné bídy a zoufalství. Prostě změna štěstí v neštěstí.
V Makbethovi dopustí, aby si člověk vysokého postavení dopomohl ke královské koruně brutální vraždou. Aby této vražda vzápětí hořce litoval, což navenek vyústí v bestiální hrůzovládu. Uvnitř pak dojde k poruše duševní rovnováhy hrdiny. Touto situací se účinnost katarze zproblematizuje.
Čtenář může cítit k Makbethovi a jeho manželce silný soucit především v situacích, kdy dochází k rozpadu jejich osobností. Tento strach a soucit ovšem Shakespeare neobrací do publika, ale směrem k hrdinům. Ti se pak trýzní strachem o svůj vlastní život a utápějí se v sobeckém soucitu. Tímto postupem je čtenář tak trochu ochuzen o onu zmiňovanou katarzi. Na druhou stranu tím vzniká prostor pro logický dialog hrdiny se sebou a se zhmotněním iracionálního světa. Tomu všemu přizpůsobil Shakespeare také vyjadřovací prostředky.

Jazyk

Vyjadřovací prostředky jsou opačné než v předchozích hrách.
Nevyužívá zde tak obsáhlou výrazovou sféru a nepojmenovává zde všechny oblasti konkrétního bytí. Uchyluje se spíše k naslouchání a zábleskům vizionářství. Ponořuje se do hloubky duše a jejího trápení.
Dochází zde k prolínání rovin subjektivních a objektivních. Také k prolínaní plánů reality s plány halucinací a vizí.

(Konec citace seminární práce)