(Úryvek seminární práce, Pavla Urbánková, čtvrtý ročník, 2003 )Příběh začíná vyhnanstvím vévody, o které se zasloužil jeho bratr Frederick. Nový vévoda (Frederick) se smiloval nad dcerou svého bratra, Rosalindy, která je nejen sestřenkou, ale také i nejlepší přítelkyní jeho dcery Célie. V době zmatku, který panuje na královském dvoře, dojde k zápasu mezi Orlandem, synem sira Rowlanda de Boys, a Le Beauem, dvořanem ve službách Frederickových. V této chvíli se Orlando poprvé setká s Rosalindou, navzájem se do sebe zamilují. Ještě před zápasem však došlo ke sporu mezi Orlandem a jeho starším bratrem Oliverem, který vlastní veškerý zděděný majetek. Má svému mladšímu bratrovi zajistit vzdělání, avšak to on odmítá a chová se k němu jako k pacholkovi. Po zápase vyhání vévoda Frederick už i Rosalindu - ta, v převleku za chlapce (Ganyméda), utíká společně s Célií a dvorním šaškem do Ardenského lesa, kde se do vyhnanství stáhl i její otec. Nejdou až k jeho družině, ale usadí se nedaleko, tam odkoupí pastviny. Zde se opět Rosalinda setkává s Orlandem, ale v podobě jako muž s mužem. Orlando se jí svěří, že miluje Rosalindu, navzájem spolu hrají hru - jako že jsou milenci. Během této jejich hry se taktéž zamiluje šašek do Audrey, pasačky koz a Célie (pod jménem Aliena) do Olivera, který šel do Ardensko lesa hledat Frederickovu dceru. Olivera během jeho výpravy napadne lvice, od té ho zachrání Oralndo (vedl sám se sebou vnitřní boj, neboť uvažoval, zda má svému bratrovi skutečně pomoci, když se k němu tak škaredě choval, vyhnal ho z domu). Zamilovaným není zdaleka ještě konec, pastýř Silvius se zamiloval do pastýřky Fébé, která ho ale odmítá, neboť ona se zas zamilovala do Ganyméda (Rosalindy). Nakonec vše končí svatbou: Orlando s Rosalindou, Oliver s Célií (vzdal se svého majetku a daroval ho Orlandovi), Fébé se Silviem a šašek s Audreyou. K tomu všemu jim vévoda Frederick, po poslovi Jacqueovi de Boys, vzkazuje, že se vzdává titulu vévody a že všem navrací jejich půdu. On prý zůstává v Ardenském lese a stává se poustevníkem.
Tato komedie vzniká roku 1599, je založena na Lodgeově dvorském románu Rosalinda, který zas vychází z robinhoodovské veršované povídky o Gamelynovi.
Shakespear od Thomase Lodgea převzal nejen příběh, ale také rozvržení postav a celou řadu více či méně důležitých motivů, i přesto má jeho pastorála podstatně jinou podobu než Lodgeův román. Je drsnější i laskavější, realističtější i fantastičtější.Komedie o čtyřech dějstvích (expozice: Setkání Rosalindy a Orlanda při zápase; kolize: převlek Rosalindy v Ganyméda; krize: Ganyméd donutí Orlanda, aby se o něho ucházel, jako by byl ve skutečnosti Rosalinda; peripetie: vztah Fébé ke Ganymédovi; katastrofa: změna Ganyméda v Rosalindu).
Pastorála je zasazena do Ardenského lesa, divadelního časoprostoru, který se vzdáleně podobá lesům Shakespearova rodného Warwickshirtu a částečně nese znaky konvenční pastorální krajinomalby.
Právě zde se odehrává většina děje a nakonec se sem uchýlí téměř všechny postavy. Ardenský les je jakýmsi útočištěm, kam už nesahá svět mocenských intrik a násilí. I přes jeho drsné počasí, velkou zimu, je vévodou o něm proneseno, že je "bezpečnější než nevraživý dvůr."
Jednou z odlišností, co se týče běžné pastorální hry, je počasí, které by místo zimy mělo naopak symbolizovat jaro.
Tato komedie nemá děj v pravém slova smyslu, ale sestává z neustálého zrcadlení různých postojů.
Zrcadla, o nichž vypovídá komedie, nejvíce ze všech postav ztělesňuje Rosalinda. Je to zapříčiněno jejím převlekem Ganyméda, který symbolizuje divadelní metaforu, která Shakespearovi umožnila do krajnosti rozehrát téma iluze a skutečnosti. Rosalindin převlek odráží ustálené literární a divadelní konvence. Pro Rosalindu znamená její převlek únik i osvobození - na celé dvě třetiny komedie se zbavuje ženské role, aby se osvobodila od konvencí s touto rolí spjatých, osvobozuje se od své role společenské. Jako Ganyméd už není vévodovou dcerou. Stává se někým jiným, aby poznala Orlanda. Stává se někým jiným, aby byla sama sebou.
Použití kontrastů: v díle je naznačena dlouhá doba, kterou vyhnanci už v lese strávili, což kontrastuje s "krátkým" časem vstupních scén.
