Perikles

(Úryvek seminární práce, Lenka Filipová, oktáva vrbenská, 2003 )

Tato hra je inspirována postavou Apollonia tyrského, o kterém se vyprávěly báje už před mnoha staletími.
Oblíbenost příběhu dokazuje stovka zachovaných středověkých rukopisů.
Bezprostředním pramenem Shakespearova Perikla byla 8.kniha básně Milencova zpověď, kterou anglický středověký básník John Gower koncipoval jako exemplum varující před krvesmilstvím. Sám autor vystupuje v básni jako chór a Shakespeare tuto chórickou postavu přejal do své hry.
Mnoho výjevů v Shakespearově Periklovi je přesnou parafrází Gowerovy básně (např. hádanka v I.dějství - 1.obraz).
Stále se vedou spory, zda je Shakespeare opravdovým autorem celé hry či jen její části.
Shakespearovy romance přebírají z tragédií vznešené postavy a z komedií především vytříbenou zápletku se šťastným koncem.
V romancích se často objevuje motiv bouře. V Periklovi tvoří klíčovou scénu, kdy se narodí Marina, avšak umírá Periklova manželka.
V samém středu romancí vystupuje vztah rodičů a dětí. Přítomná láska je spíše manželská než milenecká.
Důležitou roli v tomto příběhu hraje náhoda.

Stručný děj

Děj začíná tím, že Perikles odhalí krvesmilství mezi Antiochem a jeho dcerou. Kvůli této informaci je pronásledován a musí prchnout. Perikles se plaví na lodi se svou těhotnou manželkou Thaisou, která na lodi při bouři porodí holčičku Marinu. Nemůže se o Marinu starat, protože stále cestuje a ukrývá se. Marinu dá vychovat ke Kleonovi a jeho ženě. Kleonova žena Marinu nenávidí a najme si vraha, tomu však čin překazí piráti, kteří krásnou Marinu unesou do nevěstince. Najatý vrah, řekne své královně, že čin splnil. Marina je dívka počestná a návštěvníky nevěstince obrací k víře, pokání a cudnosti. Jeden z jejích potenciálních zákazníků Marinu požádá o ruku a ona s radostí přijímá.
Nakonec se Perikles, Marina i Thaisa opět setkají. Perikles neviděl Marinu čtrnáct let a myslí si, že je mrtvá, stejně jako jeho žena. K rozpoznání Mariny opět dopomůže náhoda.

Dělení hry

I.dějství - 4 obrazy
II.dějství - 5 obrazů
III.dějství - 4 obrazy
IV.dějství - 6 obrazů
V.dějství - 2 obrazy

Kompozice:

expozice
- čtenář je vtažen do děje - úvod, Perikles uhodne hádanku, a tím je donucen prchat a ukrývat se; seznámí se s Kleonem a pomůže mu
kolize
- do děje se zapojuje nová důležitá postava - prvek lásky; Perikles se seznámí se svou budoucí ženou, zamiluje se do ní
krize
- děj se velmi zkomplikuje, napětí - radost i smutek zároveň; Perikles se plaví na moři, přižene se bouře; Thaisa porodí holčičku a je zesláblá; Perikles se s ní loučí a pošle ji na širé moře, protože si myslí, že zemřela; zklidnění děje nastane poté, co je Thaisa zachráněna jedním lékařem; z lásky k manželovi vstoupí do kláštera
peripetie
- přináší jistý problém, divák se vžívá do díla a děj se pomalu blíží závěru; Marinu chtějí zabít, ale je unesena a dostane se do nevěstince; odolává nápadníkům; dostane nabídku k sňatku a přijímá
katastrofa
- dojde k vyřešení všech zápletek a děj je šťastně ukončen; starý Perikles se po čtrnácti letech setkává se svou dcerou a manželkou

Postavy

Perikles - král tyrský, má dobré srdce a mnoho si vytrpěl, přišel o manželku i dceru a je pronásledován kvůli své moudrosti (uhodl hádanku týkající se krvesmilství); řekla bych, že je to smolař; štěstí ho potká až v závěru hry, kdy dojde ke shledání s rodinou
Gower - představuje chór, usnadňuje čtenáři pochopit děj tím, že před každým dějstvím nás ve stručnosti seznámí s tím, co se bude odehrávat, promlouvá přímo k lidem (je to velký přínos pro čtenáře - snadnější orientace v prostředí, které se často mění), hru uvede i zakončuje

Gower:
Náš příběh končí, každý poznat moh,
jak bídně zhynul chlípník Antioch,
pod tíhou osudu jak málem kles,
ten krutě zkoušený král Perikles,
jak jeho manželku i dceru milou,
za jejich ctnosti nebe odměnilo,
z příběhu Helikana každý ví,
co pravda je, co věrnost, přátelství,
Cerimon důkazů zas podal dost,
k čemu je dobrá moudrá učenost.
Zbývá jen dodat několika slovy,
jak se pak vedlo zlému Kleonovi:
když jeho skutek vešel ve známost,
taková byla v celém městě zlost,
že z toho velký požár byl a v něm
Kleon i s ženou zašel plamenem -
už pouhý záměr vraždit zločin jest,
a všechny za to stihne boží trest.
Dík za vaši tak milou pozornost -
kéž radost provází vás - dobrou noc!

Antioch - král Antiochie, zloduch, má strach, aby se lid nedozvěděl o jeho krvesmilství (pronásleduje Perikla)
Antiochova dcera - doplňující postava, není důležitá, vystupuje jen na počátku
Thaliart - padouch, pronásleduje Perikla
Helikanus a Eskanes - Periklovi rádci
Marina - Periklova dcera, kladná postava, vede - posouvá děj svými dobrými činy

Marina:
Jsem panna, pane, třebaže mne osud
tak nelaskavě zavál do tohoto
doupěte neřesti, kde za nemoc
se platí víc než za lék - dejte mi
svobodu, moc vás prosím, bohové!
Jak ráda bych byla tím nejmenším
ptáčkem, co volně letí azurem!

Kleon - guvernér Tarsu, není tak špatný jako jeho žena, ale podlehne jejímu vlivu - doplatí na to, že přihlížel zločinu a nezabránil mu (zahyne boží mocí)
Dionýza - Kleonova žena, je autorkou myšlenky zabít Marinu, je závistivá, přetvařuje se
Leonin - najatý vrah
Thaisa - Periklova manželka, je to čestná věrná žena - miluje svého manžela a po odloučení vstoupí do kláštera (její lásku nelze ničím zničit)

Další postavy

Lichorida, Cerimon, Filemon, rybáři, piráti, kuplíř, kuplířka, Nejtek, bohyně Diana

Závěr

Tato kniha se mi velmi líbila, protože síla lásky převažuje nad zlobou zakotvenou v závisti a strachu lidí. Žádná z kladných postav není zabita. Námět odloučení a shledání nalézáme v mnohých Shakespearových hrách (Cymbelín, Bouře,....). Závěr této hry je podmíněn i jedním výstupem bohyně Diany. Shakespeare často v romancích prolíná realitu a nadpřirozeno.
Příběh se mi četl dobře a jazyk této hry mi byl velmi srozumitelný.
Hra Perikles je příběhem o lidském údělu. Perikles se s ním vypořádává velmi statečně.

Tuto knihu mohu jen vřele doporučit.

(Konec citace seminární práce)