Narodil se v Reggiu jako syn zámeckého hejtmana, studoval právo, pak konal studia
humanistická a zabýval se básněmi. Po úmrtí otce v roce 1500 se musel starat o
početnou rodinu, byl ve službách kardinála Ippolita d Este, po sedmnácti letech
přestoupil do služeb vévody Alfonse d Este a stává se správcem Garfagna. Ve
dvacátých letech šestnáctého století se vrací do Ferrary, žení se s Alexandrou
Strozzi, vdovou po slavném humanistovi.
Ariosto psal satiry v tercinách, do nichž vetkal mnohé události ze svého
života, latinské i italské básně lyrické, italské komedie podle
Plauta a Terentia pro dvorní divadlo.
Literární nesmrtelnost si dobyl renesančním eposem Zuřivý Roland
(Orlando furioso).
Začal na něm pracovat v roce 1505, první verze se čtyřiceti zpěvy vyšla 1516,
konečná verze, třetí, v roce 1532.
Epos vypravuje o hrdinovi z doby Karla Velikého, Rolandovi, který zešílel z
nešťastné lásky ke krásné dívce Angelice, která pohrdala hrdiny a zamilovala se
do neslavného a chudého mladíka Medora. Roland se vyléčí až tehdy, když mu hrdina
Astolfo přinese přinese z dobrodružné a pohádkové výpravy na Měsíc v lahvičce
ztracený rozum.
Děj tohoto eposu je vzat z Bojarda (Bojard-Zamilovaný Roland), z pověstí o
králi Artušovi a z látkového okruhu antického. Slaví středověkou dobu rytířskou s
její pohádkovou nádherou, básník však vychází z postoje skepse a laskavé ironie,
usmívá se neuvěřitelným činům a také i zamilovanosti svých hrdinů, nebere je tedy
vážně.
Epos je psán v oktávách se známým rýmovým vzorcem abababcc.