Dále Shakespeare dává do kontrastu vzdělaného šaška a jeho milenku Audreyu, pasačku koz, která nemá žádné potuchy, jak to vypadá na královském dvoře. Její život je natolik spjat s Ardenským lesem, že ani neví, co se kolem děje. Kontrast ve vztazích mezi osobami (př. Oliverova nenávist ke svému bratrovi Orlandovi se nakonec promění v bratrskou lásku, které je schopen obětovat i svůj zbožňovaný majetek).Použití různých rčení: Dočkej času jako husa klasu; Hlupák si myslí, že je chytrej, kdežto chytrej člověk ví, že je hlupák.
Obsaženy vulgarismy, mytologická jména (občas), nespisovný jazyk - zejména u pastýřů a pasaček.Ukázky:
Žak:Žak - postava se satiricko moralistním postojem - tzv. nemilosrdně tepal nešvary lidí a společnosti. Kritik mravů
Slavnostně přísahám, já potkal šaška!
Ležel tam na slunci a skvostně lál,
vybraně spílal paní Štěstěně,
on, prosím, on! Ten šašek strakatý!
"Dobrý den, blázne," povídám. On na to:
"Já? Blázen?Kdepak! Blázni maj víc štěstí."
A potom vyndá z mošny chronometr,
pohaslým zrakem na něj pohlédne
a moudře praví: "Tak, a máme deset.
Vida, jak nám to hezky utíká:
jen před hodinou bylo přece devět
a za hodinu bude jedenáct.
Z hodiny na hodinu hezky žijem,
Z hodiny na hodinu hezky hnijem,
tak už to chodí." Když jsem vyslechl
to rozjímání šaška nad světem,
já se vám rozřechtal jak kokrháč,
že každý šašek je dne filosof,
a celou hodinu jsem smíchy křičel.
Vznešený, skvělý, nedostižný šašku!
Povídám, není nad strakatý kabát!
- postava zasmušilá, melancholická a pesimistická, za alžbětinského divadla měl vystupovat jako postava komická
- je často parodován a zesměšňován jinými postavami komedie, paroduje mnohdy sám sebe
- zde na sebe prozradí, aniž by to věděl, že si z něho šašek "vystřelil"
- postava zpomalující dějŽak:
Celý svět je jeviště
a všichni lidé na něm jenom herci:
mají své příchody a odchody;
za život každý hraje mnoho rolí
v sedmero aktech. Nejdřív nemluvně
kňourá a cintá chůvě v náručí.
Pak školák s fňukáním jde do školy,
na zádech brašnu, tváře čerstvě myté,
loudá se jak šnek. Pak milenec:
pořád by vzdychal, skládal tklivé ódy
na všechno, co jen má ta jeho slečna.
A potom voják s knírem jako pardál,
kleje jak čert a žárlí na svou čest,
a rve se hned a rád za slávou
se žene i před hlavně děl. Pak soudce,
co břicho nadité má z úplatků,
a přísný zrak a sestřižený vous,
úsloví zná i otřepené zkazky,
sehraje tu svou roli. V šestém aktu
nazuje papuče a je z něj dědek,
na nose brejle, měšec u pasu,
kalhoty z mládí, ještě zachovalé,
plandají volně na pohublých stehnech,
a kdysi zvučný hlas mu přeskakuje
a roztřeseně piští. Sedmý akt,
jímž končí tahle vzrušující hra,
je druhé dějství, zcela bez paměti,
bez zubů, zraku, chuti- bez ničeho.
(Přeložil: Martin Hilský)Šašek Touchstone není zařazen do společnosti, nemá vlastní osud, vlastní identitu a vlastní hledisko, z šaška, jako vždy se dělá blázen, je považován za hlupáka, on však naopak patří k těm, co to mají v hlavě srovnané, a ví toho mnohem více něž kdejaký urozený; jeho funkcí ve hře je ironický komentátor; pošklebuje se všemu a všem a svým drsným smyslem pro realitu nejvíc napadá iluze romantické, ideální lásky; postava, která představitelům komedie nastavuje zrcadlo, jeho smyslem je do krajnosti testovat hodnotu prostého postoje k životu; vybaven obratným jazykem, pohotovostí a smysluplnou mluvou; Shakespeare, jako jediný dramatik, nechal šaška oženit;
Jacques, syn sira Rowlanda de Boys; jeho postava je novinkou hry, neboť Jacques je podle tehdejší mody melancholický a cynický nespokojenec, který nemá v komedii co dělat, a přece je dramaticky důležitý; jeho důležitost je dána tím, že je nestranný pozorovatel, který sice ještě asi sotva vyjadřuje dramatikovo stanovisko, ale je první v řetězu chórických postav, jež nabývaly na působivosti jak u Shakespeara, tak v hrách jiných dramatiků; v komedii vystupuje pouze jedenkrát, a to téměř na konci, kde promlouvá k postavám v Ardenském lese a sděluje jim, že vévoda Frederick se všeho zříká a stává se poustevníkem;
Orlando, nejmladší syn sira Rowlanda de Boys, postava jdoucí za svým cílem, ať to stojí, co to stojí (třeba i jeho vlastní život), velký romantik, blázen do Rosalindy (po celém Ardenském lese rozvěšoval po všech stromech milostné básně a psaní);
(Konec citace seminární práce)
